Chrám svaté Barbory

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chrám svaté Barbory
KUTNA HORA (js) 11.jpg
Místo
stát Česko
obec Kutná Hora
zeměpisné souřadnice 49°56′41″ s. š., 15°15′49″ v. d.
Základní informace
náboženství křesťanství
církev římskokatolická
provincie česká
diecéze Hradecká
vikariát Kutná Hora - Poděbrady
status filiální kostel
Architektonický popis
architekti Jan Parléř, Matěj Rejsek, Benedikt Ried
stavební sloh gotika
výstavba 1388-1558
Specifikace
Odkazy
Pohled do vnějšího opěrného systému kostela sv. Barbory
Půdorys první etáže chrámu (stav před rekonstrukcí na konci 19. stol.)
Síťová žebrová klenba presbytáře

Chrám svaté Barbory je římskokatolický filiální kostelKutné Hoře. Z architektonického hlediska se jedná o pětilodní gotickou katedrálu.

Důvod jeho výstavby je zcela unikátní. Nebyl totiž vystavěn na popud některé církevní instituce, například kapituly, či pro bohoslužebné potřeby farnosti, nýbrž byl od počátku zamýšlen jako veliká reprezentativní stavba iniciovaná bohatými kutnohorskými měšťany. Podle kanonického práva měl původně status pouhé kaple. Architektonicky ovšem směle konkuroval pražské katedrále. Vyjadřuje dobové napětí mezi Prahou a Kutnou Horou a také mezi Kutnou Horou a sedleckým klášterem, na jehož pozemku bylo město vybudováno a jehož vlivu, ač bylo městem královským, podléhalo. Proto byl kostel také vybudován za městskými hradbami na pozemku pražské kapituly.

Od roku 1995 je zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO.

Historická data[editovat | editovat zdroj]

Stavba kostela svaté Barbory započala roku 1388, podle některých pramenů měla tato stavba mít dvojnásobnou délku lodi než má současný kostel. Stavba probíhala v několika etapách a do značné míry souvisela s prosperitou stříbrných kutnohorských dolů. Práce byly definitivně zastaveny roku 1558, přičemž byl kostel na západě uzavřen pouze provizorní zdí.

Následující zásahy měly pouze udržovací charakter. V roce 1626 byl kostel předán jezuitům, kteří vedle něj pak vybudovali kolej. Po požáru kostela provedli barokní úpravy. Především došlo k vybudování barokního krovu (viz historické foto ve fotogalerii).

Mezi lety 1884 a 1905 byla na základě popudu místního archeologického spolku Vocel provedena puristická rekonstrukce, při které byla budova nejen obnovena, ale také prodloužena o jedno klenební pole k západu, kde bylo vybudováno nové neogotické průčelí. Barokní krov byl nahrazen krovem v podobě trojice gotizujících stanových střech, které zřejmě zhruba odpovídají původnímu gotickému řešení.

Architekti a průběh výstavby[editovat | editovat zdroj]

Kroužená klenba hlavní lodi, Benedikt Rejt

První fázi výstavby prováděla huť stavitele Svatovítské katedrály Petra Parléře, pravděpodobně pod vedením jeho syna Jana Parléře. Jan Parléř vystavěl nejstarší část stavby s věncem obvodových kaplí podle vzorů francouzských katedrál. Původně budované trojlodí bylo brzy rozšířeno o široké vnější lodi, avšak s příchodem husitských válek byla stavba poprvé na šedesát let přerušena. Do té doby dosáhla téměř poloviny současné výšky, střední trojlodí však nebylo zaklenuto. Než stavba v roce 1547 získala klenbu, nebyla krytá proti dešti, což jí pochopitelně nesvědčilo. Práce na kostele byly znovu obnoveny v roce 1482, nejprve zde pracovali místní stavitelé, kteří pokračovali v intencích zakladatele stavby Jana Parléře. Stavba byla budována z pískovce, získávaného z nedalekých dolů.

Od roku 1489 až do své smrti roku 1506 pracoval na dostavbě kostela Matěj Rejsek. Ten dostavěl chór, v němž provedl triforium, zónu bazilikálních oken, bohatě utvářenou síťovou žebrovou klenbu (dokončena 1499) a také příslušnou část vnějšího opěrného systému. Stavební zásahy Matyáše Rejska jsou charakteristické uplatněním množství velmi bohatého pozdněgotického dekoru. Podle Rejskova návrhu se pokračovalo až do roku 1509.

Aby bylo možné kostel používat, bylo potřeba především dokončit bazilikálně převýšenou hlavní loď. Příchod respektovaného architekta Benedikta Ried roku 1512 však znamenal radikální změnu. Rejt kromě vrchní části hlavní lodi vybudoval ještě dvě shodně vysoké boční lodě, které se nad zónou mezilodních arkád otevírají do hlavní lodi ve formě empor založených o 1,15m níž, než je úroveň triforia, díky čemuž společně s nimi i celá horní část kostela působí jako samostatný celek. Ve své podstatě tak vznikl nad původní částí kostela nový, pozdněgotický halový kostel, zaklenutý krouženou žebrovou klenbou a silně prosvětlený množstvím rozměrných oken. Iluzi „kostela nad kostelem“ ještě zdůraznilo zcela nezvyklé umístění oltářů i ve druhé etáži kostela.

Podle Reidova projektu se stavělo i po jeho smrti roku 1534, avšak s postupným poklesem těžby stříbra opět docházely finanční zdroje, a tak byly v roce 1558 práce definitivně zastaveny, aniž by došlo k vybudování poslední části soulodí, pravděpodobně o rozsahu dalších 4 až 6 klenebních polí. Poslední stavební úpravy byly dokončeny až roku 1905.

Architektonický popis[editovat | editovat zdroj]

Exteriér

Jedná se o pětilodní katedrálu, původně zamýšlenou jako bazilikální trojlodí, k němuž byly hned na počátku stavby přistavěny dvě vnější lodi. Konstrukčně se jedná o pilířový skelet. Pilíře vnějších lodí vystupují z obvodového pláště. Oproti původním plánům byly boční lodi hlavního trojlodí navýšeny do výšky hlavní lodi, nad arkádami bylo vytvořeno síňové trojlodí, následně zastřešené jako celek, patrně trojicí stanových střech křivkového spádu. Zmíněným navýšením se kostel změnil na halový typ, bazilikálně převyšující pouze přistavěné postranní lodi. Na východě je kostel ukončen protáhlým chórem s polygonálním ochozovým závěrem, v dolní polovině obestavěným obvodovými kaplemi. Kaple mají valbovou střechu a tvoří jednotný blok. Nad vnější lodi pětilodní a nad kaple chóru je vyveden rozsáhlý opěrný pilířový systém se symetricky rozmístěnými násobnými pilíři o stejné výšce, zdobenými poměrně masivními fiálami, ukončenými kytkou. Odvodnění je zajištěno pomocí figurálně ztvárněných chrličů. V posledním klenebním poli přetíná chór příčná loď, stejné výšky jako ochozové kaple a šířky zarovnané s vnějšími bočními loděmi, zdůrazněná navenek pouze dvojicí masivních pilířů s chrliči. Vstupní průčelí je pětidílné, pseudogotické. V horní části ho odlehčují 3 vysoká okna zakončená lomeným obloukem s plaménkovou kružbou. Jeho symetrii narušuje umístění oken v dolní části.

Interiér

Prostor hlavní lodi, příčné lodi a chóru v první etáži obíhá arkáda zalomených profilovaných oblouků na hladkých polygonálních pilířích s trnoží, do nichž plynule přechází žebra bez přípor. Nad arkádou obíhá římsa, následovaná úzkým pásem volné zdi, ukončené v zábradlí horní části dostavěného síňového trojlodí, vytvářející ochoz. Jeho zeď je otevřena velkými okny s plaménkovou kružbou. Do kouta spojení příčné lodi a chóru ústí dvě vřetenová schodiště. Chór je zaklenut síťovou klenbou. Hlavní loď je zaklenuta pozdně gotickou krouženou žebrovou klenbou o sedmi polích (6 původních a 1 dostavěném), jejímž autorem byl patrně Benedikt Ried. Vnitřní boční lodi jsou zaklenuty též krouženou klenbou, jiného vzoru. Ač se vzor žeber kroužené klenby vizuálně podobá klenbě Vladislavského sálu, jejich konstrukční řešení se liší. Jelikož je klenba Barbory nesena na subtilních pilířích a vnějším opěrným systémem jsou podporovány pouze klenby bočních lodí, musela být klenba hlavní lodi plošší a lehčí než ve Vladislavském sále, který má mohutné stěny a kde bylo možno klenbu podepřít opěráky. Kutnohorská klenba je ve svém rozvrhu bohatší a motivicky rozvíjí základní vzorec klenby pražské. Pro barokní architekturu je velmi důležité to, že tuto krouženou klenbu zřejmě viděl Jan Santini před započetím barokní obnovy cisterciáckého klášterního kostela v nedalekém Sedlci.

Výzdoba[editovat | editovat zdroj]

kněžišti je umístěno pozdně gotické pastoforium pocházející z dílny Matyáše Rejska z doby kolem roku 1510. Chórové lavice jsou zdobeny řezbami řezbáře mistra Jakuba Nymburského z let 14801490.

Pozoruhodné a ojedinělé v našem středověkém umění jsou dochované pozdně gotické fresky s báňskou tematikou v některých kaplích (Hašplířská kaple). Například v kapli Hašplířské lze nalézt vyobrazení práce u hašplu neboli rumpálu. V Mincovní kapli je na stěnách znázorněna středověká technika ražby mincí. Nejunikátnější je ovšem malířská výzdoba Smíškovské kaple (14851492) zobrazující typologicky pojaté scény Královna ze Sáby přichází ke králi Šalomounovi, Trajánův soud, Vidění Tiburtské Sybily a Ukřižování. Ve spodní části kaple doplňuje tyto výjevy ještě pozoruhodná malba „litterati“, připravujících liturgické náčiní k bohoslužbě. Malíř, který vytvořil tyto malby, byl nejen velmi schopným tvůrcem, ale byl navíc i dobře poučen o soudobé italské malířské produkci. Architektonicky nejzdobnější částí exteriéru zůstávají kamenické a sochařské práce v nejvyšší části budovy, zejména na opěrném systému. Kromě výše zmiňovaných fiál s kytkou zde lze nalézt mnohá vyobrazení fauny a flory, satirických figur, démonů či mytických tvorů.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]