Emilie Fryšová
| Emilie Fryšová | |
 Emilie Fryšová |
|
| Narození | 23. července 1840 Praha,  Rakouské císařství |
|---|---|
| Úmrtí | 17.ledna 1920 Písek,  Československo |
| Citát | |
| Pracovnice na národa roli dědičné | |
Emilie Fryšová (23. července 1840, Praha – 17.ledna 1920, Písek) byla česká pedagožka, zanícená etnografka a publicistka; jako sběratelka má zásluhu na bohatých muzejních národopisných sbírkách.
Život [editovat]
Po studiích na německé učitelské průpravně několik let soukromě vyučovala v Karlových Varech. Potom působila na vyšší dívčí škole v Chrudimi, od roku 1873 na škole v Plzni a v roce 1886 přišla do Soběslavi.
Fryšová zde byla ředitelkou obecné a měšťanské školy. Vydala trojdílnou učebnici dějepisu pro měšťanské školy; přispívala do časopisů pedagogickými a národopisnými články-výsledky svých studií; byla zakladatelkou a čestným členem Zemské ústřední jednoty učitelek; v Soběslavi založila ženský spolek pro podporu chudé mládeže a také dětské jesle.
Kromě učitelské práce se dlouhodobě a pilně věnovala sběratelství a jako první upozornila na etnograficky zajímavé klasické blatské kroje i kroj kozácký. Byla obětavou a uznávanou spolupracovnicí zakladatele muzea - pedagoga Karla Lustiga. Její zásluhou je v muzeu rozsáhlá národopisná sbírka - ukázka života venkovského lidu, lidového umění a tvorby obyvatel veselsko-soběslavských Blat a Kozácka–severního Táborska. Název „kozácký“ nese táborský kroj pravděpodobně proto, že součásti oděvu připomínaly kozí ocásek a kozí růžky [1]. Fryšová sbírala a kupovala lidové výšivky, kroje a vzory z Blat (1500 kusů darovala Národnímu muzeu v Praze) a její sbírky svérázné krásy Blat obdivovali v roce 1895 návštěvníci Národopisné výstavy v Praze i roku 1898 velké Národopisné, školní a průmyslové a včelařské výstavy v Soběslavi, konané na oslavu otevření místního muzea.
Jméno Fryšové je také spojováno s Pískem, kde po skončení učitelské dráhy žila. V průběhu první poloviny 20. stol. pracovala v muzeu, uspořádala poprvé v Písku oddělení národopisné a tato sbírka byla podstatně rozšířena množstvím výšivek. Protože šlo především o blatské záležitosti, předalo je muzeum koncem padesátých let soběslavskému muzeu výměnou za preparáty přírodnin. V píseckém muzeu v těch letech pracoval také historik-profesor August Sedláček (rodák z Mladé Vožice) a archeolog-učitel Bedřich Dubský (z Komárova).
Emilie Fryšová zemřela v Písku ve svých nedožitých 80 letech - 17. ledna 1920 a je zde i pochována. Sama si přála náhrobní nápis: „Pracovnice na národa roli dědičné“
Z díla [editovat]
- Ukázky z dějin všeobecných. Pro I. třídu měšťanských škol. (Plzeň, 1882)
- Ukázky z dějin všeobecných pro školu měšťanskou (vyd. Praha, 1887/3. díl)
- O rozhraní kroje blatského a kozáckého (1900)
- Ornament jihočeský (veliké ilustrované dílo národopisné), (Soběslav, 1902, vydala vlastním nákladem)
- Jihočeská Blata (1913)
