Zrození Venuše (Botticelli)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sandro Botticelli - La nascita di Venere - Google Art Project - edited.jpg
Zrození Venuše
Sandro Botticelli, 1483–1486, nebo kolem 1478
Tempera na plátně, 278.5 × 172.5 cm
Uffizi, Florencie

Zrození Venuše je obraz namalovaný Sandrem Botticellim, který nejspíše vznikl podobně jako jiný obraz Primavera v období kolem roku 1478 nebo 1483–1486[1]. Na rozdíl od Primavery, kompozice je zleva doprava - dvojice letících Zefyrů zde svým dechem ovívají zcela nahou Venuši stojící na mořské lastuře, zatímco na břehu čeká Hóra, aby ji mohla zahalit do pláště.


Tento věhlasný symbol renesanční epochy, zachycuje okamžik, kdy se Bohyně venuše vynoří z moře nesena na lastuře. Západní vítr ji nese ke břehu, kde ji bohyně ročních období podává květinami posetý plášť. Kromě samostatné ilustrace mýtu, umělec zakomponoval do obrazu mnoho dalších konotací a významů.(Signs and Symbols, London, Dorling Kindersley Limited 80 Strand 2008)

Venuše tradiční symbol narození, plodnosti, lásky a sexuální touhy. Nahá bohyně zde neznamená jen lásku pozemskou, ale také duchovní. Někdy je tato představa spojována s Pannou Marií.

Růžová růže Venuše byla i bohyní květin a zvláště silně spojena byla s růžovou růží. Ta odkazuje na lidskou sexualitu a touhu.

Mušle Lastura, na níž zde Venuše stojí, kdysi odkazovala na ženské sexuální orgány. Tento mýtus plodnosti křesťanství pozměnilo a učinilo z lastury symbol z mrtvýchvstání a znovuzrození.

Nymfa Hóra byla bohyní jara, (pozn. srovnej Primavera) období plodnosti a zrození. Je ověnčena jarní květenou a myrtou, rostlinou spojovanou se štěstím, jež se často objevuje jako svatební ozdoba.

Bůh větru Zefyros Zefyros a jeho žena Chloris symbolizují duchovní vášeň a spojují ducha s hmotou.

Zlato Celou malbu zdobí na mnoha místech zlato. To podtruhuje hodnotu a roli obrazu jako cenného předmětu a odráží božskou podstatu Venuše. Je také symbolem dokonalosti, tepla a lásky.

Inspirace[editovat | editovat zdroj]

Jako možné zdroje inspirace jsou uváděny homérské hymny, nebo také báseň Angela Poliziana, která popisuje obraz od Apella (Venus Anadyomene).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. José Pijoan, Dějiny umění /5, Praha, Odeon 1979