Plótínos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Plótínos
Plótínos
Plótínos
Narození 203
Asjút
Úmrtí 270 (ve věku 65 let)
Minturno
Povolání filosof
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Plótínos ( řecky: Πλωτίνος) (205, Egypt270) byl řecký filosof, hlavní představitel novoplatónismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Plótínos se narodil v Egyptě, byl žákem Ammónia Sakky z Alexandrie, který je považován za zakladatele novoplatónismu, avšak o jehož učení prakticky není nic známo. Posléze Plótinos založil v Římě filosofickou školu, kterou vedl až do své smrti. Od obyvatelstva se mu dostávalo téměř pověrčivé úcty, příznivě mu byl nakloněn i císař Gallienus. V Itálii chtěl založit město filosofů Platónopolis, kde by se uskutečnila Platónova představa státu (nezrealizováno).

Plótínos uspořádal novoplatónskou nauku a sepsal celkem 54 spisů, které sebral jeho žák Porfyrios a vydal je v šesti skupinách po devíti částech - tzv. Enneady (devítky). První enneada obsahuje pojednání etická, druhá a třetí pojednává o světě, čtvrtá o duši, pátá o duchu a idejích a šestá o nejvyšším principu – Dobru. Plótinos je považován za kontemplativního filosofa, jeho nauka měla významný vliv na formování křesťanské teologie (spolu s Plótinem byl žákem Ammonia Sakky i nejvýznamnější křesťanský spisovatel starověku Órigenés).

Plótínos se snažil očistit Platónovu filosofii od pozdější příměsi a uspořádat ji do ucelené soustavy, přičemž se mu ve skutečnosti podařilo vytvořit originální filosofický systém. Bytí chápal jako stupňovité vrstvení jednotlivých sfér, které jsou postupnými emanacemi božského Jedna – až k hmotnému světu, který zároveň znamená nebytí a zlo. Lidská duše podle Plótina usiluje o vymanění z těla pomoci mystické kontemplace, překonáním tělesnosti a smyslovosti.

Zabývá se tedy Absolutnem, které chápe jako Jedno (dobro, bůh), které je počátkem všeho. Toto Jedno je nepoznatelné, nepochopitelné, z něj emanují další skutečnosti:

  • Duch (νούς nús) – aktivní složka, oživující a tvořící energie - komplex Platónových idejí;
  • Světová duše – vyplývá z nús, dělí se na mnoho menších subjektivních lidských duší, má dvě stránky, které mezi sebou v člověku bojují, neboť duše touží po svobodě, po návratu do vyšší sféry, z níž vypadla:
    • a) vyšší – část vázaná na nús, na vyšší svět, komplex idejí,
    • b) nižší – část vázaná na hmotu - skrze světovou duši realizace idejí.

Plótinos se zabývá se vztahem mezi bohem a světem. Zde se ukazuje jako dualista. Chápe Jedno jako nehybnou prapodstatu, která je zdrojem světové duše. Svět je dílem boha, není s ním však totožný. Nesporný přínos patří Plótinovi také ve vymezení subjektu a objektu. Každé je podle něj nenapodobitelným originálem; člověk je subjektem, vše ostatní je vůči němu objektem. Člověk není na objekty napojen, vytváří si k nim vztahy.

Plótinos se též táže, odkud se bere zlo, pokud je bůh absolutní dobro, a dochází k názoru, že příčinou všeho zla je hmota (tělo), která moc lpí na světě a stahuje člověka ke zlu. Proto je třeba askeze k umravnění těla a rozvoji duše. Zlo také znamená nedostatek dobra, absolutně dobrý je jen prvopočátek (Jedno) - než se dostane dobro ke hmotnému světu, určitá jeho část zmizí. Duše se snaží se vrátit k Jednomu; při tom musí projít očistou katarzí prací na sobě, ctností, kontemplací. Plótinos je též stoupencem reinkarnace; domnívá se, že příliš sobecké duše se k očištění musí mnohokrát narodit. Očista je tak pro něj utrpení, které má výchovný charakter.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

České překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Plotin, Enneady, přel. Josef Hrůša, Praha: Bohuslav Hendrich, 1938.
  • Plótínos, Dvě pojednání o kráse, přel. Petr Rezek, Praha: Rezek, 1995, ISBN 80-901796-2-2
  • Plótínos, Sestry duše, přel. Petr Rezek, Praha: Rezek, 1995, ISBN 80-901796-3-0
  • Plótínos, Věčnost, čas a duch, přel. Petr Rezek, Praha: Rezek, 1995, ISBN 80-901796-5-7
  • Plótínos, O klidu, přel. Petr Rezek, Praha: Rezek, 1997, ISBN 80-86027-06-6
  • Plótínos, O sebepoznání: Enneada V,3(49): řecko-české vydání, přel. Lenka Karfíková, Praha: OIKOYMENH, 2014, ISBN 978-80-7298-507-4

Sekundární literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hadot, P., Plótinos čili prostota pohledu, Praha: Oikúmené, 1993, ISBN 80-85241-55-2
  • Karfík, F., Plótínova metafyzika svobody, Praha : Oikúmené, 2002, ISBN 80-7298-027-0

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]