Atika (architektura)

Atika nad nárožním rizalitem činžovního domu (zač. 20. stol.)

Atikové patro, Kazimierz Dolny, Polsko

Balustrádová atika se sochami, San Giovanni in Laterano, Řím

Atika (zkráceně z franc. étage attique, "atické patro", z řec. attikos = attický, athénský) je dekorativní architektonický prvek, který prodlužuje fasádu budovy nad hlavní (korunní) římsu tak, že opticky zvyšuje budovu a pro pohled z ulice částečně zakrývá střechu.

Popis

Atika může mít formu celého patra (tzv. falešné nebo atikové patro), členěného slepými okny či okny prolomenými do krovu, anebo formu nízké ozdobné zídky (viz obrázek). Tvoří pokračování obvodových stěn budovy nad korunní římsou a má především dekorativní význam. V době, kdy se stavby pokrývaly krytinou ze spalitelných materiálů (došek, šindel), měl také protipožární funkci, protože mohl při požáru zabránit přelétání jisker ze sousedních hořících domů.

Atika může probíhat po celé délce fasády, anebo být uplatněna pouze na části budovy a zdůrazňovat tak například osový či nárožní rizalit. Je vždy vodorovně ukončena, ovšem může na ní být ještě nasazen štít či řada štítů a může být osazena ozdobnými vázami, sochami či dalšími dekorativními prvky. Může být též tvořena balustrádou, zdobena ornamentálním vlysem atp.

Použití

Atiky se vyskytovaly už u římských veřejných staveb, byly velmi oblíbené v renesanci a v baroku, u nás často jako atiková patra, v klasicismu a novoklasicismu a občas se používají i v moderní architektuře.

Odkazy

Literatura

• J. Herout, Slabikář návštěvníků památek. Praha 1978, heslo Atika.
• Ottův slovník naučný, heslo Attika. Sv. 2, str. 1000