Velehrad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o obci v okrese Uherské Hradiště. Další významy jsou uvedeny v článku Velehrad (rozcestník).
Velehrad
Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje

znak obce Velehradvlajka obce Velehradznakvlajka

status: obec
NUTS 5 (obec): CZ0722 592790
kraj (NUTS 3): Zlínský (CZ072)
okres (NUTS 4): Uherské Hradiště (CZ0722)
obec s rozšířenou působností: Uherské Hradiště
pověřená obec: Staré Město
historická země: Morava
katastrální výměra: 22,25 km²
počet obyvatel: 1 285 (1. 1. 2013[1])
nadmořská výška: 219 m
PSČ: 687 06
zákl. sídelní jednotky: 1
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa obecního úřadu: Obecní úřad Velehrad
Hradišťská 231
68706 Velehrad
starosta / starostka: Stanislav Gregůrek
Oficiální web: http://www.velehrad.cz
E-mail: ou.velehrad@iol.cz

Velehrad
Red pog.png
Velehrad
Velehrad, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Velehrad je obec v okrese Uherské Hradiště ve (Zlínském kraji), 6 km severozápadně od Uherského Hradiště. Žije zde asi 1,3 tisíce obyvatel a nachází se zde jedno z nejvýznamnějších poutních míst České republiky. V lidové tradici je ztotožňována s hlavním střediskem Velké Moravy, Veligradem.

V obci se nachází nejstarší cisterciácké opatství na Moravě, které náleží od roku 1890 jezuitům a je každoročně 5. července cílem Národní pouti na Velehradě, která se koná u příležitosti svátku svatých Cyrila a Metoděje.

V současné době působí na Velehradě tři katolické řády: kromě už zmíněných jezuitů zde působí ještě Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje a slovenská[2] provincie Kongregácie sestier Božského Vykupiteľa.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V lidové tradici je obec dosud ztotožňována s hlavním střediskem Velké Moravy. V pramenech 9.-13. století však sídlo tohoto názvu není nikde zmíněno. Nejstarší doklad pro jméno Velehrad je až v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z r. 1131, ale bez bližší identifikace.

V roce 1985 se na Velehrad u příležitosti Národní poutě navzdory obstrukcím ze strany státních orgánů sjelo mnohem víc lidí, než bylo za komunistického režimu zvykem (důvodem bylo kulaté 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje a okolnost, že se papež rozhodl udělit velehradské bazilice Zlatou růži). Nedomyšlený projev ministra kultury Klusáka, který označil Cyrila a Metoděje za první komunisty, důsledně vynechával při řeči o nich přídomek svatý a pokusil se dát celé pouti „ten správný politický rozměr“, vyústil v to, že byl ministr z tribuny vypískán a celá akce přerostla v jednu z největších demonstrací odporu proti komunistickému režimu za celé období normalizace.

V roce 1990 navštívil Velehrad papež Jan Pavel II.

V roce 1993 na Velehradě proběhlo Celostátní setkání mládeže, jehož se zúčastnilo asi 8000 lidí z celé ČR.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Velehradě.

Velehradský klášter[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Velehradský klášter.
Jeden ze vchodů do bývalého kláštera

Velehradský klášter je vůbec první cisterciácký klášter založený na Moravě. Jeho součástí je i bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje, vyznamenaná Zlatou růží (1985), která je nejvýznamnější poutní bazilikou České republiky.

Z podnětu olomouckého biskupa Roberta klášter založil moravský markrabě Vladislav Jindřich v blízkosti vesnice Veligradu (dnešní Staré Město u Uherského Hradiště), po níž byl pojmenován. Klášter byl dokončen ve 40. letech 13. století. Vybudován je v pozdním románském slohu, s vlivem rané gotiky. V současné době náleží jezuitům .

V lednu 1421 klášter vypálili moravští husité, k jeho obnově došlo až na konci 16. století (mezitím byl obydlen pouze tzv. opatský palác). V průběhu třicetileté války byl klášter zpustošen dvakrát, nejprve sedmihradskými vojsky (1623) podruhé povstalci z Valašska (1626). Po těchto událostech následovala další raně barokní přestavba (1629-1635). V roce 1681 došlo v klášteře ke zničujícímu požáru, který vyústil v rozsáhlou přestavbu konventu a následně (a zejména) kostela, která probíhala na přelomu 17. a 18. století. V roce 1784 byl klášter v rámci Josefínských reforem zrušen. Od té doby kostel působí jako farní, přičemž ale fara k němu byla zřízena až v roce 1825.

V roce 1890 klášter získali jezuité, kteří zde mimo jiné zřídili své vyučovací ústavy. Během jejich panování v klášteře byly provedeny dvoje vykopávky (1903-1906 a 1936-1941), jejichž hlavním cílem ovšem bylo vysušení a odvodnění klášterního podzemí. V letech 1935-1939 provedli jezuité rozsáhlé opravy objektu. V roce 1950 byl klášter v rámci Akce K přepaden policií, veškerá jeho činnost byla ukončena a jezuité byli odvlečeni do koncentračních klášterů.

V roce 1990 se jezuité do kláštera vrátili a tentýž rok Velehrad navštívil papež Jan Pavel II. Na památku této události na nádvoří před bazilikou vztyčen velký kříž s jeho znakem.

Klášterní bazilika[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje.
Bazilika v lednu 2008.

Součástí nově založeného kláštera byl i klášterní „kostel Nanebevzetí Panny Marie“, který byl vysvěcen biskupem Robertem na počátku výstavby (27. listopadu 1228). Jeho dnešní plné jméno dnes zní „bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje“).

Současnou podobu bazilika získala při rozsáhlých přestavbách, které následovaly na přelomu 17. a 18. století po požáru v roce 1681. Navzdory nim jí však zůstal uchován románsko-gotický charakter. Během přestavby vzniklo 14 samostatných pobočných kaplí, byla zbořena předsíň a západní průčelí (délka baziliky tak klesla ze 100 na 86 metrů) a zcela byla předělána střecha a věže baziliky. Podlaha byla zvýšena na úroveň okolního terénu (v průběhu staletí došlo k navýšení okolí asi o 2 metry) a byly pod ní vybudovány krypty. Po dalším požáru v roce 1719 byly opravy dokončeny a dodána vnitřní výzdoba, na níž se mimo jiné podíleli sochař a štukatér Baldassare Fontana, sochař Carl Johann Steinhaüser a malíř Ignác Raab.

Přebudování kostela bylo ukončeno 2. října 1735 slavnostním druhým svěcením. V roce 1927 udělil kostelu papež Pius XI. titul basilika minor. V červnu 1985 obdržela bazilika od papeže Jana Pavla II. Zlatou růži.

Školy v klášteře[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Stojanovo gymnázium.

Jezuité zřídili v klášteře kolej a později řádové gymnázium, které mělo vychovávat kněze a misionáře. Gymnázium vzniklo v roce 1916, ovšem na počátku bylo jen pobočkou Arcibiskupského gymnázia v Praze-Bubenči. Obrovskou prestiž mu přinesl rok 1919, kdy papež Benedikt XV. povýšil kolej příslušející k ústavu na Papežský ústav. Kolej tak přijala jméno Papežský misijní ústav sv. Cyrila a Metoděje pro misie slovanské.

Gymnázium se zcela osamostatnilo až na konci roku 1937 pod názvem Řádové československé gymnázium Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě. V roce 1942 bylo zrušeno nacisty a areál kláštera využívala Hitlerjugend. V roce 1945 byly oba ústavy obnoveny, ne však nadlouho. Činnost koleje i gymnázia byla násilně ukončena komunistickým režimem v rámci Akce K v noci z 13. na 14. dubna 1950, když byl klášter přepaden Státní bezpečností, která jej zabrala, ústavy jediným prohlášením zlikvidovala a jezuity odvezla do koncentračních klášterů.

V roce zde zahájilo výuku 2004 církevní Stojanovo gymnázium, založené olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem v roce 2001.[3]

Další pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Sloup se sochou Panny Marie
  • Socha svatého Jana Nepomuckého
  • Sloup se sochou Ježíše Krista z roku 1703 od neznámého autora stojí při silnici ze Starého Města na Velehrad u křižovatky na Modrou. Kristus je vytesán v poněkud menší než v životní velikosti. Jeho postava svázanýma rukama připoutaná k nízkému sloupku představuje „muže bolesti“.[4]
  • Sloup se sochou Panny Marie stojící v prostoru předklášteří (před západní klášterní branou) vytvořil na přání opata Petra Silaveckého velehradský cisterciácký konvrše Bernard Giermek. Mariánská socha na sloupu s korintskou hlavicí byla opatem posvěcena 5. srpna 1681.

V roce 1715 byl sloup upraven v mohutnější sousoší, jako poděkování za šťastně přestálou morovou epidemii. Původní sloup s Immaculatou byl postaven na čtyřboký podklad z kvádrového zdiva, v němž byl upraven dopředu otevřený hrob jako jeskyně s ležící postavou sv. Rozálie. Proto je sousoší nazýváno „Rozárkou“. Na horní římse podkladu jsou po stranách soklu dvě postavy stojících andělů a na spodní římse tři kartuše, z nichž větší střední nese plastickou podobu Kristovy tváře s nápisem „Salvator mundi adiuva nos“. Nejspodnější partii tvoří balustráda s nárožními sochami čtyř patronů proti moru - sv. Jana Nepomuckého, sv. Šebestiána, sv. Rocha a sv. Bernarda.[5]

  • Sloup se sochou svatého Jana Nepomuckého
  • U silnice č. 428 asi 3,5 km severně od obce Modrá na hranici katastrů Jankovic a Velehradu se nachází kulturní památka - kamenný blok z hrubozrného pískovce "Králův stůl", opředený pověstmi, pokládaný za megalitický dolmen. O tomto kameni existuje zmínka už v listině krále Přemysla Otakara I. z roku 1228.

Zahraniční místa nesoucí název Velehrad[editovat | editovat zdroj]

  • Itálie: Poutní dům Velehrad v Římě. Umístěn na Via delle Fornaci 200, to je cca 15 minut chůze od baziliky sv. Petra. Dále Oslavný sloup Marca Aurelia, odhalený v roce 196 po Kr., znázorňuje válečné tažení římských vojsk proti moravským Kvádům. Legie i s jistým počtem lodí vyrazila pravděpodobně z tábora Carnuntum a postupovala po obou březích Moravy severně proti Kvádům. Jeden výjev by mohl znázorňovat rozsáhlou kvádskou aglomeraci, možného předchůdce pozdějšího slovanského Veligradu (Staré Město či Mikulčice), svědčí o tom opevnění na obou stranách velké řeky, postup římských legií po jantarové stezce atd. Města vznikala v Evropě v důležitých bodech /většinou obchodních/ a proto jejich umístění je již od pravěku celkem neměnné. Kupř. německý Berlín je původně slovanské město. Požadavek SSSR o jeho přeměnu v přehradní nádrž po ukončení 2. světové války byl zamítnut právě díky jeho slovanské minulosti a nutnosti existence města v tamější geografické síti obchodních cest. [6]

Pastorační dům ve St. Martin in Gsies

  • Velká Británie: Velehrad v Notting Hillu v Londýně. Je to české a slovenské krajanské středisko, činné v oblasti kultury.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2013 [online]. Český statistický úřad, 30. 4. 2013. Dostupné online.  
  2. Komunity [online]. Kongregácia sestier Božského Vykupiteľa, [cit. 2008-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  3. Historie školy [online]. Stojanovo gymnázium, [cit. 2008-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  4. Pojsl, Hyhlík - Velehrad v památkách osmi století
  5. Pojsl, Hyhlík - Velehrad v památkách osmi století
  6. Marcus Aurelius, kvádský Veligrad

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • kolektiv, Románský Velehrad - průvodce vykopávkami pod velehradskou bazilikou, 1974
  • Pojsl Miloslav - Velehrad - Stavební památky bývalého cisterciáckého kláštera, Muzejní a vlastivědná společnost Olomouc, 1990
  • HURT, Rudolf. Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě I. 1205-1650. Olomouc : Akademie velehradská, 1934. 439 s.  
  • HURT, Rudolf. Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě II. 1650-1784. Olomouc : Akademie velehradská, 1938. 438 s.  
  • JILÍK, Jiří; POJSL, Miloslav. Dobrodružství v klášteře Velehradském. Ilustrace Rozkopal Zdeněk. Břeclav : Moraviapress, 1997. 31 s. ISBN 80-902343-5-6.  
  • POJSL, Miloslav. Velehrad : Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje. Velehrad : Historická společnost Starý Velehrad se sídlem na Velehradě, 2005. 32 s. ISBN 80-86157-16-4.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]