Zdeněk Lev z Rožmitálu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Zdeněk Lev z Rožmitálu (před 147014. července 1535, Blatná) byl český katolický aristokrat, stavovský politik, dvořan a donátor umění doby jagellonské a raně habsburské.

Život[editovat | editovat zdroj]

Zdeněk Lev z Rožmitálu pocházel z významného českého rodu Buziců, jeho otec Lev z Rožmitálu proslul jako dvořan a diplomat králů Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagellonského. V letech 14671480 zastával úřad nejvyššího hofmistra českého krále. Jeho matkou byla Eliška z Kolowrat. Zdeňkova teta Johana z Rožmitálu byla českou královnou, druhou manželkou Jiřího z Poděbrad. Díky otci a tetě Zdeněk Lev brzy mohl zasedat v Českém zemském sněmu.

Strmou politickou kariéru zahájil sňatkem s Kateřinou Švihovskou, dcerou nejvyššího sudí Království českého, Půty Švihovského z Rýzmberka, po jehož smrti získal jeho úřad. Současníky byl popisován jako muž zpupný a lakotný.

V letech 1498-1504 zastával funkci karlštejnského purkrabí, od roku 1503 královského soudce a v letech 1504–1507 nejvyššího soudce Království českého. Vzal na sebe úlohu správce veškerých králových důchodů a králova věřitele, a tak se stal nejmocnějším mužem v zemi. Od roku 1508 nepřetržitě 15 let držel úřad nejvyššího purkrabí. V čele katolické strany a ve spojení s Petrem z Rožmberka vytvořil vládu stavovské oligarchie v zemi, v Praze přenechal vůdčí úlohu Janu Paškovi z Vratu.

Sňatkem a politikou se domohl značného majetku. Podle berního rejstříku z roku 1523 byl po Pernštejnech a Rožmbercích třetím nejbohatším dvořanem v zemi.
Žil životním stylem renesančního velmože. Po Bavorech ze Strakonic zdědil panství s hradem ve Strakonicích, k nimž připojil panství Blatná, kde zbudoval vodní hrad. Od Hanuše II. z Kolovrat koupil hrad Zbiroh a panství Hořovice. Neúspěšně se snažil vyjmout z jihočeského dominia Český Krumlov. Na zásah krále Ludvíka Jagellonského roku 1523 musel odstoupit z úřadů. Vrátil se s nástupem krále Ferdinanda I. Habsburského v letech 15241526, po třech letech opět rezignoval. Ač vládl značnými penězi a půjčoval desetitisíce zlatých mnoha šlechticům i českým králům, svá panství zatížil dluhy, začal je rozprodávat; patřil k současně největším dlužníkům i věřitelům své doby. Až jeho dědicové, synovci Lev a Protiva, vykoupili statky zpět a dále rozmnožili.

Zemřel ve vysokém věku a byl pohřben pod znakový náhrobek z černého mramoru v katedrále sv. Víta v Praze, zatímco jeho rodiče byli pohřbeni v presbytáři městského farního chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Blatné, stejně jako Zdeňkova žena Kateřina (+ 1540). Jejich pískovcové náhrobní desky s ošlapaným rodovým znakem a nápisem se dochovaly vsazeny do chrámové zdi.

Jejich jediná přeživší dcera Anna (1500-1563) se provdala za Adama I. z Hradce a žila na zámku Jindřichův Hradec.

Objednávky umění[editovat | editovat zdroj]

Velmož, který se na místě nepřítomného krále stal skutečným vládcem Čech, kladl důraz na skvělou reprezentaci dvorským uměním. Stal se tak nejvýznamnějším donátorem umění jagellonské doby.

K přestavbě hradu Blatná povolal asi roku 1508 královského hradního architekta a kameníka Benedikta Rejta, který již od roku 1505 pracoval na stavbě jeho tchána na hradě Švihově. Zbudoval v Blatné nádherný vodní hrad s velkolepým palácem, dokončeným roku 1523. Z jeho prostor nejvýznamnější je tzv. Zelená světnice s nástěnnými malbami, jež na převládajícím zeleném pozadí zpodobují lovecké a krajinné motivy, stejně jako portrét Zdeňka Lva s jeho synovci. Týž architekt pokračoval ve stavbě dvoulodního kostela Nanebevzetí Panny Marie se zvonicí v Blatné, kterou založil Zdeňkův otec Lev roku 1444; chrám byl vysvěcen roku 1515. Z jeho vybavení se dochoval gotický krucifix, dřevořezba madony z doby kolem roku 1516, a dále reliéfy českých zemských patronů z blatenského oltáře, později přenesené do kostela v Kadově.

Pro Zdeňka Lva pracoval jeden z nejvýznamnějších řezbářů podunajské školy, Mistr Johann alias Honzlis, podle své signatury nazývaný Monogramista IP. Kromě dřevěné plastiky řezal pravděpodobně také kadluby (formy) pro kamnové kachle.

Erb[editovat | editovat zdroj]

Zdeněk Lev užíval čtvrcený znakový štít, v 1. a 3. poli měl rodový erb Buziců po svém dědovi a pradědovi: černou kančí (sviní) hlavu z profilu, s vyplazeným jazykem, ve zlatém poli, ve 2. a 4. modrém poli je vpravo jdoucí zlatá lvice. Zlatý zajíc ve skoku doprava,rovněž modrém poli, ji nahrazuje v nástěnné malbě Zelené světnice v Blatné.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PETRÁŇ, Josef. Pozdně gotické umění v Čechách 1471 - 1526. Praha : Odeon, 1978. 532 s. (česky) 
  • MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích 1. Praha : Academia, 1992. 342 s. ISBN 80-200-0300-2. (česky) 
  • MACEK, Josef. Víra a zbožnost jagellonského věku. Praha : Argo, 2001. 490 s. ISBN 80-7203-265-8. (česky) 
  • VINAŘ, Otakar: Zdeněk Lev z Rožmitálu, Heraldika a genealogie XXVII., 1994
  • KOTLÁROVÁ, Simona. Páni z Rožmitálu. České Budějovice : Veduta, 2008. ISBN 80-0-0-0. (česky)