Ořešák královský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Ořešák královský

Ořešák královský
Ořešák královský
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: bukotvaré (Fagales)
Čeleď: ořešákovité (Juglandaceae)
Rod: ořešák (Juglans)
Binomické jméno
Juglans regia
L., 1753

Ořešák královský, resp. ořešák vlašský, (Juglans regia - z lat. Jovis glans /Jupiterovy ořechy/ a regia /královský/) je mohutný listnatý strom z čeledi ořešákovitých. Může dorůstat výšky až 45 metrů (výjimečně ještě více). Charakter jeho koruny a kmene je závislý na tom, zda se jedná o kultivar nebo původní divokou formu a na prostředí, ve kterém roste. Divoké odrůdy inklinují zpravidla k vysoké štíhlé koruně a dlouhému kmenu, zdomácnělé kultivary ke koruně široké - kulovité až „rozpláclé“ a k větvení kmenu dochází relativně nízko. První variantu (štíhlost a výšku) podporuje kompetice s ostatními stromy o světlo a prostor, je tedy zvýrazňována u ořešáků, které rostou v těsné blízkosti stromů jiných. Naopak solitérně rostoucí stromy svou korunu více rozprostírají. I stromy s rozplácle tvarovanými korunami (s výjimkou už opravdu speciálních trpasličích kultivarů) však bez problémů dorůstají přes 15 metrů.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Ořešák královský je jedna z nejpěstovanějších dřevin na světě. Pěstuje se pro své plody (vlašské ořechy), jako okrasný a stínící strom, medonosná rostlina nebo i pro své kvalitní a relativně rychle rostoucí dřevo.

Jeho přirozenou oblastí výskytu je zřejmě Balkán a Přední a Centrální Asie, kde roste až na úbočích Himaláje. Již ve starověku však začal být člověkem rozšiřován i do dalších částí světa. Během existence římské říše byl rozšířen coby pěstovaný strom do severní a západní Evropy a v 17. století si jej osadníci přivezli do Ameriky. Mezi význačné producenty ořechů se počítají Francie, Řecko, Bulharsko a Rumunsko v Evropě, Kalifornie v Severní Americe a Chile v Jižní Americe.

Ve střední Evropě se první zástupci tohoto druhu objevili někdy v době bronzové, větší rozšíření pěstování tohoto stromu nastalo v době raného středověku.

Upřednostňuje vlhké nížinné oblasti s vysokým obsahem humusu v půdě, vyžaduje hodně světla (o které si v kompetici s ostatními stromy dokáže „říci“). Vzhledem k tomu, že listy mají fungicidní a baktericidní účinky a odpuzují hmyz, bylo dříve doporučováno sázet ořešáky v bezprostřední blízkosti hnojišť.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Ořešák královský - názorná ilustrace.
Ořešák královský.
Detail na větvičku s listy.

Statný opadavý listnáč s černošedou borkou, větve nejprve zelenohnědé, posléze šedé. Listy má lichospeřené, 3-4 jařmé, složené zpravidla z 5-9 lístků. Lístky jsou relativně tuhé, tmavozelené, celokrajné, lysé, podlouhle vejčité a na konci špičaté. Stejně jako pupeny a vlastně všechny měkké části rostliny s výjimkou zralých jader ořechů mají charakteristickou ořešákovou vůni.

V České republice kvete v dubnu a květnu, květy jsou jednopohlavné. Samčí, 3-10 cm dlouhé jehnědy, jsou relativně tlusté, žlutě až žlutozeleně zbarvené a vyrůstají na loňských větévkách, samičí květy se dvěma laločnatými bliznami na konci letorostů.

Plodit začíná zhruba v 15 letech. Plodem je tzv. vlašský ořech, oříšek obalený zdužnatělou češulí s kamenným oplodím. Osemení je blanité (u mladých ořechů vhodné ho odstranit, neboť má výraznou hořkou pachuť), laločnaté semeno bílé až běložluté. Z dospělého stromu lze za dobrého roku běžně sklízet až 50 kg ořechů.

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Karbonové kyseliny[editovat | editovat zdroj]

Velké množství různých nenasycených mastných kyselin, zejména:

dále:

Chinony[editovat | editovat zdroj]

Terpeny[editovat | editovat zdroj]

germakren D

Flavonoidy[editovat | editovat zdroj]

Třísloviny a jejich deriváty[editovat | editovat zdroj]

Vitaminy a provitaminy[editovat | editovat zdroj]

Stopové prvky[editovat | editovat zdroj]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Rozlousknutý vlašský ořech (vzadu je vidět zbytek odstraněného dužnatého obalu)

Potravina[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Vlašský ořech.

Vlašské ořechy, které ořešák produkuje, jsou velice výživné, neboť obsahují v průměru 70 % tuků, obsahujících zejména velice zdravé nenasycené mastné kyseliny, 18 % proteinů (bílkovin) a přibližně 3 % sacharidů (cukrů). Jsou vděčnou surovinou v potravinářství, zejména v cukrářství. Dají se ovšem konzumovat i samotné, nebo z nich lze získávat vysoce kvalitní rostlinný olej. Z nezralých ořechů se vyrábí ořechová pálenka a ořechový likér.

Dřevo[editovat | editovat zdroj]

Dřevo ořešáku je vysoce kvalitní a velice rychle roste. Navíc jde o strom nenáročný na péči, takže ho lze za nízkých nákladů pěstovat na rozsáhlých plochách. Vyrábí se z něj nábytek nebo např. pažby pušek.

Léčitelství[editovat | editovat zdroj]

Léčivé účinky vykazují listy a zelené oplodí ořešáku.

List[editovat | editovat zdroj]

Čerstvé listy (sušená droga se nazývá Juglandis folium) se sbírají v červnu. Vyrábí se z nich čaj, který se používá proti poruchám trávení, zácpě a nechutenství. Maria Treben uvádí pozitivní vliv při cukrovce a žloutence.Dionýz Dugas doporučuje při výtoku a pro snížení hladinu cukru v krvi. Další způsob použití je příprava výluhu z listů, který má zmírňovat záněty kůže a nehtů a pomáhat proti uhrům, hnisavým vyrážkám, pocení nohou a vypadávání vlasů. Také má potlačovat vši.

Oplodí[editovat | editovat zdroj]

Zhruba stejné, ale silnější účinky jako list. Sběr může probíhat později v červenci a v srpnu před zralostí jader.

Ořech[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Vlašský ořech.

Ořechy se sbírají zelené, dokud je ještě lze snadno propíchnout (cca před 24. červnem). Vyrábí se z nich ořechová pálenka, která pročišťuje krev, napomáhá trávení a působí proti plynatosti. Podle Marie Treben též působí při rozumném užívání pozitivně na játra.

Podle Dugase se dá sbírat dužnatý zelený obal ořechu (když je ještě hezky zelený, ale dá se již loupat), který se dá používat stejně jako listy.

Zralé, už usušené ořechy se dají použít na přípravu čaji při suchém kašli. Ořechy (asi 5) se rozlousknou a asi 5 minut povaří (i se skořápkami) poté se nechá vše 10 minut odstát, scedí se a pije. Uvařená jádra se dají sníst.

Barvířství[editovat | editovat zdroj]

Kůra, listí a nezralé plody ořešáku se používají v přírodním barvířství.

Kosmetika[editovat | editovat zdroj]

Extrakt z ořešáku se často přidává do opalovacích krémů a olejů či do některých šampónů. V extraktu obsažený velmi reaktivní naftochinon (juglon) totiž reaguje s volnými aminoskupinami bazických aminokyselin v pokožce za vzniku žlutých až hnědých barevných látek, podobných anilinovým barvivům. Kromě toho má výtažek repelentní účinek na hmyz.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Květena České republiky, díl 2 / S. Hejný, B. Slavík (Eds.). - Praha : Academia, 1990. - S. 60-61.
  • Maria Treben: Zdraví z boží lékárny, 1991 (ISBN 80-900080-6-2)
  • Dionýz Dugas: Zdravý život s babiččinými bylinkami, 2004 (ISBN 80-7347-007-1)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu