Dalibor z Kozojed

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dalibor z Kozojed ve věži – Věnceslav Černý.

Dalibor z Kozojed († 13. březen 1498, Praha), byl český šlechtic a rytíř.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dalibor z Kozojed byl mladý vladyka ze starobylého rodu, jehož pradědeček (rovněž Dalibor) statečně bojoval po boku krále Jana Lucemburského v bitvě u Kresčaku. Daliborův otec Aleš působil jako purkrabí na vodním hradu v Budyni a na tvrzi ve Mšeném, které patřily Janu Zajícovi z Házmburku. Pan Aleš koupil statek v Mnetěši u Řípu, na kterém žil s manželkou a syny Daliborem a mladším Janem neboli Ješkem.

Rostoucí dluhy obyvatelstva a špatná situace poddaných v době husitství přinesly další a další nepokoje. Jedno z nejvýznamnějších povstání poddaných proti robotním povinnostem proběhlo roku 1496 na panství Adama Ploskovského z Drahonic na Litoměřicku. Poddaní si na něm vymohli propuštění z robotních povinnosti tak, že přemohli pánovu tvrz a přestože se sveřepě bránil, zranili ho a zajali, takže, aby si život uchránil, slíbil jim na svou čest a víru, že je propustí z poddanství. Vzbouřenci se poté „dobrovolně uchýlili pod ochranu“ Dalibora z Kozojed, který byl v jistém smyslu sousedem Adama Ploskovského.

Dalibor nebyl žádným mírným ochráncem utlačovaných. V Deskách zemských v registrech soudu komorního jsou zapsány přesvědčivé důkazy toho, že ještě před svým uvězněním na Pražském hradě byl za svou nepoctivost dvakrát popohnán před soud, a to 14. října 1490, kdy jej žaloval jeho otec, že si z rodového majetku přivlastnil víc, než mu náleželo. Soud dal otci Alešovi za pravdu a Daliborovi nařídil, aby svému mladšímu bratrovi Janovi (nebo Ješkovi), předal díl, který mu nepatřil (koně, krávy, svině, obilí a jiné svršky). To Dalibor nesplnil, takže jej na soud poslal bratr Jan dne 13. listopadu téhož roku a Dalibor prohrál.

Dalibor využil vzpouru poddaných k tomu, aby si přivlastnil majetek Adama Ploskovského. V létě roku 1497 potom zemský soud nalezl za právo, že ten, kdo příjme pod ochranu vzbouřené poddané, má být popraven, majetek a poddaní takto získaní mají být vráceni původnímu pánu.[1] Tento nález se stal pro příště důležitým podkladem pro řešení deliktů vzpoury proti vrchnosti a dnes je známý jako Daliborův nález, protože kvůli němu byl Dalibor uvězněn v známé Daliborce a 13. března 1498 odsouzen k smrti a ke ztrátě šlechtického titulu a nejspíš téhož dne na plácku mezi budovou purkrabství a Černou věží popraven. Byl rytířského stavu, proto nebyl oběšen, ale kat mu srazil hlavu.

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Daliborův případ se stal v českých zemích velmi známý, a to nejen díky průlomovému nálezu mezi právníky, ale i mezi prostým lidem, zejména mezi kterými postupně vznikaly o Daliborovi dokonce pověsti, nejznámější je, že „nouze naučila Dalibora housti“ a její obměny. Známé zpracování podal Jan František Beckovský a poté velmi obdobně Alois Jirásek ve Starých pověstech českých, který Dalibora zachytil jako obránce chudých, prvního vězně v Daliborce, houslistu-samouka, který se živil pomocí košíku spouštěného z okna, kam mu přispívali dojatí měšťané za jeho hudební produkci. Na námět legend o Daliborovi vznikla opera Dalibor od Bedřicha Smetany.

Jiný výklad pověsti pochází od Josefa Svátka, který se domníval, že housle bylo ve své době označení pro skřipec a Dalibor byl pomocí něho vyslýchán. Tento výklad není pravděpodobný, protože ani kruté středověké právo by u bezúhonných osob, natož potom šlechticů v podobných případech jako byl Daliborův nejspíše nepřistupovalo k užití útrpného práva (delikt byl jasný).[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SEDLÁK, Vlad. J. Nouze naučila Dalibora housti. Naše řeč. 1944, roč. 28, čís. 8. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]