Zámecký park Průhonice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zámecký park Průhonice
Světové dědictví UNESCO
Zámek Průhonice od Podzámeckého rybníka
Zámek Průhonice od Podzámeckého rybníka
Smluvní stát Česko Česko
Souřadnice:
Typ kulturní dědictví
Kritérium ii , iv
Odkaz [1] (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení 2010 (34. zasedání)
Zámecký park Průhonice - Alpinum
Zámecký park Průhonice u rybníka Bořín

Zámecký park u zámku Průhonice je jeden z nejvýznamnějších zámeckých parků v Česku. Od roku 2010 je národní kulturní památkou. Park a jeho sbírky rostlin byly zapsány na Seznamu světového dědictví UNESCO[1] [2].

Historie parku[editovat | editovat zdroj]

Jedním z nejvýznamnějších majitelů zámku a panství Průhonice byl hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca. S mimořádným estetickým citem zde vytvořil park, který představuje vrcholné dílo českého přírodně-krajinářského slohu. Nejstarší památkou průhonického parku je románský kostelík Narození Panny Marie, vysvěcený již v r. 1187.

Hrabě Arnošt Emanuel Silva Tarouca zadal v roce 1889 - 1894 přestavbu Průhonického zámku architektovi Jiřímu Stibralovi, který ji provedl v tehdy novém stylu české novorenesance.

Historie zámeckého parku začala již v roce 1885, kdy začal hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca realizovat svou představu přírodně-krajinářského parku. Hraběte tehdy očarovalo členité a malebné údolí potoka Botiče. Postupně se mu podařilo přikoupit další pozemky a zvětšit původní rozlohu parku až na stávajících 220 ha. Rozšířením ploch rybníků, vybudováním jezů a přepadů vytvořil i zdařilé vodní dílo.

S neobyčejným citem byl prováděn výběr a výsadba rostlin, pečlivě byly vybírány průhledy na zámek, bylo zbudováno rozsáhlé alpinum. Park zároveň představuje významnou sbírku rostlin a kromě hodnoty estetické má i vysokou hodnotu vědeckou.

V červnu 1992 bylo v parku nalezeno rozřezané tělo 21leté dívky. Policie měla za to, že vrahem byl zkušený pitevní laborant či student medicíny. Vyslechnuto bylo přes 2000 svědků. Pachatel byl lidmi popsán jako vysoký štíhlý muž s kudrnatými blonďatými vlasy. Vražda zůstává však dodnes neobjasněna.

Popis parku[editovat | editovat zdroj]

Osou parku je říčka Botič se třemi většími rybníky, skalnatými partiemi, alpinem a loukami v nivě potoka. Na svazích jsou místy přirozené lesy, místy kultury mnoha druhů i vypěstovaných kultivarů dřevin. Úpravou jeho toků a přítoků vznikly příznivé klimatické podmínky pro růst původní i nové flory a společenstev dřevin. Vznikl tak postupně jeden z největších přírodně krajinářských parků v Evropě, bezprostředně u zámku byl upraven anglický park. Park je v současnosti i významným refugiem planých druhů rostlin, hub i živočichů, díky své velké diverzitě rostlin a stromů je např. významným hnízdištěm ptactva.

Nejatraktivnější rostlinou v zámeckém parku jsou pěnišníky (rhododendrony) a azalky. V celém parku se nalézá okolo 100 jejich taxonů a kultivarů, z toho 40 kultivarů vyšlechtěných v místě.

Park rozděluje silnice III/0032 na dvě části. Část bližší vsi, v níž se nachází zámek a Podzámecký rybník, se označuje jako zámecký park, část za silnicí s rybníky Labeška a Bořín se někdy označuje jako obora. V minulosti procházela po délce oběma částmi parku červeně značená turistická trasa, cca v 90. letech však byla přeložena, takže park obchází po severozápadní straně.

Potok Botič prochází oběma částmi parku. V zámecké části parku se do něj zprava vlévá Dobřejovický potok, v Oboře se do něj zleva nad rybníkem Labeška vlévá Jesenický potok.

Součástí Průhonického parku je také Botanická zahrada a genofondové sbírky Chotobuz.

Nedaleko průhonického parku se nachází další veřejně přístupný park, Dendrologická zahrada v Průhonicích na pozemku o rozloze 80 ha.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Průhonický park pronikl mezi památky UNESCO, přiřadili ho k centru Prahy iDnes, 20.8. 2010.
  2. Historic Centre of Prague - mapa na stránkách UNESCO

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHYTRÁ, Magdalena; HANZELKA, Petr; KACEROVSKÝ, Radoslav. Botanické zahrady a arboreta České republiky. Praha : Academia a Unie botanických zahrad České republiky, 2010.  , strany 180 - 193

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]