Lateránská bazilika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Bazilika sv. Jana v Lateráně[1][2] (italsky Basilica di San Giovanni in Laterano, latinsky Basilica Sancti Ioannis in Laterano), plným názvem Bazilika Nejsvětějšího Spasitele a sv. Jana Křtitele a Jana Evangelisty, je biskupský kostel (katedrála) města Říma. Založena císařem Konstantinem roku 313 a později mnohokrát přestavována, stojí asi 1,2 km jihovýchodně od Kolosea, u stanice metra A San Giovanni. Je součástí stavebního komplexu Laterán, který byl až do 14. století sídlem papežů a kde sídlí také Lateránská univerzita.

Hlavní (západní) průčelí baziliky (1735)
Hlavní loď baziliky
Kazetový strop (G. dalla Porta, 1603)
Plán baziliky (1900): 1 - kaple Corsini, 2 - kaple Ceva, 3 - kaple Santario (Godoi), 4 - kaple Lancelotti, 5 - kaple N. Svátosti, 7 - kaple Orsini, 8 - kaple Torlonia, 9 - kaple Massimi, 10 - Giottův obraz, 12 - socha Jindřicha IV.. Vpravo nahoře baptisterium a na náměstí obelisk.
Apsida s mozaikami (1290)
Ciborio
Starověká bronzová vrata
Ambity Rajského dvora

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pětilodní bazilika s atriem byla postavena při starším baptisteriu v letech 313-324 za císaře Konstantina Velikého, který pro ni vybral strategické místo za Aureliánskými hradbami a mezi dvěma branami. Císařova matka svatá Helena při ní měla svou rezidenci. Konstantin je také vyobrazen na mozaice v apsidě jako donátor s modelem baziliky v rukou. Byl to první veliký křesťanský kostel vůbec a byl zasvěcen svatým Janu Křtiteli a Janu Evangelistovi. Tuto baziliku několikrát vyplenili barbaři, například v letech 410 a 455 Vandalové; roku 896 ji poškodilo zemětřesení. Byla poté přestavěna v románském slohu, vyzdobena mozaikami a obložena barevnými mramory. Při gotické přestavbě z iniciativy papeže Klementa V. přibyli ke světcům na mozaikách sv. František a sv. Antonín Paduánský; roku 1308 bazilika vyhořela. V době avignonského zajetí papežů chrám dále pustl a 21. srpna roku 1361 jej zachvátil katastrofální požár, při němž se zřítily čtyři jaspisové sloupy střední lodi, shořela střecha a ciboriový baldachýn nad hlavním oltářem. Tehdy se propadl strop hlavní lodi baziliky a objekt začal zarůstat trávou. Papeže Inocence VI. o tom informoval básník Francesco Petrarca. Podle jednoho dobového svědectví se v bazilice prý pásly ovce. Následovala stavba dodnes dochovaného monumentálního gotického ciboria na čtyřech sloupech, které dal roku 1367 nad hlavním oltářem vztyčit papež Urban V., aby v něm byly uchovávány relikviáře s lebkami svatých apoštolů Petra a Pavla. Po návratu papežů do Říma roku 1378 začala zásadní obnova Lateránské baziliky i baptisteria, která byla ukončena roku 1384, jak dokládá nápis v pásu mezi mozaikami apsidy. Ve středověku se v Lateránském paláci a v bazilice konalo pět významných koncilů.

U příležitosti jubilejního roku 1600 dal papež Kliment VII. renovovat příčnou loď baziliky, což provedl architekt Giacomo della Porta a malíř Giuseppe Cesari, postranní dvouvěžové průčelí kostela projektoval Domenico Fontana. V letech 1646 - 1649 byla provedena barokní přestavba podle projektu architekta Francesca Borrominiho, směřovaná k jubilejnímu roku 1650. Další úpravy proběhly v letech 1734 - 1735 ve stylu vrcholného římského baroka, kdy architekt Alessandro Galilei přistavěl nové západní průčelí.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Bazilika stojí na troskách pevnosti a kasáren císařské jízdní gardy, která podporovala Konstantinova soupeře Maxentia a byla po bitvě na Milvijském mostě zrušena. Pětilodní bazilika ve tvaru písmene „T“ s apsidou a plochým stropem je 140 m dlouhá a 140 m široká, z toho šířka hlavní lodi je 65 m.

Do chrámu se vstupuje buď z Lateránského náměstí vestibulem od D. Fontany z roku 1586 do severní příční lodi, anebo hlavním vchodem od východu. Pětiosý portikus z roku 1735 od A. Galileiho s vysokým sloupovým řádem má v patře arkády a v hlavní ose trojboký tympanon. Latinský nápis na hlavní římse vyznačuje stavebníka, papeže Klimenta XII. v pátém roce jeho pontifikátu, a patrony chrámu. Kuželková balustráda na attice je vyzdobena 15 sochami o výšce sedm metrů, uprostřed s Ježíšem Kristem Spasitelem mezi oběma svatými Jany. V prostředním vchodu jsou starověká bronzová vrata, pocházející z římského Fora. Vpravo od hlavního průčelí je budova Lateránských muzeí.[3]

Vzhled hlavní lodi podstatně pozměnil Borromini, který střídavě zazdil oblouky mezi sousedními antickými sloupy, takže jen poslední pár žulových sloupů je viditelný. Mramorová dlažba je z 15. století, bohatě zdobený kazetový strop navrhl Giacomo della Porta roku 1603.

Na předním okraji mírně vyvýšené příční lodi stojí papežský oltář s baldachýnem z roku 1369 s mnoha ostatky, včetně svatých Petra a Pavla. Před ním je zahloubená confessio, předchůdce pozdějších krypt, s hrobem světce. Na levém (jižním) konci příční lodi je veliký oltář Nejsvětější svátosti se čtyřmi starověkými bronzovými sloupy. Chór byl v 19. století prodloužen, původní apsida s mozaikami z roku 1290 přenesena dále na východ.

V pravé (severní) boční lodi je vlevo na pilíři Giottův obraz papeže Bonifáce VIII. s kardinály, jak vyhlašují první jubilejní rok 1300. K levé (jižní) boční lodi je přistavěna řada kaplí. V první od vchodu, kapli sv. Ondřeje či Corsini od A. Galileiho z roku 1734, jsou čtyři antické porfyrové sloupy a porfyrová vana, která pochází z předsíně Pantheonu. Na západním konci jižní boční lodi se vstupuje do rajského dvora s ambity z počátku 13. století a bohatou sochařskou i mozaikovou výzdobou.[4]

Stolec (cathedra) římského biskupa v apsidě baziliky

Papežský stolec a oltář[editovat | editovat zdroj]

Stolec (cathedra) římského biskupa, tj. papeže v apsidě baziliky vyznačuje dodnes hodnostně nejvyšší kostel v katolické církvi, což není bazilika sv. Petra ve Vatikánu. Tuto skutečnost hlásá nápis vyložený mozaikou nad vstupem do atria: Papalis archibasilica patriarchalis maior cathedralis arcipretalis sanctissimi Salvatoris et sanctorum Johannis Baptistae et Evangelistae apud Lateranum, omnium urbis et orbis ecclesiarum mater et caput, končící formulací: "Matka a hlava všech kostelů Města [t.j. Říma] a světa".

Papežské náhrobky a kenotafy[editovat | editovat zdroj]

V katedrále je pohřbeno nebo má také pamětní desku (tzv. kenotaf) dvanáct papežů:

Muzeum a klenotnice[editovat | editovat zdroj]

  • Museo sacro je muzeum s klenotnicí chrámového umění (vstup přes prodejnu devocionálií v apsidě jižní lodi baziliky). Ve 3 prostorách uchovává cennou kolekci asi stovky předmětů, především soch, precios a parament (liturgických a votivních památek), užívaných v Lateránské bazilice od 6. do 19. století. Pocházejí jak ze zařízení baziliky, tak zejména z odkazů papežských rodin Corsini, Medici a Chigi. K nejstarším patří soubor raně křesťanských relikviářů a monumentální zlatý kříž ze 6. století, papežský stolec Pia V., dále pluviály (pláště) papežů sv. Silvestra a Klementa XII., renesanční a barokní kasule s erbovními štítky papežů a tapisérie z někdejší výzdoby baziliky.
  • Chiostro je raně gotická křížová chodba z let 1261 - 1280, cenná architektura kolem čtvercového rajského dvora, uprostřed s mramorovou studnou z 9. století. Z přilehlých prostor je přístupná mj. kapitulní síň. Tvoří druhý prohlídkový okruh (vstup na opačné stranmě od hlavního oltáře, ze severní části příčné lodi). Expozice je složena především z lapidária: kamenných fragmentů a soch, k nejcennějším patří náhrobní desky a náhrobní plastiky z baziliky odstraněné při Borrominiho úpravách, např. náhrobek kardinála Annibaldi della Molara, který z bílého mramoru vytesal Arnolfo di Cambio jako součást tehdejšího ciboria v apsidě. Dále papežský trůn, tordované sloupy a desky ze 13. století od bratří Cosmatů, zdobené mozaikovým ornamentem.
Baptisterium

Baptisterium[editovat | editovat zdroj]

Osmiboká stavba (oktogon) Lateránského baptisteria je zbudována z cihel, je pravděpodobně nejstarší svého druhu a posloužila jako vzor dalším baptisteriím. Roku 315 ji dal císař Konstantin vystavět jako válcovou, za vlády papeže Sixta III. v letech 432 - 440 byla proměněna na oktogon a později ještě několikrát upravována. V barokní době byly zbořeny obvodové kaple sv. Štěpána, sv. Hilaria a sv. Kříže.

V apsidě se dochovaly zbytky římské mozaiky a antické sloupy z červeného egyptského porfyru. Římského původu je také křestní vana, vybroušená z jednoho kusu porfyru. Bronzová vrata s poli jednoduché geometrické profilace pořídil římský biskup Hilarius v 5. století.

Nejstarší nástěnnou malbou je zde na stěně gotická polofigura madony s Ježíškem ze 14. století. Raně barokní nástěnné malby vytvořil Andrea Sacchi (1599-1661). Carlo Maratta namaloval scénu Císař Konstantin ničí pohanské obrazy.

Obelisk[editovat | editovat zdroj]

Na Lateránském náměstí severně od baziliky stojí Lateránský obelisk, nejvyšší v Římě. Žulový monolit o výšce 37,2 m a o váze asi 455 t dal vyrobit farao Thutmose IV. pro chrámový komplex v Karnaku. Císař Constantius II. jej dal převézt nejprve do Alexandrie a odtud roku 357 do Říma, kde byl postaven v Circus Maximus. Po pádu říše byl povalen a poškozen. Roku 1587 byl vykopán, opraven D. Fontanou a následujícího roku vztyčen na osmimetrovém podstavci.

Virtuální prohlídka[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické Wikipedie.
  1. [1]
  2. [2]
  3. Baedeker, L'Italie, str. 303.
  4. Baedeker, L'Italie, str. 304.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • K. Baedeker, L'Italie. Leipzig 1900, str. 303.
  • Ricardo CATTANI: San Giovanni in Laterano. Roma Macart 2006.
  • Claudio RENDINA: Le chiese di Roma. Roma 2007, str. 139 - 147.

Související články[editovat | editovat zdroj]