Jan Karafiát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Karafiát
Jan Karafiát
Jan Karafiát
Narození 4. ledna 1846
Jimramov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 31. ledna 1929 (ve věku 83 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost česká
Občanství Česko
Znám jako spisovatel a kazatel
Nábož. vyznání ČCE
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Karafiát (4. ledna 1846, Jimramov[1]31. ledna 1929, Praha) byl český reformovaný, po roce 1918 českobratrský evangelický farář. Patřil k neformálnímu hnutí, jehož ideálem byla krásná církev Kristova. Znám konáním přísné kázně, důrazem na poslušnost zákona Božího. Podstatou jeho kazatelského i literárního působení přitom bylo vědomí vlastní hříšnosti a nezpůsobilosti k dobrému dílu, překonané omilostněním Kristovým.

Rodina Jana Karafiáta sice patřila k zámožnějším v Jimramově, jeho dětství bylo přesto velmi skromné. Otec František Karafiát se oženil s vdovou se čtyřmi dětmi. Společně pak měli dalších šest (takže jich bylo přesně tolik, co malých broučků). Z nich byl Jan nejstarším.

Studia[editovat | editovat zdroj]

rodný dům

Základní vzdělání získal v evangelické škole při místním sboru. Od jedenácti let studoval na německém piaristickém gymnáziu v Litomyšli. Vzdor národní i náboženské odlišnosti byl premiantem. V šestnácti letech studoval na německém evangelickém gymnáziu ve vestfálském Güterslohu (za podpory Theodora Fliednera, zakladatele institutu pro diakonky v Kaiserswerthu, kde studovala Karafiátova sestra), kde se ocitl ve vypjatě evangelickém prostředí. Vestfálští přátelé mu po ukončení gymnázia v roce 1866 umožnili teologická studia v Berlíně, Bonnu a ve Vídni. Studium ukončil zkouškou v roce 1869. Po skončení studií pracoval na doporučení svého vídeňského profesora Edwarda Böhla rok v Kolíně nad Rýnem v rodině továrníka Langena jako vychovatel, neboť nebyla v evangelických sborech volná farářská místa. Po roční vikářské praxi v Reformované církve v Roudnici v letech 18701871 odešel znovu na studia do Edinburghu na jednu z kolejí Svobodné skotské církve. Tato studia financovala Skotská svobodná reformovaná církev.

Osobní a duchovní zrání[editovat | editovat zdroj]

Brouček na památníku J. Karafiáta

Mladého teologa velmi ovlivnil pobyt v Kolíně nad Rýnem. Počítá jej ke školám ještě vyšším než univerzita. Rovněž pobyt v holandském sboru v Elberfeldu (od roku 1930 Wuppertal) se svojí pietistickou atmosférou. V jeho čele tehdy stál známý Dr. Kohlbrügge. Ačkoliv by se nepovažoval za jeho žáka, přesto Dr. Kohlbrügge i vídeňský Edward Böhl na něj měli nepřehlédnutelný vliv. Krajina a detaily z domácnosti broučků byly inspirovány Elberfeldem Karafiátových a Kohlbrüggeových časů (např. středové okno nad dveřmi). Podstatná však byla prostota jejich víry. Zde se také seznámil se slečnou Herminkou, s níž se chtěl oženit. Z toho nakonec sešlo a Jan Karafiát zůstal starým mládencem.

Roku 1870 vstupuje do londýnského misijního bratrstva, je vyslán do Roudnice, náležející tehdy do krabčického sboru. Zde zřídil po vzoru Theodora Fliedlera černilovský farář Václav Šubrt dívčí institut (dnes DOS Diakonie ČCE). Ačkoliv by misijní práce odpovídala jeho poslání, byl jí nakonec zklamán, neboť se od něj očekávalo, že bude místní zbožné katolíky přesvědčovat na evangelickou víru. Vděčně proto přijal od londýnského bratrstva jiné zadání: sepsat knížku o Janu Husovi. Hotova byla už na jaře roku 1871. Po jejím vydání se mohl vydat na studia do skotského Edinburghu jako host Skotské svobodné reformované církve. Zde se seznámil s bohatou šlechtičnou Miss Joan Denistoun Buchanan of Auchentorley (1819 - 1912), která byla jeho celoživotním vzorem, intelektuální i materiální oporou a přítelkyní.

Pedagogická činnost[editovat | editovat zdroj]

Po skončení studií pracoval rok v Kolíně nad Rýnem v rodině továrníka Langena jako vychovatel. Po návratu ze Skotska roku 1872 učil náboženství, pedagogiku, didaktiku a češtinu v Evangelickém učitelském semináři v Čáslavi, kde působil i jako spirituál. Roku 1874 se stal jeho správcem.

Duchovenské působení[editovat | editovat zdroj]

Náhrobní kámen Jana Karafiáta

V letech 18701871 působil jako vikář Reformované církve v Roudnici, odkud odešel na studia do Edinburghu. V letech 18751895 působil jako farář v Hrubé Lhotě. Po dvaceti letech na Hrubé Lhotě odešel do Prahy, kde se věnoval práci na revizi Bible kralické a vypomáhal v pražských sborech. Celý život ho trápila náboženská netolerantnost Čechů a nenávist mezi katolíky a evangelíky. V pamětech uvádí příklad z Německa: Evangelíků bylo ve městě málo a tak se dohodli s katolíky, že si v jejich kostele udělají mši časně ráno a potom bude mše katolická. Dále píše: Věc, v Čechách naprosto nemyslitelná.

Literární a teologická činnost[editovat | editovat zdroj]

Broučci[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Broučci.

Je znám první českou původní autorskou pohádkou pro děti[2] Broučci: pro malé i veliké děti (1876). Knihu vydal anonymně vlastním nákladem u Václava Horkého. Po sedmnácti letech byla objevena spisovatelem Janem Herbenem. Díky recenzi Gustava Gamy Jaroše v časopise Čas byla první edice rychle vyprodána a v roce 1894 přišla reedice. Dílo je oceňováno pro básnický sloh a ve své době novátorský přístup ke světu dítěte, počítá s psychologií dítěte. O jeho teologickou a morální hodnotu se ovšem vedou spory - vyčítá se mu důraz na bezmyšlenkovou poslušnost, která se (podle Maxe Webera) právě v reformovaném prostředí vysoce cenila.

Svá autorská práva na tuto knihu odkázal Českobratrské církvi evangelické, která díky tomuto štědrému daru mohla sponzorovat vydávání bible a církevních tisků.

Pro děti (ostatní)[editovat | editovat zdroj]

  • Broučkova pozůstalost – kniha 30 pohádek 1900
  • Karafiátova čítanka 1924

Pro mládež[editovat | editovat zdroj]

  • Kamarádi (1873) – povídka o nešťastném manželství evangelíka a katoličky

Biblistika[editovat | editovat zdroj]

Práce na revizi textu Bible kralické z roku 1613[3]:

  • 1878: Rozbor kralického Nového Zákona co do řeči a překladu: s hystoryí našeho biblického textu; nákladem spisovatelovým, V Praze 1978, 107 stran[4]
  • 1878: Revidovaný kralický překlad bible Páně [zdroj?][5]. Jeho revize se však nedočkala přijetí v žádné církvi (stejný osud zatím stihl všechny pokusy Bibli kralickou revidovat – J. A. Komenský, Bašus-Pípal, Nová bible kralická...)
  • 1887: Kritické vydání Bible kralické z roku 1613 [zdroj?]
  • 1915: Jan Karafiát, H. von Tardy, B. Baštecký, British and Foreign Bible Society: Nový Zákon pána a Spasitele našeho Ježíše Krista: text Kralický z roku 1613 podlé původního textu opravený[6] – revize, na které začal Karafiát pracovat v roce 1905, když už pobýval v Praze.

Karafiátovy revidované překlady vycházely ještě dlouho i po jeho smrti: 1945 [7], 1969 [8].

Katechetika[editovat | editovat zdroj]

Sestavil stručný Reformovaný katechismusKřesťanské učení/Katechismus Jana Karafiáta (1876).

Homílie[editovat | editovat zdroj]

  • Šestnáctero pražských kázání (1905).
  • Kázání Jana Karafiáta (1941)

Historie[editovat | editovat zdroj]

  • Mistr Jan Hus (1872)
  • V letech 18601927 sepsal pětidílné Paměti (spisovatele Broučků):
    • Doba Jimramovská (1919)
    • Na školách středních a vysokých (1921)
    • Na školách ještě vyšších (1922)
    • Doba práce A: Dvacet let na Valašsku (1923)
    • Doba práce B: Přes třicet let v Praze (1928)

Hudba a poezie[editovat | editovat zdroj]

Byl i muzikant a „Sionský básník“:

  • 1876 vydal Reformovaný zpěvník
  • 1900 Písničky svobodného

Publicistika[editovat | editovat zdroj]

V letech 18961905 též vydával Reformované listy, v nichž podával reformační program církve Kristovy na Zemi. V roce 1904 v nich ostře polemizoval s Masarykovým pojetím náboženství. Zde také zveřejňoval své studie k revizi Bible kralické.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Brožová, Věra: Karafiátovi Broučci v české kultuře [online]. iLiteratura.cz, rev. 2011-09-06, [cit. 2012-01-07]. Dostupné online.  
  3. http://is.muni.cz/th/86274/ff_m/JAN_KARAFIAT_MEMOARY.txt
  4. Informační systém Masarykovy univerzity Rozbor kralického Nového zákona co do řeči i překladu : s hystoryí našeho biblického textu
  5. Jan Karafiát – nedůvěryhodný zdroj, jediný odkaz – dost možná kruhový odkaz, opsaný odsud z Wikipedie
  6. Nový Zákon pána a Spasitele našeho Ježíše Krista: text Kralický z roku 1613 podlé původního textu opravený, Nákladem Britické i Zahraničné Společnosti Biblické, 1915 - Počet stran: 730
  7. 1945: H. von Tardy, Jan Karafiát, United Bible Societies: Biblí Svatá aneb všecka Svatá Písma Starého i Nového Zákona, Rada Biblických společnostî, 1945, 1101 stran
  8. 1969: H. von Tardy, Jan Karafiát: Bibli Svatá aneb vsecka Svatá Pisma Starého i Nového Zákona, Biblické dílo, 1969, 1101 stran, ISBN 0-564-01188-6, ISBN 978-0-564-01188-9

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]