Říp

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Říp
Hora Říp od jihu
Hora Říp od jihu

Vrchol 455,2 m n. m.
Prominence 234 m ↓ zastávka Loucká
Izolace 21,5 km → Nedvězí (Ralská pah.)
Poznámka památné místo

Státy Česko
Pohoří Česká tabule / Středočeská tabule / Dolnooharská tabule / Řipská tabule / Krabčická plošina / Hornobeřkovická plošina[1]
Souřadnice 50°23′10″ s. š., 14°17′23″ v. d.
Říp
Fire.svg
Říp
Hornina čedič, olivín, magnetovec
Povodí ČepelOhřeLabe

Říp (455,2 m[2]) je zdaleka viditelný vrch 4 km jižně od Roudnice nad Labem. Vrchol Řípu s románskou rotundou sv. Jiří vystupuje cca 200 m nad okolní plochou krajinu. Říp je památné místo české mytologie a historie. Podle pověsti sem přišel praotec Čech, přehlédl okolní krajinu a rozhodl se zde usadit. Název hory je však mnohem starší a pravděpodobně pochází ze starogermánského *rīp-pahorek.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Tvar[editovat | editovat zdroj]

Typický zvonovitý tvar Řípu má zvláštní stavbu. Temeno a boky hory (střední část) tvoří pevný sloup třetihorního čediče, vlastně průnikový komín původní sopky, kdežto úpatí obklopuje čtvrtohorní obruba z volně nakupených čedičových balvanů, úlomků, drti a z navátých, převážně křemenných písků a vápnité spraše. Jak bylo ověřeno vrtem, mocnost obruby na úpatí hory přesahuje sedmnáct metrů. Podobnou stavbu má značná část bývalých sopek Českého středohoří.[3]

Svým tvarem je Říp stolová hora s vrcholovou plošinou ve tvaru elipsy s delší osou ve směru S-J dlouhou 850 m a kratší osou 500 m. Jde o pozůstatek jádra třetihorního vulkánu, který se tyčil do výšky více než 1 km nad úroveň dnešního vrcholu[2]. Říp je dnes již značně snížen zvětráváním, se silnými suťovými vrstvami na úpatí.

Magnetické anomálie[editovat | editovat zdroj]

Zdejší sodaliticko nefelínický čedič obsahuje kromě olivínumagnetovec, což způsobuje lokální magnetické anomálie[4]– na hoře lze pozorovat výchylky střelky kompasu.

Prameny[editovat | editovat zdroj]

Na úpatí Řípu vyvěrají tři prameny, z nichž ten východní je odjakživa považován za léčivý.[5]

Flora[editovat | editovat zdroj]

Až do roku 1879 byl Říp bezlesý. Dnes téměř celou horu pokrývá dubohabrový les; z dalších dřevin se vyskytuje javor, borovice, jasanlípa. Na několika holých místech se vyskytuje původní vzácná teplomilná květena (například křivatec českýkosatec nízký). Vrchol je zalesněný a bez rozhledu, dílčí pohledy do širokého okolí se nabízejí z několika skalních vyhlídek na úbočích hory.

Historie a mýty[editovat | editovat zdroj]

Říp, v původní podobě bez porostu - na ilustracích Karla Liebschera z doby kolem roku 1880.

Nápadná vyvýšenina poutala pozornost lidí od nejstarších časů a v rovinaté krajině byla důležitým orientačním bodem. Jméno je indoevropské a jeho původ tak sahá až do doby bronzové. Znamená prostě Hora. Vychází z keltského „rib“ tzv. „žebro“ tj. žebro země.[6] Slovo Říp je identické se starým nordickým rip - skála, hora. Veršovaný německý překlad Dalimilovy kroniky ze 14. století mluví o Rieff.[7]

Legenda, kterou poprvé zaznamenal počátkem 12. století kronikář Kosmas, pokládá právě horu Říp (Rip) a její okolí za místo, kde se usadili první Slované vedení praotcem Čechem při příchodu do nové vlasti a kde se odehrálo rituální „vzetí do vlastnictví“ okolní země, vrcholící jejím novým pojmenováním po vůdci těchto Slovanů, Čechovi (latinsky Boemus). V časně slovanské době však bylo území Řípu neosídleno, patrně pro nedostatek vody. Hora však ležela přesně ve středu tehdejšího slovanského osídlení Čech a horizont, jehož lze dohlédnout z jejího vrcholu, tvořil zároveň hranici tohoto osídlení.[6]

Pověst o praotci Čechovi rozvinul v 16. století Václav Hájek z Libočan, podle něhož byl vojvoda Čech po své smrti pochován v nedaleké Ctiněvsi (1,5 km JV). Nejznámější zpracování pověsti vytvořil roku 1894 Alois Jirásek ve Starých pověstech českých. Nejnovější zpracování je od Petra Piťhy v knize Paměť a naděje.

Stavby na vrcholu[editovat | editovat zdroj]

Rotunda sv. Jiří na Řípu
Související informace naleznete také v článku rotunda svatého Jiří (Říp).

Na vrcholu hory stojí románská rotunda sv. Jiří, původně zasvěcená svatému Vojtěchovi. Je připomínána od roku 1126, kdy nechal kníže Soběslav I. stávající kostelík opravit a rozšířit. Kostel, jehož zasvěcení bylo mezitím změněno na sv. Jiří, se v 17.18. století stal oblíbeným poutním místem; od poloviny 19. století byl Říp nejednou dějištěm táborů lidu a národních manifestací. Současná podoba rotundy je výsledkem puristické přestavby v 70. letech 19. století. Každoroční pouť se koná v neděli před svátkem sv. Jiří (24. dubna), související zábavní a kulturní program o následujícím víkendu.

Na vrchol vede několik značených turistických cest. Roku 1907 byla v sousedství rotundy postavena turistická chata, která dodnes slouží jako výletní restaurace. Na zdi chaty je připevněn patriotický nápis „Co Mohammedu Mekka, to Čechu Říp!“

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Každoročně se na Říp vypravuje mnoho průvodů, pochodů a procesí pořádaných různými organizacemi.
  • Na podzim pořádá klub roudnických cyklistů "Výjezd na Říp". Cílem je vyjet co nejrychleji horu bez jediného dotyku nohou na zem.
  • Roku 1868 zde byl vyzvednut a do Prahy slavnostně dopraven jeden ze základních kamenů Národního divadla. Do Prahy jej doprovodilo 300 jezdců a cestu lemoval špalír družiček s košíčky plných květů[8].
  • Hora a rotunda je zapsána mezi národní kulturní památky.
  • Během turistické sezóny (od června do září) je možné se k Řípu přiblížit Podřipským motoráčkem.
  • Podle názvu hory je pojmenován pár vlaků (rychlíky) jezdící mezi Prahou a Děčínem.
Výstup na Říp
  • Traduje se, že každý pravověrný Čech by měl alespoň jednou za život na tuto horu vystoupit.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Břetislav Balatka, Jan Kalvoda – Geomorfologické členění reliéru Čech (Kartografie Praha, 2006)
  2. a b Chlupáč, J. et all, Geologická minulost české republiky, Academia, Praha 2002
  3. Žebera K., Mikula J., Říp, hora v jezeru, Panoráma, Praha 1982
  4. Šalanský Karel, Magnetické měření v oblasti Řípu, Zprávy o gologických výzkumech v roce 2005, Česká geologická služba, dostupné on-line
  5. Šubert F.A., Borkovský F.A., Čechy, díl IV. Polabí, nakladatelství J. Otto, v Praze
  6. a b TŘEŠTÍK, Dušan: Mýty kmene Čechů (7. – 10. století), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (2003), ISBN 80-7106-646-X, str. 72-73
  7. http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=2521 - Die Ortsnamen des Kuhländchens
  8. Ivo Bartík: Záhada základního kamene, Květy
  9. hora-rip.eu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]