Glóbus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Školní glóbus Země
Mercatorův globus z roku 1542
Barokní nebeský glóbus (V. Coronelli, kolem 1700)
Další významy jsou uvedeny v článku Glóbus (rozcestník).

Glóbus (lat. globus, koule) je v kartografii obvykle otáčivý model naší planety (terestrický glóbus), Měsíce nebo i jiné planety. Může však také představovat pohled na hvězdnou oblohu jako na kouli viděnou zvenčí (nebeský glóbus).

Zobrazení[editovat | editovat zdroj]

Skutečný tvar Země (geoid) bývá u glóbu nahrazen koulí. Existují ale i glóby, které zachovávají skutečný tvar Země, případně dokonce glóby plasticky reprezentující i zemský reliéf. Plastické glóby mají ale výrazně zkresleny relativní výšky terénu v pohořích (ve skutečnosti jsou v daném poměru mnohem nižší).

Zobrazení Země na glóbu je poměrně realistické (v porovnání s rovinnou mapou) - je zároveň úhlojevné (tj. zachovává velikosti úhlů) i délkojevné (všechny vzdálenosti odpovídají skutečným vzdálenostem, zmenšeným v daném měřítku). Na glóbu tak lze měřit délky v libovolném směru bez nebezpečí zkreslení. Nejvhodnější pro měření je ohebné papírové pravítko.

Glóby jsou zpravidla zhotoveny tak, že jsou otáčivé kolem osy, která odpovídá ose otáčení Země, je na nich tudíž možné demonstrovat otáčení Země kolem její osy. Staré globy jsou kromě toho obepjaty rovníkovou a poledníkovou kružnicí, na nichž lze odečítat zeměpisné souřadnice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podle Cicerona používal nebeský glóbus už Archimédés (+ 212 př. n. l.), podle jiných římských pramenů zhotovil první terestrický glóbus Kratés z Mallu (kolem 150 př. n. l.). Nejstarší zachovaný nebeský glóbus je součást sochy Apollóna Farnéského ze 2. století, což je římská kopie starší řecké předlohy. Z téže doby pochází i římský bronzový nebeský glóbus o průměru 11 cm, dnes v muzeu v Mohuči. Římský globus jako symbol světa se stal předlohou pro panovnická jablka panovníků. Konstrukci nebeského glóbu popsal v dopise pozdější papež Gerbert z Aurillacu (+1003) a z 12. století se zachovaly arabské globy.

Dva nebeské glóby koupil roku 1444 kardinál Mikuláš Kusánský, k roku 1477 je doložen terestrický glóbus, zhotovený pro papeže Sixta IV. a z roku 1492 pochází nejstarší zachovaný glóbus Země od Martina Behaima, dnes v muzeu v Norimberku. Zemský globus vytvořil také Leonardo da Vinci (1516). Od poloviny 16. století se velké terestrické glóby těšily velké oblibě a vyráběly se zejména v Německu, v Holandsku a v Itálii. Výrobu podstatně zdokonalil Gerhard Mercator (+1594), který začal dutou dřevěnou kouli polepovat pruhy potištěného papíru. Slavným výrobcem byl také františkánský mnich Vincenzo Coronelli (+1718). Od poloviny 18. století začal globus ztrácet vědecký význam a stal se spíše školní pomůckou.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie.
  1. Ottův slovník naučný, heslo Globus.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Globus. Sv. 10, str. 199

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]