Bechyně

Bechyně
	Bechyně - náměstí
	znak vlajka
status:	město
NUTS 5 (obec):	CZ0317 552054
kraj (NUTS 3):	Jihočeský (CZ031)
okres (NUTS 4):	Tábor (CZ0317)
obec s rozšířenou působností:	Tábor
pověřená obec:	Bechyně
historická země:	Čechy
katastrální výměra:	21,20 km²
počet obyvatel:	5 557 (31. 12. 2007)
zeměpisná šířka:	49° 17' 43" s. š.
zeměpisná délka:	14° 28' 07" v. d.
nadmořská výška:	406 m
PSČ:	391 65
zákl. sídelní jednotky:	10
části obce:	3
katastrální území:	3
adresa městského úřadu:	Městský úřad Bechyně; nám. T. G. Masaryka 2; 391 65 Bechyně
starosta / starostka:	Jaroslav Matějka
	Oficiální web: http://www.mestobechyne.cz; E-mail: posta@mestobechyne.cz
	Zdroje k infoboxu a částem obce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Tento článek pojednává o jihočeském městě na řece Lužnici. Další významy jsou uvedeny v článku Bechyně (rozcestník).

Bechyně je město v jižních Čechách na řece Lužnici. Má necelých 6 000 obyvatel a je známo výrobou keramiky a lázněmi. Velmi dobře zachovalé historické jádro města představuje od roku 1990 jednu z nejhodnotnějších městských památkových zón v Čechách.

Obsah

1 Historie
2 Památky
3 Zajímavosti
4 Okolí
5 Místní části
6 Odkazy
- 6.1 Reference
- 6.2 Externí odkazy

[editovat] Historie

Město Bechyně se nachází uprostřed krajiny na dolním toku řeky Lužnice nad jejím soutokem s říčkou Smutnou. Leží 24 km jihozápadně od okresního města (Tábora). Na místě města v 9. století bývalo slovanské hradiště (podle Kosmovy kroniky jedním z nejdůležitějších správních center tehdejších Čech). Další zmínka v roce 1268, koupí města Bechyně (Do té doby pustá osada na skále, patřící pažským biskupům.), králem Přemyslem Otakarem II.. Po koupi se Přemysl Otakar II. rozhodl, že zde postaví svůj hrad. Nejvýznamnější majitelé Bechyně byli Šternberkové, na které upomínají náhrobní kameny v klášterním kostele. Do roku 1776 byla Bechyně krajským městem, přišeů úpadek na město okresní a dále jen ztrácela svůj výnam. Byla jinými městy předstižena a proto je dnes jen šestitisícovým, jihočeským městečkem.

Název města První využítí jména města se již obejvilo v roce 1167. Po smrti krále Přemysla Otakara II. se však majitelé zatím jen osady(Než Jan Lucemburský rozhodl o změně z osady na město a nechal opevnit předhradí.), často střídali. Od 15. století vzkvétalo ve městě také hrnčířství, které zde založilo keramickou tradici. První keramická dílna tu vznikla koncem 19. století. V roce 1884 byla ve městě otevřena nejstarší odborná keramická škola v Čechách, která dodnes funguje a nadále se v ní vyučuje

Zámek V XVI. století jej (původně gotický hrad) nechal Petr Vok z Rožmberka přestavět na své hlavní, nejmilejší a tehdy ještě mládenecké sídlo v reprezentativní renesanční zámek, kde se také později (v roce 1580) Petr Vok oženil s Kateřinou z Ludanic. Po smrti statšího bratra Viléma z Rožmberka, zdědil Petr Vok celé rožmberské panství (do kterého náležela i Bechyně), avšak Vok nezdědil "pouze" rožmberské panství, ale i dluhy po bratrovy Vilémovy. Proto nedobovolně obětoval v roce 1596 Bechyni rodu Šternberků, aby smazal dluhy.

[editovat] Památky

Komplex bechyňského zámku je veřejně přístupný a prohlídková expozice představuje především historicky nejvýznamnějšího majitele panství Petra Voka z Rožmberka. V bývalém zámeckém pivovaru jsou umístěny výstavní expozice keramiky Alšovy jihočeské galerie, tvořené převážně exponáty z mezinárodních keramických sympozií. V bývalé zámecké sýpce je umístěno Muzeum Vladimíra Preclíka.

Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, vévodící skále nad Lužnicí, vznikl v roce 1491. V interiéru zaujme vzácná sklípková klenba a náhrobní kameny držitelů Bechyně.

Dominantou náměstí s řadou historických domů je děkanský kostel sv. Matěje. Kostel vznikl na přelomu 13. a 14. století a dnešní podobu získal po přestavbě v roce 1740.

Hřbitovní kostel sv. Michala s barokní eliptickou centrálou nechal postavit ve druhé polovině 17. století Jan Norbert ze Šternberka. Dnes slouží jako výstavní a koncertní síň. Poblíž kostela sv. Michala upomíná na zaniklou židovskou komunitu ve městě bývalý židovský hřbitov s náhrobky z druhé poloviny 17. století.

Místní lázně, jejichž tradice sahá do první poloviny 17. století, se specializují na léčbu a rekondici pohybového ústrojí s využitím přírodního léčebného zdroje - slatiny z nedalekých blat.

Keramická tradice města se píše od 16. století, kdy se ve městě rozvíjelo hrnčířství a kamnářství. Klasickou střešní krytinu „bechyňské háky“ lze ještě dnes spatřit na některých domech. V roce 1884 byla ve městě otevřena nejstarší odborná keramická škola v Čechách.

Hasičské muzeum s unikátní sbírkou staré hasičské techniky bylo v roce 2001 přestěhováno z židovské synagogy do budovy muzea na náměstí Tomáše Garriguea Masaryka. V prostorách synagogy bylo k 1. červenci 2006 otevřeno vůbec první české Muzeum turistiky.^[1].

V roce 1903 vybudoval František Křižík jednu z prvních elektrifikovaných železnic v Rakousko-Uhersku, elektrickou dráhu Tábor – Bechyně. Nostalgické vyhlídkové jízdy původní soupravy se konají v letní turistické sezóně.

V roce 1928 překlenul hluboké údolí Lužnice ve výšce 50 metrů nad řekou odvážným obloukem nový železobetonový most, nazývaný „Bechyňská duha“.

[editovat] Zajímavosti

Na bohatou divadelní tradici města, kde se již v roce 1855 hrálo ochotnické divadlo, navazují divadelní přehlídky Kulturního domu. V Kulturním domě je i Galerie u Hrocha a Městská knihovna.

Město disponuje sportovním stadionem s dětským a plaveckým bazénem a je vyhledáváno vodáky (Lužnice s přítoky – říčka Smutná a Židova strouha) a turisty díky okolní přírodě.

[editovat] Okolí

V nedalekém okolí stojí zbytky hradu Dobronice. Řeku Lužnici u Stádlce překlenuje unikátní řetězový most, přenesený sem z Podolska při stavbě Orlické přehrady.