Vpád pasovských
| Vpád pasovských | |||
|---|---|---|---|
_Serie_10_Nederlandse_en_Buitenlandse_Gebeurtenissen,_1587-1612_(ser,_RP-P-OB-78.785-357.jpg) Malá Strana za vpádu Pasovských roku 1611 | |||
| Trvání | 1611 | ||
| Místo | Čechy, České království | ||
| Výsledek | vítězství pasovských
| ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Vpád pasovských bylo vojenské obsazení Prahy v roce 1611, v jehož důsledku byl nucen na český trůn abdikovat císař Rudolf II., který přenechal země Koruny české svému bratru Matyáši Habsburskému.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Události před vpádem[editovat | editovat zdroj]
Ačkoliv byl roku 1608 uzavřen Libeňský mír, vzájemné soupeření mezi Rudolfem II, jeho bratrem Matyášem a českými stavy neskončilo. Dne 1. května 1609 se sešli čeští stavové v doprovodu svého vojska na Novoměstské radnici, což bylo reakcí na odmítnutí sněmovního jednání ze strany českého krále Rudolfa II. Hledali přitom podporu u krále Matyáše Habsburského i u německých protestantských knížat. Hrozba odboje donutila Rudolfa II. vyhlásit 9. července 1609 Majestát. Rudolf se však boje s českými stavy nevzdal. Na počátku roku 1611 se nechal zlákat nabídkou svého bratrance, arciknížete Leopolda Pasovského, a pod záminkou, že mu bude v Praze vyplacen žold za vojenské služby ve sporech o dědictví po Janu Vilémovi z Jülichu-Kleve, povolal do Čech pasovské vojsko.
Postup pasovského vojska[editovat | editovat zdroj]
30. ledna 1611 překročili Pasovští české hranice a postupně obsadili Český Krumlov, České Budějovice, Týn nad Vltavou, Tábor a Beroun.[1] Dne 31. ledna 1611 lstí vnikli Pražskou bránou do Českých Budějovic a přitom byl výstřelem z muškety zabit městský písař Šimon Plachý.[2] Pasovští vyhrožovali, že prokopou hráz rybníka Rožmberk a že voda z třeboňských rybníků zaplaví Prahu. Proto české stavy posílili rožmberskou gardu o cca 1500 pěších vojáků a 600 jezdců. Opevněná Soběslav útoku odolala.[3] Stavové vyhlásili zemskou hotovost a jejich vojsko obsadilo Pražský hrad. 12. února se první oddíly pasovských objevily před Prahou. Začalo vyjednávání a o dva dny později byli stavové ubezpečeni, že pasovské vojsko odejde. 15. února však Pasovští vpadli nečekaně na Malou Stranu a pokračovali k Vlašské ulici a ke Karlovu mostu. Došlo ke krvavým střetům, v nichž padlo nebo bylo zraněno 1400 mužů. Pasovští se chtěli zmocnit i Starého Města, ale podle dobových zpráv byli zastaveni desetiletým chlapcem, který vystřelil z děla, a spuštěním mříží v mostecké bráně. Jezdci, kteří přejeli na druhou stranu, byli pobiti nebo utonuli ve Vltavě.
Drancování Prahy[editovat | editovat zdroj]
Nastalého zmatku v Praze využila lůza, která začala rabovat kláštery na Starém a Novém Městě pražském. Byly zpustošeny kláštery u Panny Marie Sněžné (14 pražských mučedníků), Na Slovanech, Zderaze, Karlově a další. Večer 15. února vjel na Malou Stranu arcikníže Leopold. Pasovské vojsko mezitím rabovalo v obsazených částech Prahy. Stavové byli nuceni opustit i Pražský hrad.
Tažení Matyáše Habsburského[editovat | editovat zdroj]
Koncem února se začal o situaci zajímat i král Matyáš, který vypravil ku Praze vojsko. Jeho zájmem bylo, aby si zajistil po bratru Rudolfovi císařský trůn. 28. února 1611 vytáhlo Matyášovo vojsko z Jihlavy a arcikníže Leopold chtěl proti nim vyslat své pasovské vojsko. Vojáci se však bouřili, protože jim nebyl vyplacen slíbený žold. Rudolf II. požádal české stavy o pomoc proti králi Matyášovi a zároveň slíbil, že vyplatí pasovské, aby odešli z Prahy. Svůj slib však nesplnil. Pasovský plukovník Ramée pohrozil Rudolfovi, že žold vyplatí z jeho pokladu, který si vzal do zástavy. Tento poklad se však stavům podařilo získat zpět. Situace se komplikovala a nastal rozklad pasovského vojska. Rudolf II. začal znovu vyjednávat o jejich odchodu a slíbil, že žold bude vyplacen v Českých Budějovicích. Dne 6. března 1611 dorazilo k Praze hlavní Matyášovo vojsko. V noci na 11. března opustily Prahu poslední pasovské oddíly, které stavové do patřičné vzdálenosti od Prahy pronásledovali. Stavovským vojskem byl obsazen i Pražský hrad.
Důsledky vpádu[editovat | editovat zdroj]
Krátce po těchto událostech se sešel v Praze sněm, na kterém Rudolf II. abdikoval a vzdal se koruny ve prospěch svého bratra Matyáše. Pasovským žoldnéřům byl vyplacen žold ve výši okolo 200 000 zlatých, z toho 100 000 zlatých poskytl Petr Vok z Rožmberka, který na to obětoval rožmberský stříbrný poklad.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b KVIRENC, Jan. Slavné bitvy českých dějin. Praha: [s.n.] 304 s. ISBN 978-80-271-2936-2, ISBN 80-271-2936-2. OCLC 1140087285 S. 181–186.
- ↑ Encyklopedie Českých Budějovic: Plachý z Třebnice Šimon. encyklopedie.c-budejovice.cz [online]. [cit. 2022-05-30]. Dostupné online.
- ↑ PÁNEK, Jaroslav. Poslední Rožmberkové : velmoži české renesance. 1. vyd. Praha: Panorama 334-335 s. ISBN 80-7038-006-3, ISBN 978-80-7038-006-2. OCLC 24173651
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1584-1620. První Habsburkové na českém trůně II. Praha: Libri, 2009. 496 s. ISBN 978-80-7277-388-6.
- ČORNEJOVÁ, Ivana; RAK, Jiří; VLNAS, Vít. Ve stínu tvých křídel. Habsburkové v českých dějinách. Praha: Grafoprint-Neubert, 1995. 289 s. ISBN 80-85785-20-X.
- EVANS, Robert J. W. Rudolf II. a jeho svět. Myšlení a kultura ve střední Evropě 1576-1612. Praha: Mladá fronta, 1997. 382 s. ISBN 80-204-0590-9.
- JANÁČEK, Josef. Rudolf II. a jeho doba. 3. vyd. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2003. 564 s. ISBN 80-7185-611-8.
- NOVÁK, Jan Bedřich. Rudolf II. a jeho pád. Praha 1935.
- VOREL, Petr. Velké dějiny zemí Koruny české VII. 1526-1618. Praha: Paseka, 2005. 672 s. ISBN 80-7185-648-7.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vpád pasovských na Wikimedia Commons 
Pasovský vpád ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
