Ferdinand Marcos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ferdinand Marcos

Ferdinand Emmanuel Edralin Marcos (11. září 1917 v Sarratu - 28. září 1989 v Honolulu) byl filipínský politik a právník. Prezident Filipínské republiky v letech 1965-1985.

Studia a politický vzestup[editovat | editovat zdroj]

Marcos vystudoval právo a latinu na Filipínské universitě. V r. 1939 byl obviněn z vraždy protivníka svého tchána, která se stala šest let předtím; odvolal se k Nejvyššímu filipínskému soudu a byl zproštěn viny v r. 1940. Jako právník začal pracovat v Manile. Během 2. světové války se stal důstojníkem ve filipínské armádě. Později tvrdil, že sehrál důležitou roli ve filipínském odbojovém hnutí, což přispělo do značné míry k jeho úspěšné politické dráze – jak se ukázalo po jeho smrti, ve skutečnosti se v aktivitách proti Japoncům v letech 1942-1945 angažoval jen velmi málo.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

V roce 1965 Marcos, který si získal značnou prestiž jako asistent v Roxasově Liberální straně, kandidoval ve volbách na prezidenta proti zástupci Nacionální strany, Macapagalovi. Po zvolení dokázal během svého prvního mandátního období výrazně zlepšit situaci v zemědělství, průmyslu i vzdělání. Coby přesvědčený antikomunista dal poslat vojenské posily pro jihovietnamský režim. V roce 1969 byl znovu zvolen prezidentem. Marcos začínal jako demokratický vládce, postupně se však jeho režim stával stále více autoritářským, až se v r. 1972 změnil ve tvrdou diktaturu (mj. zavedl stanné právo, které pak zrušil až po devíti letech, na začátku r. 1981). To vedlo k zesílení guerillového komunistického hnutí a posílilo muslimské separatistické tendence. Během druhého období musel také čelit studentským revoltám.

Díky stannému právu se mohl vypořádat bez velkých formalit se svými politickými protivníky, které dal většinou uvěznit a mezi nimiž byl i Benigno Aquino. V r. 1973 Marcos vyhlásil novou Ústavu, podle níž měl nadále vykonávat současně funkci prezidenta i předsedy vlády. V roce 1981 byl při dalších prezidentských volbách (po 12 letech) znovu zvolen, zrušil stanné právo a přistoupil k ústavní reformě. Oposice proti jeho režimu však sílila, zejména od r. 1983, po zavraždění B. Aquina, který se po třech letech vracel z amerického exilu. Vdova po Aquinovi, Corazón Aquinová, ho ve volbách v r. 1986 porazila, a třebaže Marcos odmítal její vítězství uznat, podpora vojska, jíž se těšila Aquinová, jakož i masové lidové protesty ho donutily utéci i s nejbližšími spolupracovníky do exilu na Havaji, kde mu umožnil asyl tehdejší americký prezident Reagan – údajně i s 24 kufry plnými zlatých cihel a šperků.

Poslední roky Marcosovy vlády se vyznačovaly značnou korupcí, hospodářskou stagnací a propastnými rozdíly v životní úrovni filipínských obyvatel. Filipíny dodnes splácejí dluhy, které jeho vláda zanechala. Marcosova žena Imelda Marcosová proslula po celém světě extrémním utrácením za šaty, boty a šperky.

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand Marcos ve Wikimedia Commons

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand Marcos na španělské Wikipedii.

Filipínští prezidenti
Předchůdce:
Diosdado Macapagal
30. prosince 196525. února 1986
Ferdinand Marcos
Nástupce:
Corazon Aquinová