F. L. Věk (seriál)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
F. L. Věk
Žánr historický
Formát seriál
Námět Alois Jirásek
Scénář Otto Zelenka
Režie František Filip
Hrají Radoslav Brzobohatý
Jan Pivec
Antonie Hegerlíková
Jaroslav Marvan
Václav Voska
Zdeněk Kryzánek
Radovan Lukavský
Eva Vosková
Jana Brejchová
Jiřina Bohdalová
Gabriela Vránová
Dana Medřická
Země původu ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazyk čeština
Počet dílů 13
Produkce a televizní štáb
Kamera R. Stahl
Obvyklá délka 53 minut
Vysílání
Vysíláno 1970
F. L. Věk na ČSFD Kinoboxu IMDb

F. L. Věk je černobílý třináctidílný televizní seriál ČSSR z roku 1970, natočený režisérem Františkem Filipem podle historického románu Aloise Jiráska F. L. Věk.

Děj pojednává o českém vlastenci, publicistovi a skladateli z doby národního obrození. Předlohou pro románovou i seriálovou postavu Věka byla historická osobnost Františka Vladislava Heka. Poslední díl seriálu nesměl být vysílán před rokem 1989. Důvodem byly myšlenky o vlastenectví a svobodě, prostupující celým seriálem, které po okupaci 1968 nabyly aktuálního významu.

Základní informace[editovat | editovat zdroj]

Herecké obsazení[editovat | editovat zdroj]

Hlavní postavy[editovat | editovat zdroj]

Radoslav Brzobohatý František Ladislav Věk
Jan Pivec Josef Věk, otec F. L. Věka
Antonie Hegerlíková Anežka Věková, matka F. L. Věka
Jaroslav Marvan Havránek
Václav Voska Kramerius
Zdeněk Kryzánek Žalman
Radovan Lukavský doktor Václav Thám
Eva Vosková Márinka Snížková
Jana Brejchová Paula
Jiřina Bohdalová Lotty
Gabriela Vránová Betty
Dana Medřická Butteauová

Další role[editovat | editovat zdroj]

Eduard Cupák - Mozart

Karel Höger - Butteau

František Kovářík - farář Hejna

Jiří Sovák - spěšnoved Sýkora

Jan Tříska - Hněvkovský

Martin Růžek - profesor Vydra

Bohuš Záhorský - páter Vrba

Jednotlivé díly a jejich děj[editovat | editovat zdroj]

Díl první – Malý František Věk[editovat | editovat zdroj]

Roku 1769 se kupci Věkovi narodí syn František. František se od dětství učí hrát na housle a zpívat. Má talent, a to mu pomůže ke stipendiu v benediktinském klášteře. František studuje v Praze.
Věkův soused v Dobrušce Žalman je vyznáním český bratr. Kdysi měl dokonce výtisk Bible kralické, ale kniha mu byla zabavena – domnívá se, že za tím stáli Věkovi.

Díl druhý – Student[editovat | editovat zdroj]

Po prázdninách se František vrací do Prahy. Seznámí se i s místní knihovnou, zvláště ho zajímají zakázané knihy. Roku 1781 je vydán toleranční patent, Žalman se nechá zapsat na matrice jako evangelík. Císař Josef II. ale rozhodne i o dalších změnách: mají být rušeny kláštery, což pro Františka znamená konec studií. František se ale v klášteře s císařem dokonce setká a dostane od něj stipendium. Majetek kláštera je rozprodáván. Mniši se snaží nějaké knihy zachránit a František je pro ně vynáší tajnou cestou ven, sám si také nějaké může vzít. Pro Žalmana vezme Bibli kralickou, spor mezi sousedy se tak urovná.

Díl třetí – První láska[editovat | editovat zdroj]

František přichází do rodiny Butteauových, aby vyučoval jejich němou dceru Paulu hře na housle. Při tom se do ní zamiluje. V hodinách matematiky profesora Vydry pak nedává pozor. U Butteauových se seznámí s Václavem Thámem a spřátelí se s ním. S přítelem a kolegou ze studií Šebestiánem Hněvkovským František chodí do divadla: do Nosticova na Figarovu svatbu nebo do Boudy na Koňském trhu.

Díl čtvrtý – Mozartovy dvacetníky[editovat | editovat zdroj]

Připravuje se premiéra Dona Giovanniho. Mozart ještě nemá dopsanou předehru, a tak ho na Bertramce, kde pobývá u Duškových, paní Josefina zamkne v pokoji, dokud ji nenapíše. Na Bertramce se s Mozartem setká i František, který má zaskočit v opeře ve sboru. Mozart mu dá dva dvacetníky. Při představení Lotty, sestra Pauly a herečka, Františka svádí, její plán se nakonec podaří a František ji políbí. Pochopí ale, že pro Lotty je to jen hra a je zahanben.

Díl pátý – Divadlo[editovat | editovat zdroj]

František účinkuje jako hudebník v Boudě. K Butteauovým teď ale nedochází. Věkův otec se dozví o jeho účinkování v divadle a rozjede se do Prahy, chce, aby se s ním syn vrátil domů. František nechce a otec se ho zřekne. František má málo peněz, na studiích chce vytrvat, a proto chce odprodat své knihy. Nakladatel Kramerius je ale vezme jen do zástavy. Thám se Františkovi svěří, že je zamilovaný.

Díl šestý – Návrat domů[editovat | editovat zdroj]

František odjíždí na krátký výlet za Butteauvými. Zde náhodou uvidí Paulu a Tháma a pochopí, kdo je Thámovou tajnou láskou. V ten okamžik ho dostihne Lotty, František s ní nechce mluvit.
Mladý Věk se dozvídá, že jeho maminka je nemocná a rozhodne se odjet domů. Otec ho zprvu nechce přijmout. I když jeho návrat maminku uzdraví, otec s Františkem jedná špatně, je pro něj jen levnou pracovní silou, dokonce mu šacuje kapsy, když má podezření, že František kradl v krámě. František by rád odešel do Prahy.

Díl sedmý – Kněz, nebo kupec![editovat | editovat zdroj]

František stále pracuje pro otce. Ten nechce o jeho dalším studiu slyšet – pouze kdyby se František stal knězem, což on nechce. Otec ho už pověřuje i obchodem, František má odjet do Králík. Ten toho chce využít a dostat se odtud tajně do Prahy. Potká zde ale chudé kočovné herce – jsou tu i Butteauovi a Thám. Ten se oženil s Paulou, které se narodil chlapeček, bohužel ale zanedlouho zemře. Paule se vrátila řeč. Thám vymlouvá Františkovi jeho úmysl jet do Prahy.

Díl osmý – Úspěšný kupec[editovat | editovat zdroj]

František se nakonec vrátí domů a věnuje se úspěšně obchodu. Také vede kostelní sbor. Terezka, která zpívá sólo, se ho na sebe snaží upozornit tak, že zpívá falešně. Místo očekávané lekce navíc ale František sólo svěří Márince Snížkové. Františkův otec umírá a syn po něm přebírá krám. Protože se mu vede dobře, nabádá ho maminka, aby odjel do Prahy za přáteli a také si koupit klavír. Setká se s Butteauovými a s Paulou. Ta si Františkovi postěžuje, že její manžel se stále věnuje vlastenecké práci, na ni nemá čas a také že tato práce je finančně nezabezpečí. Když se paní Butteauová od Františka dozví, že nemá nevěstu, snaží se mu dohodit Betty, Paulinu mladší sestru.

Díl devátý – Klavír[editovat | editovat zdroj]

František jde na návštěvu k Butteauovým, Betty se mu snaží zalíbit, František však jejich komedii – ve které figuruje i Paula – prohlédne. Pak jdou všichni do divadla a po představení František odchází s Thámem. Další den jde František do Krameriova knihkupectví – zde se setkává s páterem Vrbou a Vavákem. Vybere si i klavír a vrací se do Dobrušky.

Díl desátý – Slovař český[editovat | editovat zdroj]

Páter Vrba se vydává na cestu po Čechách s kabátem plným knih, které rozdává. Jinou představu o vlastenectví má pan Sýkora, který se snaží o „reformu“ českého jazyka. Trvá na používání českých slov a sám je i vymýšlí. Věk půjčuje knížky a chodí k němu pro ně i Frantina, která je půjčuje pro Márinku, protože Márinka se stydí. František přijde na to, komu Frantina knihy půjčuje.

Díl jedenáctý – Korunovace[editovat | editovat zdroj]

Je rok 1791 a v Praze se připravuje korunovace Leopolda II. českým králem. Do Prahy se chystají i obyvatelé Dobrušky, včetně Františka a Márinky s její babičkou. František chtěl původně sledovat korunovační průvod s přítelem Hněvkovským, nakonec ale přijde za Márinkou.

Díl dvanáctý – Svatba[editovat | editovat zdroj]

Všichni společně pozorují průvod, poté jdou do vlasteneckého divadla U Hybernů. U příležitosti korunovace se koná freibál, na který jde i František s Márinkou. Jsou tu i Paula a Betty, která se Márince posmívá. Věk ji usadí a Márince řekne, že doufá, že se stane jeho nevěstou. Po návratu domů jim požehná Žalman a v kostele se koná svatba.

Díl třináctý – Naděje[editovat | editovat zdroj]

Nyní je rok 1797, František má dvě děti. Odjíždí do Prahy. Setkává se s Thámem, ten přišel o práci u divadla a rozhodne se odjet do Plzně. Navíc odhalil Paulinu nevěru. Paula se ale nakonec rozhodne odjet s ním. Zdá se, že vlastenectví teď stojí v pozadí, habsburská monarchie musí čelit francouzskému vyhlášení války. František chce doma organizovat české divadlo. Naráží ale na nesouhlas vyšších míst. Stejně tak s půjčováním knih, které mu jsou zabaveny. Později mu jsou zase vráceny a František se musí rozhodnout, jestli je bude půjčovat dál. I přes překážky chce František ve vlastenecké práci pokračovat.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Seriál se natáčel v Praze a v Novém Městě nad Metují – zde se jedná především o náměstí, kde mají Věkovi krám. Z dalších míst jde o vlastencovo rodiště Dobrušku, Broumovský klášter, hrad Valdek a Opočno.

Úvodní znělkou je duchovní českobratrská píseň z Kancionálu sestaveného Janem Amosem Komenským, který vyšel roku 1659 v exilu v Amsterodamu. Jedná se o Modlitbu za pokoru – Soudce všeho světa, Bože.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOMENSKÝ, Jan Amos. Kancionál. Praha : Kalich, 1992. ISBN 80-7017-552-4 (K vydání připravila Olga Settari)
  • MOC, Jiří. Seriály od A do Z. Lexikon českých seriálů. Praha : Česká televize, 2009. ISBN 978-80-7404-036-8

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]