Bazilika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Bazilika (z starořeckého βασιλική στοά basiliké stoá královské sloupořadí) je původně stavba v antickém Řecku, v níž úřadovali archonti. Ve starověkém Římě to byla tržnice či soudní síň na hlavním náměstí (forum). Ve středověku se bazilika stala čestným titulem některých kostelů, zpravidla sídel vyšších církevních hodnostářů.

Antická bazilika[editovat | editovat zdroj]

Bazilika

Starověká bazilika byla obdélníkového půdorysu, které mohla být jedno- i vícelodní, krytá nebo nekrytá, se vchodem na kratším i delším boku, s apsidou nebo bez ní, přízemní či patrová.

Rozlišují se dva typy římské baziliky:

  • orientální, která měla vchod (nebo vchody) na delší straně a její interiér byl rozdělen na střední loď a průchod, který vedl okolo ní,
  • řecká, která měla vchod na jedné z kratších stran s apsidou naproti.

Baziliky na římském Foru[editovat | editovat zdroj]

Palácové baziliky[editovat | editovat zdroj]

V době raného císařství se bazilika stala audienčním sálem, součástí paláce. Ve 3. století se již vládnoucí vrstva na fóru příliš neobjevovala, namísto toho vládla ze svých paláců. Namísto toho se aristokracie setkávala s klienty ve své audienční síni.

Křesťanská bazilika[editovat | editovat zdroj]

Půdorys starokřesťanské baziliky

Bazilika je také pojem, který se vztahuje na v kanonickém právu a liturgice na základě formálního svolení či nepamětného zvyku na některé významné kostely z důvodů, které nejsou definovány. Baziliky je v tomto smyslu možné dělit na větší či patriarchální (basilicae maiores) a menší (basilicae minores).

Antika[editovat | editovat zdroj]

Křesťané nechtěli využívat pohanské svatyně a stavět si podobné, proto si pro své svatyně přizpůsobili řeckou baziliku.

Ve 4. století dostala řadu charakteristických prvků, mj. prodloužený půdorys se zřetelně osovým řešením a dřevěnou vazbou (otevřenou nebo oddělenou dřevěným stropem).

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Od středověku bylo označení bazilika přiznáváno také svatyním jako čestný titul udělovaný některým kostelům, zpravidla těm, které byly sídlem vyššího církevního hodnostáře, např. biskupa nebo papežského legáta. Titul velká bazilika (basilica maior) je rezervován pro vlastní kostely papeže s papežským trůnem, malá bazilika (basilica minor) pak pro ostatní.

Basilica maior[editovat | editovat zdroj]

Mezi větší baziliky (basilicae maiores) se řadí především čtyři velké římské kostely, které se vyznačují především tzv. Svatou branou, která se otvírá pouze během Svatých roků (naposledy při jubileu roku 2000). Do roku 2008 se nazývaly patriárchální basiliky, neboť symbolicky představují jednotlivé starověké patriarcháty: Jeruzalém, Alexandrie, Antiochie, Řím, Konstantinopol (Cařihrad, Istanbul). V roce 2008 zrušil 266. papež Benedikt XVI. titul římského biskupa "patriarcha západu" a basiliky se nazývají papežské.

  1. Bazilika sv. Jana v Lateránu je papežův katedrální kostel
  2. Bazilika svatého Petra (Vatikánská bazilika) byla do roku 1054 s titulem konstantinopolského patriarchy
  3. Bazilika sv. Pavla za hradbami, do roku 1964 s titulem alexandrijského patriarchy
  4. Bazilika Panny Marie Sněžné, do roku 2008 s titulem antiošského patriarchy
  5. Bazilika sv. Vavřince za hradbami se také někdy řadí mezi větší baziliky, do roku 2008 byla titulárním kostelem jeruzalémského patriarchy. V basilice sv. Vavřince není Svatá brána.
Schematický průřez bazilikou

Krom těchto kostelů získalo privilegium patriarchální baziliky ještě několik dalších kostelů, např. bazilika sv. Františka v Assisi a Portiuncula. Je v nich umístěn papežské sedadlo sedes a oltář, na němž se slouží liturgie pouze se souhlasem papeže.

Basilica minor[editovat | editovat zdroj]

Menších bazilik je daleko větší počet; jednak několik desítek v samotném Římě, ale také v mnoha zemích. Povýšení kostela na baziliku schvaluje papež. Privilegia těchto kostelů jsou stanoveny v dokumentu Domus ecclesiae z roku 1989.[1]

Související informace naleznete také v článku Seznam menších bazilik v českých zemích.

Bazilika v architektuře[editovat | editovat zdroj]

V architektuře se bazilika používá (nezávisle na kanonických funkcích, které kostel plní) pro kostely, které mají více lodí, kde hlavní loď je vyšší než boční a která má vlastní okna (nad střechami bočních lodí). Podobný kostel, kde však hlavní loď nemá okna, se nazývá pseudobazilika. I katedrála sv. Víta je tak architektonicky chápána jako bazilika.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Slovníkové heslo bazilika ve Wikislovníku

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. "Domus ecclesiae 1989" Dokument Domus ecclesiae z roku 1989, který určuje práva a povinnosti kostelů s titulem bazilika minor