Soběslav

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Soběslav
Kostel sv. Víta, v pozadí kostel sv. Petra a Pavla

Kostel sv. Víta, v pozadí kostel sv. Petra a Pavla

znak obce Soběslavvlajka obce Soběslavznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0317 553131
kraj (NUTS 3): Jihočeský (CZ031)
okres (NUTS 4): Tábor (CZ0317)
obec s rozšířenou působností: Soběslav
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 20,00 km²
počet obyvatel: 7 215 (1. 1. 2012[1])
nadmořská výška: 405 m
PSČ: 392 01
zákl. sídelní jednotky: 14
části obce: 5
katastrální území: 3
adresa městského úřadu: Městský úřad Soběslav
nám. Republiky 59/1
392 01 Soběslav
starosta / starostka: Ing. Jindřich Bláha
Oficiální web: http://www.musobeslav.cz
E-mail: bryll@musobeslav.cz

Soběslav
Red pog.png
Soběslav
Soběslav, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce
Tento článek pojednává o jihočeském městě. O rodném mužském jméně pojednává článek Soběslav (jméno).

Soběslav (německy Sobieslau) je historické město v okrese Tábor v Jihočeském kraji, 18 km jižně od Tábora na soutoku Lužnice a Černovického potoka, který ze tří stran obtéká historické jádro města a v minulosti byl součástí městského opevnění. Žije zde přes 7 tisíc obyvatel. Město je přirozeným centrem pro okolní region a leží na dálnici D3 a mezinárodní silnici E55 z Prahy do Českých Budějovic a Lince. Na jihozápadním okraji města je veřejné vnitrostátní letiště. Soběslav si zachovala svůj historický půdorys, včetně středověkých valů a staveb i přes několik tvrdých architektonických zásahů do zástavby na náměstí Republiky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První zmínka pochází z roku 1293, kdy hrad a okolní obec byla v majetku rodu Rožmberků. Městská práva obdržela Soběslav v roce 1390 a o čtyři roky později byl na místním hradě vězněn král Václav IV. V průběhu husitských válek bylo město třikrát vypáleno. V 16. století byla Soběslav jedním z nejvýznamnějších měst rožmberského panství a představovala hospodářské centrum jižních Čech s vazbami na Bavorsko a Rakousko. Město znovu utrpělo za třicetileté války i za válek napoleonských. V roce 1871 byla otevřena železniční trať vedoucí přes Soběslav, a to úsek Dráhy císaře Františka Josefa (KFJB) z Českých Velenic do Prahy. Roku 1900 měla Soběslav 442 domů a 3800 obyvatel, byly zde tkalcovny hedvábí, pivovar a další.[2] Historické jádro města je navzdory vážnému narušení severní strany náměstí novou zástavbou (mezi Smrčkovým domem a obchodním domem) městskou památkovou zónou.

Stará radnice a kostel sv. Víta
Rožmberský dům

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Soběslavi.
  • Děkanský kostel svatých Petra a Pavla, založený kolem 1280, rozšířen po roce 1380 a zaklenut v letech 1486-1501. Dvojlodní síňová stavba se sklípkovou klenbou na dva štíhlé osmiboké sloupy a s barokními bočními kaplemi. Na hlavním oltáři je obraz sv. Petra a Pavla od B. Kamarýta, na bočním oltáři socha Madony z roku 1492. Barokní chórové lavice a cínová křtitelnice z roku 1501. 68 metrů vysoká městská kostelní věž z roku 1487 je dnes symbolem Soběslavi.
  • Gotický kostel sv. Víta, založený kolem 1380, je síňové dvojlodí, sklenuté na dva štíhlé sloupy, s pětiboce zakončeným presbytářem s vnějšími opěráky a štíhlou vížkou na střeše. Kostel roku 1712 vyhořel a byl zrušen, obnoven v letech 1936-1938.
  • Rožmberský hrad Hláska založený ve 13. století a rozšířený kolem 1390 Jindřichem z Rožmberka představoval důležité obranné místo města. Součástí hradu je okrouhlá gotická věž Hláska se sklepením, kde byl roku 1394 vězněn český král Václav IV. Petr Vok z Rožmberka v závěti odkázal městu Rožmberskou knihovnu, který měla být umístěna v hradu, k čemž ale nikdy nedošlo. Po husitských válkách hrad zpustl, 1706 byl proměněn na pivovar a pak sýpku. V dnešní době je jižní křídlo hradu využíváno jako městské divadlo s několika sály, ve starém gotickém paláci je unikátní a moderní veřejná knihovna umístěnou v samostatném, železo-skleněném objektu. Sen Petra Voka tak byl částečně naplněn.
  • Smrčkův dům na náměstí (č. 107) z roku 1565 se dvěma obloučkovými štíty. Dnes je zde umístěno národopisné muzeum s expozicí Soběslavských blat.
  • Dům Petra Voka (Rožmberský dům), renesanční patrová budova z 15. století, barokně upravený, v níž je přírodopisné muzeum a výstavní prostory.
  • Bývalý hřbitovní kostel sv. Marka, raně barokní stavba se šindelovou střechou, založená roku 1650 soběslavským primátorem Zachariášem Markem Markovským. Jednotné vnitřní zařízení je raně barokní, stejně jako několik kamenných náhrobků a dva malované epitafy ze 17. století. V současné době je zde soběslavská galerie a svatební síň.
  • Stará radnice na náměstí z konce 15. století se dvěma barokními štíty, v přízemí informační centrum města.[3]

Kulturní a sportovní zařízení[editovat | editovat zdroj]

Městské koupaliště
Soběslavský hrad
Kostel sv. Marka
Most přes Černovický potok
  • Společenské centrum Soběslavska - zrekonstruovaný multifunkční prostor využívaný jako kino a kongresové centrum (první digitální kino v okrese Tábor).
  • Sportovní areál - fotbalový stadion, zimní stadion s celoročním provozem, tenisová hala, posilovna a multifunkční sportovní plocha
  • Městské koupaliště, vybudované v roce 2011, venkovní plavecký bazém s brouzdalištěm, tobogány a divokou řekou
  • Nový rybník - přírodní rezervace, v okolí je altánek nebo odpočinkové místo „Mochomůrka“ (velká betonová houba)
  • Les Svákov s kaplí Bolestné Panny Marie, se zachovalými valy slovanského hradiště, se studánkou a s altánkem. Lesem vede stará kupecká stezka, která pokračuje přes celou Soběslav.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Josef Bertl, architekt, profesor pozemního stavitelství v Brně a v Praze
  • Karel Bodlák (19031989), pedagog, básník, filozof a literární kritik
  • Jaroslav Brodský (19201981), pedagog, ředitel školy, „vězeň režimu“ (1950–1960), zakladatel organizace K 231, emigrant, publicista
  • Emilie Fryšová (18401920), pedagožka, ředitelka školy, etnografka, sběratelka zejm. blatských krojů a výšivek, spolupracovnice K. Lustiga
  • Jaromír Hořejš (19031961), pedagog, spisovatel a básník, dramatik a překladatel z angličtiny
  • Edmund Chvalovský (18691934), herec, dramatik, režisér Národního divadla, od roku 1906 žil v Soběslavi, kde silně ovlivnil místní divadelní život
  • Helena Johnová (18841962),česká sochařka, keramička; profesorka Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.
  • František Kotlaba (* 1927), botanik a mykolog, vědecký pracovník Nár. muzea a Botanického ústavu ČSAV, publicista
  • Jiří Laburda (* 1931), hudební skladatel, vysokoškolský pedagog[4]
  • Karel Lustig (18561924), pedagog, ředitel školy a zakladatel muzea v Soběslavi, spisovatel, spolkově i veřejně činný
  • Otakar Ostrčil (18791935), pedagog, hudební skladatel, dirigent v ND, dlouholetý letní host Soběslavi - Mnoho let trávil skladatel své letní odpočinky v Soběslavi v pronajatém domě (U Černovického potoka, čp. 269). Zde zkomponoval nejen symfonickou báseň „Léto“ a „Křížovou cestu“, ale především „Honzovo království“ (premiéra r. 1934 v Brně).
  • Antonín Skočdopole (1828-1919), pedagog, národní buditel
  • František Josef Studnička (18361903), matematik, pedagog a organizátor vědeckého života v Čechách, zabýval se také astronomií (podílel se na záchraně přístrojů i písemností astronoma Tychona Brahe (1546–1601)
  • Donát Šajner (19141990), spisovatel a básník, funkcionář v čs. kulturní politice
  • Ladislav Tikal (19051980), československý gymnasta, olympionik,
  • Rudolf Veselý (18841966), pedagog, botanik, mykolog – spoluzakladatel Čs. mykologické společnosti, publicista

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2012 [online]. Český statistický úřad, 31.5.2012. Dostupné online.  
  2. Ottův slovník naučný, heslo Soběslav.
  3. E. Poche, Umělecké památky Čech III, str. 380-383.
  4. Jiří Laburda – životopis skladatele

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Soběslav. Sv. 23, str. 559
  • E. Poche a kol., Umělecké památky Čech III. Praha 1980.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Soběslav ve Wikimedia Commons