Polyxena z Pernštejna
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| otec | |
| matka | |
| I. manžel | |
| II. manžel | |
| syn | |
| bratr | |
| synovec | |
| neteř | |
| neteř | |
Polyxena z Pernštejna (1566 – 24. května 1642) byla devátým potomkem nejvyššího kancléře Vratislava z Pernštejna řečeného „Nádherný“, držitele řádu Zlatého rouna, a španělské dámy Marie Maxmiliány Manrique de Lara y Mendoza z doprovodu královny Marie, manželky císaře Maxmiliána.
Obsah |
[editovat] Paní z Rožmberka a paní z Lobkovic
Roku 1587 se jedenadvacetiletá Polyxena provdala za obstarožního, o zhruba třicet let staršího Viléma z Rožmberka a stala se jeho čtvrtou a poslední manželkou. Díky manželství se vznešeným a bohatým Rožmberkem mohla Polyxena zažívat „přerod z bystré a krásné dívky v pozoruhodnou, cílevědomou dámu, oplývající šarmem a společenskou ctižádostí“ [1] a také si začít užívat bohatství a podporovat své chudé pernštejnské příbuzné.
I toto čtvrté Rožmberkovo manželství zůstalo bezdětné a nepřineslo Vilémovi tolik očekávaného dědice. Již v době Vilémovy nemoci nechala Polyxena v obavě před možnou bídou zavolat k manželovi úředníky. Bylo na ni převedeno k doživotnímu užívání roudnické panství. Po Vilémově smrti († 1592) získala mladá vdova Roudnici nad Labem vyrovnáním se švagrem Petrem Vokem do právoplatného vlastnictví. Polyxena užívala úcty, respektu a vážnosti nejvyšší společnosti. Karel starší ze Žerotína jí napsal, že „jakž místem, tak i smyslem všecky jiné paní v Čechách předcházeti ráčí“.
Roku 1597 Polyxeně zemřel bratr Jan, císařský generál (při obléhání pevnosti Rábu v Uhrách, mu dělová koule z tureckého děla utrhla hlavu a levou ruku i s ramenem). Jan z Pernštejna po sobě zanechal tři děti - Annu, Frebonii a Vratislava Eusebia a mladá vdova se po pár letech stala jejich poručnicí a hospodařila tak nejen v Roudnici, ale i na pernštejnském panství Litomyšl; nutno podotknout, že velmi úspěšně.
Druhé manželství uzavřela 23. listopadu 1603 s nejvyšším kancléřem Lobkovicem. Lobkovic nebyl příliš majetný, byl však vzdělaným a uznávaným politikem a hlavou české katolické šlechty. Roku 1609 se z tohoto harmonického manželství narodil jediný syn Václav Eusebius Popel z Lobkovic, předek všech současných příslušníků rodu Lobkoviců.
[editovat] Věrná katolička
Lobkovic nepodepsal Rudolfův Majestát a společně s manželkou byl nadšeným příznivcem volby Ferdinanda Štýrského. Polyxena poskytla ve svém pražském domě azyl i Slavatovi a Martinicovi, obětem pražské defenestrace. Pomáhala finančně manželkám účastníků odboje a vyhnancům.
Po porážce stavovského povstání paní z Lobkovic skupovala levná panství zkonfiskovaná jeho účastníkům. Podařilo se jí nakoupit s manželovým svolením statky za 350 tisíc zlatých.
Věrná katolička roku 1628 (v roce manželovy smrti) věnovala klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné vzácnou voskovou sošku ze své domoviny - Pražské Jezulátko (Polyxenina matka ji dostala jako svatební dar od své matky při sňatku do Čech). Podporovala jezuity, kapucíny, františkány a karmelitány. Premonstrátům věnovala stříbrnou sochu sv. Norberta, jezuitům zahradu a v Roudnici založila kapucínský klášter a v přilehlém kostele rodinnou hrobku.
Polyxenina katolická víra vyvolala protireformační působení na jejích statcích. Potlačila povstání na panství Litomyšl, kde byl poddanými zbit a vyhnán katolický děkan a stejně tak v Roudnici, kde byly zabrány katolické kostely a vyhlášena náboženská svoboda. Na panství Vysoký Chlumec, kde údajně působili i kalvínští kněží, povolala Polyxena proti kacířům jezuitské misie.
Zemřela v požehnaném věku 76 let a je pochována společně s manželem v kapucínské lobkovické rodinné hrobce v Roudnici nad Labem.
Sama se titulovala Polyxena, "z Boží milosti kněžna z Lobkovic, rozená z Pernštejna, paní na Roudnici nad Labem".
[editovat] Reference
- ↑ Josef Janáček: Ženy české renesance, Brána Praha 1996, ISBN 80-85946-25-4
[editovat] Externí odkazy
[editovat] Literatura
 |
Související články obsahuje Portál Novověk |
- JANÁČEK, Josef. Ženy české renesance. 3. vyd. Praha : Brána, 1996. 224 s. ISBN 80-85946-25-4.
- PÁNEK, Jaroslav. Vilém z Rožmberka. Politik smíru. Praha : Brána ; Knižní klub, 1998. 315 s. ISBN 80-85946-86-6.
- STLOUKAL, Karel. Královny, kněžny a velké ženy české. Praha : Vilímek, 1940.
