Soběslav

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Soběslav
Kostel sv. Víta, v pozadí kostel sv. Petra a Pavla

Kostel sv. Víta, v pozadí kostel sv. Petra a Pavla

znak obce Soběslavvlajka obce Soběslavznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0317 553131
kraj (NUTS 3): Jihočeský (CZ031)
okres (NUTS 4): Tábor (CZ0317)
obec s rozšířenou působností: Soběslav
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 20,00 km²
počet obyvatel: 7 215 (1. 1. 2012[1])
nadmořská výška: 405 m
PSČ: 392 01
zákl. sídelní jednotky: 14
části obce: 5
katastrální území: 3
adresa městského úřadu: Městský úřad Soběslav
nám. Republiky 59/1
392 01 Soběslav
starosta / starostka: Ing. Jindřich Bláha
Oficiální web: http://www.musobeslav.cz
E-mail: bryll@musobeslav.cz

Soběslav
Red pog.png
Soběslav
Soběslav, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce
Tento článek pojednává o jihočeském městě. O rodném mužském jméně pojednává článek Soběslav (jméno).

Soběslav (německy Sobieslau) je historické město v okrese Tábor v Jihočeském kraji, 18 km jižně od Tábora na soutoku Lužnice a Černovického potoka, který obtéká historické jádro města a v minulosti byl součástí městského opevnění. Žije zde přes 7 tisíc obyvatel. Město je přirozeným centrem pro okolní region a leží na dálnici D3 a mezinárodní silnici E55 z Prahy do Českých Budějovic a Lince. Na jihozápadním okraji města je veřejné vnitrostátní letiště. Soběslav si zachovala svůj historický půdorys, včetně středověkých valů i přes několik tvrdých architektonických zásahů do zástavby na náměstí Republiky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První zmínka pochází z roku 1293, kdy hrad a okolní obec byla v majetku rodu Rožmberků. Městská práva obdržela Soběslav v roce 1390 a o čtyři roky později byl na místním hradě vězněn král Václav IV. V průběhu husitských válek bylo město dvakrát vypáleno. V 16. století byla Soběslav jedním z nejvýznamnějších měst rožmberského panství a představovala hospodářské centrum jižních Čech s vazbami na Bavorsko a Rakousko. V roce 1871 byla otevřena železniční trať vedoucí přes Soběslav, a to úsek Dráhy císaře Františka Josefa (KFJB) z Českých Velenic do Prahy. Historické jádro města je navzdory vážnému narušení severní strany náměstí novou zástavbou (mezi Smrčkovým domem a obchodním domem) městskou památkovou zónou.

Pamětihodnosti, kulturní a sportovní instituce[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Soběslavi.
  • Kostel sv. Víta ze 14. století představuje vrchol gotické architektury v Českých zemích
  • dvoulodní kostel sv. Petra a Pavla s 68 metrů vysokou městskou kostelní věží, která je dnes symbolem Soběslavi
  • Rožmberský hrad Hláska - hrad založený v druhé polovině 14. století Jindřichem z Rožmberka představoval důležité obranné místo města. Součástí hradu je okrouhlá gotická věž Hláska s unikátním sklepením. Roku 1394 zde byl vězněn český král Václav IV. V závěti odkázal Petr Vok městu Rožmberskou knihovnu, který měla být umístěna v hradu. K tomuto činu ale nikdy nedošlo. V dnešní době je jižní křídlo hradu využíváno jako městské divadlo s několika sály, ve starém gotickém paláci naleznete unikátní a moderní veřejnou knihovnu umístěnou v samostatném, železo-skleněné objektu. Sen Petra Voka tak byl částečně naplněn
Soběslavský hrad dnes
  • Smrčkův dům - v objektu historického domu je dnes umístěno národopisné muzeum s expozicí Soběslavských blat
  • Dům Petra Voka (Rožmberský dům) - v tomto středověkém domě z 15. století návštěvník nalezne přírodopisné muzeum a výstavní prostory
  • Hřbitovní kostel sv. Marka - založen roku 1650 soběslavským primátorem Zachariášem Markem Markovským. V současné době je zde soběslavská galerie a oddávací síň
  • Stará radnice - budova s dvěma štíty z roku 1487, v přízemí informační centrum města
  • Společenské centrum Soběslavska - zrekonstruovaný multifunkční prostor využívaný jako kino a kongresové centrum (první digitální kino v okrese Tábor)
  • Sportovní areál - fotbalový stadion, zimní stadion s celoročním provozem, tenisová hala, posilovna a multifunkční sportovní plocha
  • Městské koupaliště - vybudovaná v roce 2011, venkovní plavecký bazém s brouzdalištěm, tobogány a divokou řekou
  • Nový rybník - přírodní rezervace, v okolí je altánek nebo odpočinkové místo „Mochomůrka“ (velká betonová houba)
  • Les Svákov s kaplí Bolestné Panny Marie, se zachovalými valy slovanského hradiště, se studánkou a s altánkem. Lesem vede stará kupecká stezka, která pokračuje přes celou Soběslav.
  • Nové městské koupaliště.
    Městské koupaliště

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Josef Bertl, architekt, profesor pozemního stavitelství v Brně a v Praze
  • Karel Bodlák (19031989), pedagog, básník, filozof a literární kritik
  • Jaroslav Brodský (19201981), pedagog, ředitel školy, „vězeň režimu“ (1950–1960), zakladatel organizace K 231, emigrant, publicista
  • Emilie Fryšová (18401920), pedagožka, ředitelka školy, etnografka, sběratelka zejm. blatských krojů a výšivek, spolupracovnice K. Lustiga
  • Jaromír Hořejš (19031961), pedagog, spisovatel a básník, dramatik a překladatel z angličtiny
    Jedna z ulic v Soběslavi
  • Edmund Chvalovský (18691934), herec, dramatik, režisér Národního divadla, od roku 1906 žil v Soběslavi, ovlivnil místní divadelní život - Odpočinek trávil režisér Chvalovský od svých 67 let v Soběslavi (1906–1934) a většinu z těchto let věnoval místnímu divadelnímu dění, které zde má hluboké kořeny (od roku 1828). Ve městě v bývalé Rožmberské škole bylo od roku 1888 nové velké jeviště a aktivní dramatický odbor Sokol a získal v roce 1906 silnou podporu v osobě Chvalovského; následovala jeho plodná spolupráce umělecké praxe s mladým nadšením; vychoval dvě generace herců; byl ochráncem a pomocníkem spolku, propůjčil mu své jméno; měl zásluhu na vybudování moderního jeviště – a na něm při otevíracím představení Lucerny v roce 1930 svoji cennou třiadvacetiletou práci s místním divadlem ukončil. Mistr Chvalovský je pochován na místním hřbitově a na domě čp. 345 je pamětní deska s textem: 1839–1934 ZDE ŽIL A ZEMŘEL MISTR EDMUND CHVALOVSKÝ PRVNÍ REŽISÉR SMETANOVÝCH OPER, ČLEN KRÁL. ZEMSKÉHO A NÁROD. DIVADLA V PRAZE – KLUB SÓLISTŮ NÁR. DIV. – NÁROD. DIVADLO – ÚSTŘ. ŘED. ČESKÉHO HERECTVA. Je po něm pojmenována ulice.
Stará radnice a kostel sv. Víta
  • Helena Johnová (18841962),česká sochařka, keramička; profesorka Vysoké školy umělecoprůmyslové v Praze.
  • Most přes Černovický potok
    František Kotlaba (* 1927), botanik a mykolog, vědecký pracovník Nár. muzea a Botanického ústavu ČSAV, publicista
  • Jiří Laburda (* 1931), hudební skladatel, vysokoškolský pedagog[2]
  • Karel Lustig (18561924), pedagog, ředitel školy a zakladatel muzea v Soběslavi, spisovatel, spolkově i veřejně činný
  • Otakar Ostrčil (18791935), pedagog, hudební skladatel, dirigent v ND, dlouholetý letní host Soběslavi - Mnoho let trávil skladatel své letní odpočinky v Soběslavi v pronajatém domě (U Černovického potoka, čp. 269). Zde zkomponoval nejen symfonickou báseň „Léto“ a „Křížovou cestu“, ale především „Honzovo království“ (premiéra r. 1934 v Brně).
  • Antonín Skočdopole (1828-1919), pedagog, národní buditel
  • František Josef Studnička (18361903), matematik, pedagog a organizátor vědeckého života v Čechách, zabýval se také astronomií (podílel se na záchraně přístrojů i písemností astronoma Tychona Brahe (1546–1601)
  • Donát Šajner (19141990), spisovatel a básník, funkcionář v čs. kulturní politice
  • Ladislav Tikal (19051980), československý gymnasta, olympionik,
  • Rudolf Veselý (18841966), pedagog, botanik, mykolog – spoluzakladatel Čs. mykologické společnosti, publicista

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2012 [online]. Český statistický úřad, 31.5.2012. Dostupné online.  
  2. Jiří Laburda – životopis skladatele

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu