Jan Evangelista

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Jan Evangelista (rozcestník).
Jan Evangelista na byzantském pergamenu, kolem roku 1100

Sv. Jan Evangelista, apoštol a evangelista († asi 100, hebrejsky יוחנן Bůh je milosrdný). Často nazýván „Janem od Latinské brány“ je považován za autora čtvrtého kanonického evangelia, tj. Evangelia podle Jana.

Je považován za nejmoudřejšího křesťana. Učedník, kterého Ježíš nejvíce miloval. Apoštol Pavel jednou nazval Jana spolu s Petrem a Jakubem „sloupy církve“.

Patron[editovat | editovat zdroj]

Je patronem teologů, úředníků, notářů, sochařů, malířů, písařů, spisovatelů, knihkupců, knihtiskářů, vázačů knih, výrobců papíru, vinařů, řezníků, sedlářů, výrobců zrcadel, rytců, svíčkařů a košíkářů, přátelství, proti otravám, spáleninám, bolestem nohou, padoucnici, krupobití, za dobrou úrodu.

Znázorňování[editovat | editovat zdroj]

Jan je znázorňován buď jako stařec (spíše ve východním umění), nebo jako mladý muž (v západním umění).

Symbolem sv. Jana je orel, některá jeho vyobrazení mají orlí hlavu nebo křídla. Tento symbol mu byl připsán pro jeho vysokou teologii na začátku evangelia.

Dalším jeho atributem je číše s vínem. Ta odkazuje na legendu, podle které mu byla podána číše s otráveným vínem. Jan ji požehnal a poté vypil, avšak jed neúčinkoval. Proto se v den svátku sv. Jana tradičně světí víno.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Podle biblického podání byl apoštol Jan synem Zebedeovým a bratrem Jakuba. Ústní podání jmenuje jeho matku Salome. Byl bratrancem Ježíše Krista z matčiny strany. Původně byl rybářem na Genezaretském jezeře. Nejprve byl učedníkem Jana Křtitele a později jedním z dvanácti učedníků – apoštolů – Ježíše Krista, který jej poté těsně před smrtí na kříži označil za syna své matky Marie.

Život[editovat | editovat zdroj]

Sv. Jan na oltářním obrazu vestfálského mistra z pol. 13. století

Podle církevní tradice přišel Jan kolem r. 69 do Efezu, odkud pak vedl všechny církevní obce, které předtím založil. V roce 95 byl prý zatčen císařem Domiciánem, krutým pronásledovatelem křesťanů. Po strašném mučení nařídil Domicián, aby Jana vhodili do kotle s vřelým olejem. Podle legendy se prý však olej změnil v občerstvující lázeň, z níž vystoupil posílen. Když se to dozvěděl Domicián, zalekl se až tak, že nechal Jana propustit a poslal ho do vyhnanství na ostrov Patmos. Zde napsal knihu Zjevení Janovo. Když Domicián zemřel, vrátil se Jan do Efezu a tam napsal své evangelium. Podle tradice byl učitelem sv. Polykarpa, kterého ustanovil biskupem ve Smyrně. Zemřel okolo roku 101 ve vysokém věku. Stal se jediným apoštolem, který zemřel přirozenou smrtí. O tom, kde je pohřben nebo kde zůstaly jeho ostatky, není nic spolehlivě známo. Některé prameny říkají, že byl pohřben na pahorku u Efezu.

Uznávání[editovat | editovat zdroj]

Všechny církve, které uznávají svaté, jej za svatého považují.

Moderní textová kritika si klade otázku, zda je tento Jan skutečným autorem Janova evangelia a dalších janovských spisů v Novém zákoně: 1., 2. a 3. listu Janova a Zjevení sv. Jana.

Svátek sv. Jana[editovat | editovat zdroj]

Oslava svátku sv. Jana spadá v západní liturgické tradici do vánočního cyklu, neboť se slaví 27. prosince (ve východní církvi 26. září). Tradičně je svátek spojen s žehnáním vína (při jeho pití se pak říkává: "Piji lásku svatého Jana."), neboť právě apoštol Jan uvádí ve svém 1. listu, že „Bůh je láska“ (4,9.16).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


Liturgický rok
Advent Vánoce Liturgické mezidobí Postní doba Velikonoce Letnice Liturgické mezidobí
Štědrý den Narození Páně Svátek sv. Štěpána Svátek sv. Jana Svátek Mláďátek Svaté rodiny Oktáv Narození Páně Zjevení Páně Křtu Páně
Český liturgický kalendář