Svatý Vojtěch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svatý
Vojtěch Adalbert
OSB
2. biskup pražský

Detail z Votivního obrazu Jana Očka z Vlašimi
Církev římskokatolická
Provincie mohučská
Diecéze pražská
Sídlo Praha
Období služby 982997
Předchůdce Dětmar
Nástupce Thiddag
Svěcení
Biskupské svěcení 983, Verona
světitel Willigis, arcibiskup mohučský
Osobní údaje
Datum narození asi 956
Místo narození Libice nad Cidlinou?
Bohemia Arms.svg Čechy
Datum úmrtí 23. duben 997
Místo úmrtí Prusko
Pochován Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze (pův. Hnězdno)
Rodiče Slavník
Střezislava
Svatořečení
Kanonizace 999
Řím
kanonizoval Silvestr II.
Svátek 23. duben
Atributy mitra, berla, veslo, kniha, kopí, oštěp
Patron Čech, Polska
arcidiecéze pražské

Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech

Svatý Vojtěch (okolo 957997), v zahraničí známý spíše pod biřmovacím jménem Adalbert, byl druhý pražský biskup. Pocházel z rodu Slavníkovců.

Vystupoval proti některým jevům v tehdejší společnosti, které se neslučovaly s církevním učením, zejména proti pohanství, obchodování s otroky, kněžskému manželství a velmi rozšířenému alkoholismu. Kromě toho se zasloužil o rozvoj domácího latinského písemnictví, zároveň však respektoval staroslověnskou kulturní tradici.

Je mimo jiné pokládán za autora nejstarších českých a polských duchovních písní, např. známé písně Hospodine pomiluj ny. Jeho působení bylo komplikováno krizí českého státu, která se mimo jiné projevovala i rostoucími spory mezi Přemyslovci a Slavníkovci.

Dvakrát pro spory s knížetem opustil zemi, druhý odchod, ke kterému došlo krátce před vyvražděním Slavníkovců, mu zachránil život a ukázal se být definitivním. Byl zabit, když jako misionář působil na území pohanských Prusů, a je proto Římskokatolickou církví považován za mučedníka.

Narození, studia, počátky působení[editovat | editovat zdroj]

Svatý Prokop, Václav a Vojtěch na iluminaci ze 13. století

Vojtěch byl synem Slavníka, jehož rod sídlil v Libici nad Cidlinou. Přesné datum jeho narození není známé, stalo se tak pravděpodobně mezi léty 955957. Měl 5 sourozenců. Základní vzdělání Vojtěchovi zprostředkovali kněží z Libice. Ve studiu pokračoval v Magdeburku, kde jako nadaný žák působil devět let (972981). 19. února 982 byl magdeburským biskupem Adalbertem a za účasti Boleslava II. v Levém Hradci biřmován. Také zde získal první stupeň vyššího kněžského svěcení – podjáhenství. Po návratu do Prahy se stal pomocníkem prvního českého biskupa Dětmara; po jeho smrti se Vojtěch stal druhým pražským biskupem. Jeho investitura proběhla ve Veroně císařem (Ota II.). Biskupské svěcení mu poté udělil metropolita Willigis.

Biskup Vojtěch[editovat | editovat zdroj]

Nový biskup byl odhodlaným šiřitelem křesťanské víry. V převážně pohanských krajích – v Čechách, na Moravě a Slovensku – se snažil vymýtit největší nešvary tehdejší společnosti, zejména obchod s otroky, mnohoženství a alkoholismus. Jeho radikální pokusy o očistu věřících v diecézi však narazily na zažité stereotypy. Po pěti letech v úřadu Vojtěch v roce 988 znechuceně opustil Prahu a odcestoval společně s bratrem Radimem k papeži Janu XV. Z Říma odešli do kláštera Monte Cassino, později do řeckého kláštera ve Valle Luca a nakonec do reformního benediktinského kláštera na římském Aventinu. Zde s podporou papeže složil 17. dubna 990 řeholní slib.

Odchod biskupa z jeho působiště nebyl pro české knížectví dobrou vizitkou. Proto český kníže Boleslav II. vyslal poselstvo, které mělo Vojtěcha přesvědčit k návratu. Ten žádosti v roce 992 vyhověl. Do Prahy s sebou přivedl skupinu italských mnichů a pro ně založil Břevnovský klášter, který byl jako první mužský klášter v Čechách vysvěcen 14. ledna 993. Poměry v českém knížectví se však od Vojtěchova odchodu nijak nezměnily, proto se roku 994 rozhodl opustit svůj úřad podruhé. Vyvraždění slavníkovského rodu, ke kterému došlo o rok později, bylo hlavním důvodem, proč byl tento druhý odchod definitivní. V roce 996 se ještě pokoušel dohodnout na podmínkách opětného návratu, tyto snahy však vyzněly naprázdno.

Smrt na misii v Prusku[editovat | editovat zdroj]

Lebka sv. Vojtěcha v pražské katedrále
Vojtěchův náhrobek v Hnězdně
Zavraždění Vojtěcha, Věnceslav Černý
Sv. Vojtěch a jeho bratr sv. Radim, pomník v Libici

Po vyvraždění Slavníkovců Vojtěch pobýval v klášteře sv. Alexia na Aventinu, později se odebral do Polska ke knížeti Boleslavu Chrabrému s cílem podniknout misijní cestu k pohanským Luticům nebo Prusům. Za cíl byly nakonec vybrány pobaltské Prusy. Misie vedla podél břehů Visly a Gdaňského zálivu. Roku 997 dorazil spolu se svými druhy a polským vojenským doprovodem do Sambie, nejbohatšího kraje Pruska. Během obtížné evangelizace nechal Vojtěch mýtit i pohanské posvátné duby. Při svém misijním působení byl varován, že si je pohansky věřící Prusové nepřejí, že za ně může být potrestán smrtí, a bylo mu řečeno, aby Prusko jako misionář opustil. Vojtěch ale misie neukončil. 23. dubna 997 byl na jednom z pro pohany posvátných míst - posvátném háji Kunterna, do kterého byl lidem zakázán přístup, při bohoslužbě, podle jiných zdrojů jen při jeho náhodné návštěvě, chycen, zajat a rituálně zabit ochránci tohoto místa. Část jeho doprovodu byla ušetřena, aby pro výstrahu jiným mohla o jeho smrti podat svědectví. [1] Vojtěch je pro svou smrt na jeho misijní cestě Římskokatolickou církví považován za mučedníka.

Boleslav Chrabrý se chopil příležitosti získat pro mladé polské knížectví vlastního mučedníka a světce. Vojtěchovy ostatky od Prusů vykoupil (prý je vyvážil zlatem) a uložil je v sídelním Hnězdně. Zpět do Čech je odvezl český kníže Břetislav I.

Patron sv. Vojtěch[editovat | editovat zdroj]

V roce 999 byl Vojtěch papežem Silvestrem II. na žádost císaře Oty III. prohlášen za svatého. Vzápětí císař vykonal pouť k jeho hrobu a udělil polskému knížeti Boleslavovi Chrabrému významná privilegia. Část Vojtěchových ostatků pravděpodobně odvezl do Říma a nechal nad nimi vystavět chrám sv. Bartoloměje na Tiberském ostrově. Kolem jeho portálu býval v minulých staletích nápis, který oznamoval, že v tomto kostele spočívají dvě ruce sv. Vojtěcha, z nichž jedna držela arcibiskupskou berlu v Praze a druhá křtila v Uhrách sv. Štěpána.

Od 11. století byl svatý Vojtěch pokládán za druhého patrona české země po svatém Václavovi, stal se také hlavním patronem polské církve a Uher (roku 994 měl Vojtěch podle tradice pokřtít budoucího prvního uherského krále Štěpána I.). Papež Pavel VI. jej apoštolským listem Praga urbis z 26. listopadu 1965 prohlásil hlavním patronem pražské arcidiecéze (stolec sv. Vojtěcha).

Vojtěchův nevlastní bratr Radim se roku 1000 stal prvním hnězdenským arcibiskupem. Vojtěch se do své vlasti vrátil roku 1039, kdy kníže Břetislav I. podnikl válečnou výpravu do Polska a v Hnězdně slavnostně vyzvedl ostatky sv. Vojtěcha, sv. Radima a Pěti svatých bratří. Světcovy ostatky byly uloženy na Pražském hradě ve zvláštní kapli, přistavěné k rotundě sv.Víta. Kníže Spytihněv II. zde později založil novou baziliku a dal ji zasvětit společně sv. Vítu, sv. Václavu i sv. Vojtěchu. Roku 1143 byla z ostatků oddělena lebka a byla uložena v relikviáři. Podle této lebky byla upravena jiná lebka, která se dostala do Cách, jako svatovojtěšská relikvie. [2]

Svátek sv. Vojtěcha připadá na 23. duben.

Česká místa se svatovojtěšskou tradicí[editovat | editovat zdroj]

Další česká místa používající jméno sv. Vojtěcha[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jak a kde zahynul svatý Vojtěch , Petr Zahnaš, OPAVA 2007
  2. UNGER, Josef. Uchovávání ostatků světců. In KOŽIAK, Rastislav; NEMEŠ, Jaroslav. Svätec a jeho funkcie v spoločnosti. 1. Bratislava : Chronos ; Centrum pre štúdium kresťanstva, 2006. ISBN 80-89027-19-9. S. 233-246.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Středověké legendy o českých světcích. Příprava vydání Jaroslav Kolár. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1998. 263 s. ISBN 80-7106-280-4.  
  • Bruno z Querfurtu. Život svatého Vojtěcha : legenda Nascitur purpureus flos. Praha : Zvon, 1996. 158 s. Překlad z latiny, poznámky a doslov Marie Kyralová; úvod Miloslav kardinál Vlk. ISBN 80-7113-185-7.  
  • BUBEN, Milan M.; KUČERA, Rudolf; KUKLA, Otakar A.. Svatí spojují národy : portréty evropských světců. 2. rozš. vyd. Praha : Panevropa, 1995. 195 s. ISBN 80-85846-00-4.  
  • DVORNÍK, František. Zrod střední a východní Evropy. Mezi Byzancí a Římem. Praha : Prostor, 1999. 528 s. ISBN 80-7260-005-2.  
  • KUBÍN, Petr. Sedm přemyslovských kultů. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Katolická teologická fakulta ; Togga, 2011. 372 s. ISBN 978-80-87258-19-4.  
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.  
  • WIHODA, Martin. Morava v době knížecí 906–1197. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 464 s. ISBN 978-80-7422-563-0.  
  • KRÁSL, František; JEŽEK, Jan. Sv. Vojtěch, druhý biskup pražský, jeho klášter i úcta u lidu. Praha : Dědictví sv. Prokopa, 1898. Obsáhlá monografie z konce 19. stol. velmi podrobně líčí osudy a působení druhého patrona české země po sv. Václavu, projevy jeho uctívání i dějiny nejstaršího mužského kláštera v Čechách, který r. 993 biskup Vojtěch spolu s Boleslavem II. založil.. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

2. biskup pražský
Předchůdce:
Dětmar
982-996
Svatý Vojtěch
Nástupce:
Thiddag