Bechyně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o jihočeském městě na řece Lužnici. Další významy jsou uvedeny v článku Bechyně (rozcestník).
Bechyně
Masarykovo náměstí v Bechyni

Masarykovo náměstí v Bechyni

znak obce Bechyněvlajka obce Bechyněznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0317 552054
kraj (NUTS 3): Jihočeský (CZ031)
okres (NUTS 4): Tábor (CZ0317)
obec s rozšířenou působností: Tábor
pověřená obec: Bechyně
historická země: Čechy
katastrální výměra: 21,20 km²
počet obyvatel: 5 337 (1. 1. 2012[1])
nadmořská výška: 406 m
PSČ: 391 65
zákl. sídelní jednotky: 10
části obce: 3
katastrální území: 3
adresa městského úřadu: Městský úřad Bechyně
nám. T. G. Masaryka 2
391 65 Bechyně
starosta / starostka: Jaroslav Matějka
Oficiální web: http://www.mestobechyne.cz
E-mail: posta@mestobechyne.cz

Bechyně (Česko)
Red pog.png
Bechyně, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce
Bechyně podle Jana Willenberga, 1602

Bechyně (německy Bechin nebo Beching) je město v okrese Tábor v Jihočeském kraji, 19 km jihozápadně od Tábora na soutoku Smutné a Lužnice. V roce 2011 zde žilo přes 5 tisíc obyvatel.

Město je známo výrobou keramiky a lázněmi. Zachovalé historické jádro města představuje od roku 1990 jednu z nejhodnotnějších městských památkových zón v Čechách.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Při rekonstrukci náměstí v roce 2011 našli archeologové množství keramiky a keltské osídlení z období 1 stol. před naším letopočtem.[2]

Na místě města v 9. století bývalo slovanské hradiště (podle Kosmovy kroniky jedním z nejdůležitějších správních center tehdejších Čech). Další zmínka v roce 1268, koupí města Bechyně (do té doby pustá osada na skále, patřící pražským biskupům), králem Přemyslem Otakarem II. Po koupi se Přemysl Otakar II. rozhodl, že zde postaví svůj hrad. Nejvýznamnější majitelé Bechyně byli Šternberkové, na které upomínají náhrobní kameny v klášterním kostele. Do roku 1776 byla Bechyně krajským městem, pak přišel úpadek na město okresní a postupně ztrácela svůj význam.

Název města[editovat | editovat zdroj]

První užití jména města se objevilo v roce 1167. Po smrti krále Přemysla Otakara II. se však majitelé zatím jen osady (než Jan Lucemburský rozhodl o změně z osady na město a nechal opevnit předhradí), často střídali. Od 15. století vzkvétalo ve městě také hrnčířství, které zde založilo keramickou tradici. První keramická dílna tu vznikla koncem 19. století. V roce 1884 byla ve městě otevřena nejstarší odborná keramická škola v Čechách, která dodnes funguje a nadále se v ní vyučuje.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Bechyni.
  • Zámek Bechyně - V 16. století jej (původně gotický hrad) nechal Petr Vok z Rožmberka přestavět na své hlavní, nejmilejší a tehdy ještě mládenecké sídlo v reprezentativní renesanční zámek, kde se také později (v roce 1580) Petr Vok oženil s Kateřinou z Ludanic. Po smrti staršího bratra Viléma z Rožmberka, zdědil Petr Vok celé rožmberské panství (do kterého náležela i Bechyně), avšak Vok nezdědil "pouze" rožmberské panství, ale i dluhy po bratrovi Vilémovi. Proto nedobrovolně obětoval v roce 1596 Bechyni rodu Šternberků, aby smazal dluhy. V současné době zámek patří Josefu Šťávovi.

Komplex bechyňského zámku je veřejně přístupný a prohlídková expozice představuje především historicky nejvýznamnějšího majitele panství Petra Voka z Rožmberka. V bývalém zámeckém pivovaru jsou umístěny výstavní expozice keramiky Alšovy jihočeské galerie, tvořené převážně exponáty z mezinárodních keramických sympozií. V bývalé zámecké sýpce je umístěno Muzeum Vladimíra Preclíka.

  • Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, vévodící skále nad Lužnicí, vznikl v roce 1491, původní klášter Augustiniánů zde fungoval již v první polovině 14. století. V interiéru zaujme vzácná sklípková klenba a náhrobní kameny držitelů Bechyně. Okolo kláštera jsou terasovité klášterní zahrady s výhledem do údolí Lužnice.
  • Dominantou Masarykova náměstí s řadou historických domů je děkanský kostel svatého Matěje. Kostel vznikl na přelomu 13. a 14. století a dnešní podobu získal po přestavbě v roce 1740. Uprostřed náměstí je lípa T.G. Masaryka z roku 1918. Před kostelem se nalézá socha svatého Jana Nepomuckého.
  • Hřbitovní kostel svatého Michala s barokní eliptickou centrálou nechal postavit ve druhé polovině 17. století Jan Norbert ze Šternberka. Dnes slouží jako výstavní a koncertní síň. Na hřbitově odpočívá "dcera národa" Karla Havlíčka Borovského. Poblíž kostela svatého Michala upomíná na zaniklou židovskou komunitu ve městě bývalý židovský hřbitov s náhrobky z druhé poloviny 17. století.
  • Na levém břehu Lužnice, nedaleko Zářečského mostu, jsou umístěna kamenná boží muka.
  • Další kamenná boží muka zasvěcená svaté Anně se nalézají na Táborské ulici, u silnice k Větrovu, pod zámkem.
  • Na Zářečských schodech se nachází výklenková kaple.
  • Na křižovatce ulic Písecká a Fáberova, na vyvýšeném návrší, se nalézá kaple.
  • Železobetonový most, nazývaný Bechyňská duha, překlenul v roce 1928 hluboké údolí Lužnice ve výšce 50 metrů nad řekou. Dodnes je používán v silniční i železniční dopravě. Most je dlouhý 203 metrů, jeho šíře je 8,90 metrů.[3] Rozpětí oblouku je 90 metrů.[3] Projekt vypracoval ing. E. Viktora a vlastní stavbu realizovala firma inž. Hlava a dr. Kratochvíl.[3]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Místní lázně, jejichž tradice sahá do první poloviny 17. století, se specializují na léčbu a rekondici pohybového ústrojí s využitím přírodního léčebného zdroje - slatiny z nedalekých Blat.
  • Keramická tradice města se píše od 16. století, kdy se ve městě rozvíjelo hrnčířství a kamnářství. Klasickou střešní krytinu „bechyňské háky“ lze ještě dnes spatřit na některých domech. V roce 1884 byla ve městě otevřena nejstarší odborná keramická škola v Čechách. Ve východní části města (Na Libuši) stojí od roku 1961 továrna na sanitární keramiku, do podniku Jihočeská keramika roku 1991 vstoupila společnost Schweizer Keramik Holding AG Laufen a společně se znojemskou provozovnou patří nyní pod firmu Laufen CZ se sídlem ve Znojmě.[4]
  • Hasičské muzeum s unikátní sbírkou staré hasičské techniky bylo v roce 2001 přestěhováno z židovské synagogy do budovy muzea na náměstí Tomáše Garriguea Masaryka. V prostorách synagogy bylo k 1. červenci 2006 otevřeno vůbec první české Muzeum turistiky.[5]
  • Na bohatou divadelní tradici města, kde se již v roce 1855 hrálo ochotnické divadlo, navazují divadelní přehlídky Kulturního domu. V Kulturním domě je i Galerie u Hrocha, Městská knihovna a pivnice "Kulturák". V Bechyni se konají každoroční divadelní přehlídky: od roku 1971 Divadelní Bechyně (původně armádní soutěž), od roku 1994 v zimě Bechyňské perlení, od roku 1992 v létě v klášeterní zahradě Divadlo v trávě, od roku 1994 Bechyňské jaro, od roku 1993 Faustování (loutkové divadlo a loutkářství) atd.
  • Z Bechyně pochází 8. a 10. ministr financí ČR Miroslav Kalousek.
  • Město disponuje sportovním stadionem s dětským a plaveckým bazénem a je vyhledáváno vodáky (Lužnice s přítoky – říčka Smutná a Židova strouha) a turisty díky okolní přírodě.
  • V létě roku 2011 proběhla celková rekonstrukce náměstí, během které proběhl také archeologický výzkum. Ten přinesl doklady osídlení pocházející patrně až z 6. - 5. století př. n. l.

Okolí[editovat | editovat zdroj]

V nedalekém okolí stojí zbytky hradu Dobronice. Řeku Lužnici u Stádlce překlenuje unikátní řetězový Stádlecký most, přenesený sem z Podolska při stavbě Orlické přehrady.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2012 [online]. Český statistický úřad, 31.5.2012. Dostupné online.  
  2. Na náměstí v Bechyni objevili archeologové keltské chaty i s pecí [online]. iDNES.cz, 2011-6-6, [cit. 2012-07-20]. Dostupné online.  
  3. a b c KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie.. Milevsko : Nákladem odboru klubu českých turistů, 1940. S. 211.  
  4. Laufen, Bechyně, Česká republika
  5. HAVELKA, Jan. Turista. září 2006, roč. XLV, čís. 5, s. 7. ISSN 0139-5467.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky a fotografie[editovat | editovat zdroj]