Lateránská bazilika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Průčelí baziliky

(Arci)bazilika Nejsvětějšího Spasitele a sv. Jana Křtitele a Jana Evangelisty, známější jako bazilika sv. Janů v Lateráně (San Giovanni in Laterano) je jednou ze čtyř římských papežských (do roku 2008 patriarchálních) bazilik Říma a jeho biskupskou katedrálou.

Papežský stolec a oltář[editovat | editovat zdroj]

Stolec - cathedra římského biskupa, tj. papeže vyznačuje dodnes hodnostně nejvyšší kostel v katolické církvi, není jím bazilika sv. Petra ve Vatikánu. Tuto skutečnost hlásá nápis vyložený mozaikou nad vstupem do atria: PAPALIS ARCHIBASILICA PATRIARCHALIS MAIOR CATHEDRALIS ARCIPRETALIS SANCTISSIMI SALVATORIS ET SANCTORVM IOHANNIS BAPTISTAE ET EVANGELISTAE APVD LATERANVM, OMNIVM VRBIS ET ORBIS ECCLESIARVM MATER ET CAPVT, končící formulací: "Matka a hlava všech kostelů Města [t.j. Říma] a světa".

Stavba[editovat | editovat zdroj]

První pětilodní bazilika s atriem byla postavena při starším baptisteriu ve 4. století za císaře Konstantina Velikého, který pro ni vybral strategické místo za Aureliánskými hradbami a mezi dvěma branami. Byla zasvěcena svatým Janu Křtiteli a Janu Evangelistovi. Císařova matka Svatá Helena při ní měla svou rezidenci. Konstantin je také vyobrazen na mozaice v apsidě jako donátor s modelem baziliky v rukou. Tuto baziliku několikrát vyplenili barbaři, například v letech 410 a 455 Vandalové; roku 896 ji poškodilo zemětřesení. Byla poté převážně přestavěna v románském slohu, vyzdobena mozaikami a obložena barevnými mramory. Nová gotická bazilika byla postavena z iniciativy papeže Klementa V., který také přidal ke světcům na mozaikách sv. Františka a sv. Antonína Paduánského; tato bazilika vyhořela roku 1308. V době avignonského zajetí papežů chrám dále pustl a 21. srpna roku 1361 jej zachvátil katastrofální požár, při němž se zřítily čtyři jaspisové sloupy střední lodi, shořela střecha a ciboriový baldachýn nad hlavním oltářem. Tehdy se propadl strop hlavní lodi baziliky a objekt začal zarůstat trávou. Papeže Inocence VI. o tom informoval básník Francesco Petrarca. Podle jednoho dobového svědectví se v bazilice prý pásly ovce. Následovala stavba dodnes dochovaného monumentálního gotického ciboria na čtyřech sloupech, které dal roku 1367 nad hlavním oltářem vztyčit papež Urban V., aby v něm byly uchovávány relikviáře s lebkami svatých apoštolů Petra a Pavla. Po návratu papežů do Říma roku 1378 začala zásadní obnova Lateránské baziliky i baptisteria, která byla ukončena roku 1384, jak dokládá nápis v pásu mezi mozaikami apsidy. Ve středověku se v Lateránském paláci i v bazilice konalo pět významných koncilů.

U příležitosti svatého roku 1600 dal papež Kliment VII. renovovat příčnou loď baziliky, kterou provedli architekt Giacomo della Porta a malíř Giuseppe Cesari, postranní dvouvěžové průčelí kostela projektoval Domenico Fontana. V letech 1646 - 1649 byla provedena barokní přestavba podle projektu architekta Francesca Borrominiho, směřovaná k jubilejnímu roku 1650. Hlavní úpravy proběhly v letech 1734 - 1735 ve stylu vrcholného římského baroka. Tehdy architekt Alessandro Galilei přistavěl nové západní průčelí: pětiosý portikus s vysokým sloupovým řádem má v patře arkády a v hlavní ose trojboký tympanon. Latinský nápis na hlavní římse vyznačuje stavebníka, papeže Klimenta XII. v pátém roce jeho pontifikátu a patrony chrámu. Kuželková balustráda na attice je vyzdobena 15 sochami o výšce sedm metrů, uprostřed s Ježíšem Kristem Spasitelem mezi oběma svatými Jany.

Stolec (cathedra) římského biskupa v apsidě baziliky

Papežské náhrobky a kenotafy[editovat | editovat zdroj]

V katedrále je pohřbeno nebo má také pamětní desku (tzv. kenotaf) dvanáct papežů:

Muzeum a klenotnice[editovat | editovat zdroj]

  • Museo sacro je muzeum s klenotnicí chrámového umění (vstup přes prodejnu devocionálií v apsidě jižní lodi baziliky). Ve 3 prostorách uchovává cennou kolekci asi stovky předmětů, především soch, precios a parament (liturgických a votivních památek) užívaných v Lateránské bazilice od 6. do 19. století. Pocházejí jak ze zařízení baziliky, tak zejména z odkazů papežských rodin Corsini, Medici a Chigi. K nejstarším patří soubor raně křesťanských relikviářů a monumentální zlatý kříž ze 6. století, papežský stolec Pia V., dále pluviály (pláště) papežů sv. Silvestra a Klementa XII., renesanční a barokní kasule s erbovními štítky papežů a tapisérie z někdejší výzdoby baziliky.
  • Chiostro je raně gotická křížová chodba z let 1261 - 1280, cenná architektura kolem čtvercového rajského dvora, uprostřed s mramorovou studnou z 9. století. Z přilehlých prostor je přístupná mj. kapitulní síň. Tvoří druhý prohlídkový okruh (vstup na opačné stranmě od hlavního oltáře, ze severní části příčné lodi). Expozice je složena především z lapidária: kamenných fragmentů a soch, k nejcennějším patří náhrobní desky a náhrobní plastiky z baziliky odstraněné při Borrominiho úpravách, např. náhrobek kardinála Annibaldi della Molara, který z bílého mramoru vytesal Arnolfo di Cambio jako součást tehdejšího ciboria v apsidě. Dále papežský trůn, tordované sloupy a desky ze 13. století od bratří Cosmatů, zdobené mozaikovým ornamentem.

Baptisterium[editovat | editovat zdroj]

Osmiboká stavba (oktogon) Lateránského baptisteria je zbudována z cihel, je pravděpodobně nejstarší svého druhu a posloužila jako vzor dalším baptisteriím. Roku 315 ji dal císař Konstantin vystavět jako válcovou, za vlády papeže Sixta III. v letech 432 - 440 byla proměněna na oktogon a později ještě několikrát upravována. V barokní době byly zbořeny obvodové kaple sv. Štěpána, sv. Hilaria a sv. Kříže.

V apsidě se dochovaly zbytky římské mozaiky a antické sloupy z červeného egyptského porfyru. Římského původu je také křestní vana, vybroušená z jednoho kusu porfyru. Bronzová vrata s poli jednoduché geometrické profilace pořídil římský biskup Hilarius v 5. století.

Nejstarší nástěnnou malbou je zde na stěně gotická polofigura madony s Ježíškem ze 14. století. Raně barokní nástěnné malby vytvořil Andrea Sacchi (1599-1661). Carlo Maratta namaloval scénu Císař Konstantin ničí pohanské obrazy.

Virtuální prohlídka[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ricardo CATTANI: San Giovanni in Laterano. Roma Macart 2006.
  • Claudio RENDINA: Le chiese di Roma. Roma 2007, str. 139 - 147.
Hlavní loď baziliky

Související články[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu