Říp
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Říp | |
|---|---|
 |
|
| pohoří | Dolnooharská tabule |
| vrchol | 460,7 m |
| světadíl | Evropa |
| státy | Česko |
| horniny | čedič, olivín, magnetovec |
| poznámka | památné místo |
| povodí | Labe |
Říp (460,7 m) je zdaleka viditelná hora s románskou rotundou na vrcholu, vystupující z roviny 5 km jižně od Roudnice nad Labem; památné místo české mytologie a historie.
Říp je čedičová kupa – pozůstatek třetihorního vulkánu – dnes již značně snížená zvětráváním, se silnými suťovými vrstvami na úpatí. Zdejší sodaliticko nefelinický čedič obsahuje kromě olivínu i magnetovec, což způsobuje lokální magnetickou anomálii – na hoře lze pozorovat výchylky střelky kompasu.
Obsah |
[editovat] Historie
Až do roku 1875 byl Říp bezlesý, dnes téměř celou horu pokrývá dubohabrový les; z dalších dřevin se vyskytuje javor, borovice, jasan a lípa. Na několika holých místech se vyskytuje i vzácná teplomilná květena (například křivatec český a kosatec nízký). Vrchol je zalesněný a bez rozhledu, dílčí pohledy do širokého okolí se nabízejí z několika skalních vyhlídek na úbočích hory.
Nápadná vyvýšenina poutala pozornost lidí od nejstarších časů a v rovinaté krajině byla důležitým orientačním bodem. Říp byl jedinou horou, jejíž jméno převzali čeští Slované od svých předchůdců v zemi Germánů, kteří sami je převzali od původního obyvatelstva. Jméno je indoevropské a jeho původ tak sahá až do doby bronzové. Znamená prostě Hora.[1]
Legenda, kterou poprvé zaznamenal počátkem 12. století kronikář Kosmas, pokládá právě horu Říp a její okolí za místo, kde se usadili první Slované vedení praotcem Čechem při příchodu do nové vlasti a kde se odehrálo rituální "vzetí do vlastnictví" okolní země, vrcholící jejím novým pojmenováním po vůdci těchto Slovanů, Čechovi (latinsky Boemus). V časněslovanské době však bylo území Řípu neosídleno, patrně pro nedostatek vody. Hora však ležela přesně ve středu tehdejšího slovanského osídlení Čech a horizont, jehož lze dohlédnout z jejího vrcholu, tvořil zároveň hranici tohoto osídlení.[2]
Pověst o praotci Čechovi rozvinul v 16. století Václav Hájek z Libočan, podle něhož byl vojvoda Čech po své smrti pochován v nedaleké Ctiněvsi (1,5 km jv.). Nejnověji zpracoval pověst roku 1894 Alois Jirásek ve Starých pověstech českých.
[editovat] Stavby na vrcholu
Na vrcholu hory stojí románská rotunda sv. Jiří, původně zasvěcená svatému Vojtěchovi. Připomíná se k roku 1126, kdy nechal kníže Soběslav I. na paměť vítězství v bitvě u Chlumce stávající kostelík opravit a rozšířit o západní kruhovou věž. Kostel, jehož zasvěcení bylo mezitím změněno na sv. Jiří, se v 17. a 18. století stal oblíbeným poutním místem; od poloviny 19. století byl Říp nejednou dějištěm táborů lidu a národních manifestací. Jedno z nejznámějších shromáždění se zde uskutečnilo 10. května 1868, kdy byl na Řípu slavnostně vyzdvižen první kámen do základů Národního divadla. Současná podoba rotundy je výsledkem puristické přestavby v 70. letech 19. století. Každoroční hlavní pouť se koná v neděli po sv. Jiří (24. dubna).
Na vrchol vede několik značených turistických cest. Roku 1907 byla v sousedství rotundy postavena turistická chata, která dodnes slouží jako výletní restaurace. Na zdi chaty je připevněn patriotický nápis „Co Mohammedu Mekka, to Čechu má být Říp!“
[editovat] Zajímavosti
Každoročně se na Říp vypravuje mnoho průvodů, pochodů a procesí pořádaných různými organizacemi.
- Za zmínku též stojí podzimní Výjezd na Říp pořádaný klubem roudnických cyklistů. Cílem je vyjet co nejrychleji horu bez jediného dotyku nohou na zem. Dnes, v době horských kol, kdy je navíc vybudována betonová cesta až téměř k vrcholu, je to již celkem snadná záležitost, ale dříve výjezd vyžadoval jak perfektní seřízení kola, tak velmi dobrou fyzickou zdatnost. Hlavní přístupová cesta od vsi Rovné totiž vede přes dva velmi strmé úseky.
- Roku 1868 zde byl vyzvednut a do Prahy slavnostně dopraven jeden ze základních kamenů Národního divadla.
- hora a rotunda je zapsána mezi národní kulturní památky.
[editovat] Zdroje
- ↑ TŘEŠTÍK, Dušan: Mýty kmene Čechů (7.-10. století), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (2003), ISBN 80-7106-646-X, str. 72.
- ↑ TŘEŠTÍK, Dušan: Mýty kmene Čechů (7.-10. století), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (2003), ISBN 80-7106-646-X, str. 73.
