Borkovice
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Borkovice | |
|---|---|
.JPG)
Kaplička na návsi |
|
|
|
|
| status: | obec |
| NUTS 5 (obec): | CZ0317 552097 |
| kraj (NUTS 3): | Jihočeský (CZ031) |
| okres (NUTS 4): | Tábor (CZ0317) |
| obec s rozšířenou působností: | Soběslav |
| pověřená obec: | Veselí nad Lužnicí |
| historická země: | Čechy |
| katastrální výměra: | 16,25 km² |
| počet obyvatel: | 234 (11. 12. 2009[1]) |
| zeměpisné souřadnice: | 49° 13′ 11″ s. š., 14° 38′ 52″ v. d. |
| nadmořská výška: | 416 m |
| PSČ: | 391 91 |
| zákl. sídelní jednotky: | 1 |
| části obce: | 1 |
| katastrální území: | 1 |
| adresa obecního úřadu: | Borkovice 35 391 81 Veselí nad Lužnicí 1 |
| starosta / starostka: | Jiří Jech |
| Oficiální web: http://www.borkovice.cz E-mail: obec@borkovice.cz |
|
 Zdroje k infoboxu a částem obce |
|
Obec Borkovice se nachází v okrese Tábor, kraj Jihočeský; 5 km západně od Veselí nad Lužnicí, 2 km před obcí Mažice; Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 231 obyvatel.
2 km severozápadně od obce se na silnici z Mažic - do Vesců nachází turisty oblíbená a zajímavá Naučná stezka Borkovická blata procházející i oblastí přírodní rezervace Kozohlůdky.
Obsah |
Historie[editovat]
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1354. Název obce není vyjasněn, může být odvozen od jména jednoho z prvních osadníků nebo od typického „borku“, rašelinové cihly [2] pro otop.
Pamětihodnosti[editovat]
- Kaple na návsi
Galerie[editovat]
-
Budovy vystavěné v selském baroku na návsi
-
Památník obětem I. světové války
-
Zarostlé rašeliniště přírodní rezervace Kozohlůdky
.JPG)
.JPG)
.JPG)
Reference[editovat]
- ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-12-11, [cit. 2009-12-28]. Dostupné online.
- ↑ V okolí se v minulosti, asi od roku 1840, těžila ručně rašelina v podobě borků - způsobem zvaným "píchání borků". Od dubna, května na rašeliništi začali tzv. "hazeči" speciálními rýči (ostré nabroušené "želízko" úhlového tvaru) krájet a vyrýpávat rašelinné cihly, někde až do hloubky 3 metrů; pak "voziči" vyházené borky srovnali na výkladišti, kde tyto vysýchaly přes léto; vysušené rašelinové cihly sloužily v zimě v širokém okolí ( až na Třeboňsku, v Táboře, Týně nad Vltavou, Českých Budějovicích a Milevsku) jako hlavní topivo. V letech 1943-1945 zde pracovali vězňové z pracovně výchovného tábora v Plané nad Lužnicí. V polovině dvacátého století byla v místech kolem obce Borkovice zahájena průmyslová těžba rašeliny. Po vytěžení hlavních ložisek byla v sedmdesátých letech těžba zastavena.
