Stalinův pomník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pohled ze západní strany z přístupového chodníku na Letenskou pláň.

Stalinův pomník (známý též i jako Fronta na maso[1]) v Praze bylo největší skupinové sousoší v Evropě, postavené v Praze na Letné na počest sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina za kultu osobnosti v 50. letech 20. století.

Vznik pomníku[editovat | editovat zdroj]

Kameny ze základu Stalinova pomníku byly dovezeny ze všech krajů tehdejší ČSR.

Stavba byla zahájena 22. prosince 1949 za účasti Antonína Zápotockého. Vlastní práce na sousoší začala ale až v únoru 1952 a celé pak bylo odhaleno po setmění 1. května roku 1955 pod heslem „Svému osvoboditeli – československý lid“, tj. po smrti Stalina a nedlouho před Chruščovovou kritikou Stalinova kultu osobnosti.

Sochařem byl Otakar Švec (se svou paní), který však před odhalením díla spáchal sebevraždu (i s manželkou), architektem pak Jiří Štursa, kteří před válkou pracovali na projektu pomníku prezidenta T. G. Masaryka v témže místě. Projekt umístil pomník na dobře viditelné místo nad letenské vyústění Čechova mostu. Byl ztvárněn jako řada za sebou stojících postav v čele s Josifem Stalinem (tzv. fronta na maso); za ním stáli zástupci všech společenských tříd. Po jeho levé ruce stáli zástupci sovětského lidu (dělník, vědec, kolchoznice a rudoarmějec) a po jeho pravé ruce pak zástupci lidu československého (dělník, rolnice, novátor a vojín).[2]

Pomník ze žlutobílých opracovaných žulových kvádrů stál na rozsáhlé železobetonové konstrukci o výšce 15 metrů, zapuštěné do letenského svahu. Vlastní sousoší mělo rozměry: 15,5 m výšky, 12 m šířky a 22 m délky. V základech (7 metrů pod horní hranou podstavce) je zabudováno třiadvacet základních kamenů z nejrůznějších míst republiky (například část ze základů Staroměstské radnice, čedič z Řípu, onyx z Inovce, kámen z Ležáků, česká žula ze Skutče a také část nejstarší slovanské baziliky z Velehradu). Náklady na stavbu tohoto monumentu byly 140 miliónů tehdejších korun nových (po měnové reformě v roce 1953), spotřebováno bylo 17 tisíc tun materiálu.

Likvidace pomníku[editovat | editovat zdroj]

Odstřelování pomníku, všimněte si dřevěného bednění, které mělo co nejvíce zakrýt odstřel před zraky zvědavců.
Metronom umístěný v roce 1991 na místě původního Stalinova pomníku.

Stalin ani Gottwald se odhalení pomníku již nedožili. Ani kamennému „osvoboditeli“ však nemělo být dopřáno shlížet na Prahu na věčné časy. Po vystoupení Stalinova nástupce N. S. Chruščova, který přišel s otevřenou kritikou stalinské éry a odsoudil tzv. Stalinův kult osobnosti, byli nuceni i komunisté v ČSR pomník zlikvidovat. Konečné rozhodnutí znělo monument nerozebrat (kvůli vysokým finančním nákladům), ale zbourat. Stalo se tak v listopadu roku 1962. Destrukční práce si vyžádaly 4,5 milionu korun, dlažební kostky a nepoužitelný materiál byl odvezen do slepého ramene Vltavy u Rohanského ostrova (některé kousky však dodnes zdobí sbírky kuriozit mnoha Pražanů). Svoji funkci tak plnil pouhých sedm let. Odstřelován byl několik týdnů; celá akce byla přísně střežena, bylo zakázáno oblast fotografovat, detonace však byly slyšet po celé Praze, byly komentovány, zejména středoškolskými studenty, jichž bylo tehdy plné celé Staré Město, za neskrývaného veselí zejména mladších občanů.

Po zničení pomníku[editovat | editovat zdroj]

Ústřední výbor KSČ přišel s myšlenkami na zbudování nové dominanty Prahy, roku 1988 Výbor zadal statikovi ke zjištění, kolik by mohl vážit nový monument na Letné. K jeho realizaci již nestačilo dojít. Po roce 1989 zde krátce působil rockový klub a také odtud vysílala první soukromá rozhlasová stanice (později nazvaná Radio 1).

Podstavec a jeho podzemní prostory jsou poškozené, betonové konstrukce se drolí, stropy prosakuje voda, ocelové výztuže korodují. Náklady na opravu se odhadují nejméně na 50 milionů korun.

Na podstavci dnes stojí pohyblivý metronom sochaře Vratislava Karla Nováka z roku 1991.

O půlnoci 1. ledna 2009 zde byla instalována obří modrá plachta s logem EU, vcelku však nevydržela ani do druhého dne.[3]

Při příležitosti desátého výročí vstupu do EU a pětadvacátého výročí od pádu totality dne 1. května 2014 uspořádla obecně prospěšná společnost Opona pro veřejnost jednodenní akci - komentované prohlídky rozsáhlých podzemních postor pod bývalým Stalinovým pomníkem v Praze na Letné. V prostorách pod metronomem byly (po dvaceti letech) k vidění fragmenty někdejší monumentální komunistické stavby. Veřejnost byla informována i o historických podrobnostech okolo vzniku, stavby a likvidace pomníku. [4]

Budoucnost[editovat | editovat zdroj]

V červnu 2000 byla vypsána veřejná soutěž na využití částí pomníku. Vítězným projektem se nakonec stala stavba oceanária společností Underwater World Oceanarium. Vzhledem k tomu, že Letná je podle územního plánu historickou zahradou, bude nutné v něm provést změnu tohoto území z historické zahrady na území se sportovně-kulturní funkcí, pod kterou spadá i akvaristika. Metronom by podle plánů měl zůstat na svém místě.

V podzemních prostorách pod pomníkem také proběhl průzkum jeskyňářů. Ti neobjevili žádné další tajné prostory (ač se o nich v minulosti často spekulovalo).

Stalinův pomník v umění[editovat | editovat zdroj]

Stalinův pomník byl údajně zachycen pouze ve třech československých hraných filmech (všechny jsou z roku 1960): Valčík pro milión (barevný film, režie Josef Mach), Holubice (režie František Vláčil) a Páté oddělení (špionážní detektivka, režie Jindřich Polák).[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TV dokument ČT: Osudové okamžiky - Stalinův pomník
  2. Tato podoba dala vznik lidovému pojmenování pomníku Fronta na maso, Jan Werich jej nazval tlačenicí. Samotná čtvrť Letná byla pak přezdívána Záprdelí.
  3. Vlajku EU na Letné po pár hodinách někdo poškodil [online]. Novinky.cz, [cit. 2009-01-03]. Dostupné online.  
  4. Podzemí fronty na maso se ve čtvrtek otevře lidem (29.04.2014, autor: adu)
  5. Valčík pro milión

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]