Katarze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Katarze (psáno i katarse, zastarale katharse, z řeckého katharsis, očištění) je vnitřní očista člověka, která následuje po dramatickém zážitku ohrožení nebo zla. Slovo se užívá jednak v souvislosti s účinkem uměleckého díla, jednak v psychoterapii (abreakce).

Přídavné jméno katarzní (méně často katartické[1] či kataraktické[2]) označuje buď podnět, který katarzi vyvolává, nebo naopak její následky: např. „katarzni účinek“ (očišťující) nebo „katarzní afekt“ (očišťující afekt, který prostřednictvím hněvu a obdobých emocí uvolňuje psychické napětí agresivní osoby[3]).

Umění[editovat | editovat zdroj]

Slovo katarze se patrně původně užívalo v lékařství a znamenalo „vyčištění těla“, například projímadlem. Platón je užíval jako metaforu a do filosofické diskuse je uvedl Aristotelés. Ten v „Poetice“ nejprve vymezuje umění jako nápodobu (mimésis) a když rozebírá účinek tragédie na posluchače a diváka, charakterizuje jej třemi pojmy: utrpení, strach a očištění (eleos, fobos, katharsis). Ačkoli jeho text není jednoznačný a výklady se dodnes různí, obvykle se soudí, že divák, který v divadelním příběhu spoluprožíval utrpení a strach jeho hrdinů, zažije po „obratu“ (peripetii) děje jisté očištění od obojího.[4] Pojem katarze jako očisty potom hrál jistou roli i u křesťanských autorů (Augustinus), ale zejména v osvícenství, jež v umění hledalo jakousi náhradu náboženství.

Katarze je často poslední nebo jedna z posledních fází divadelní hry (tragedie nebo dramatu podle „řeckého“ vzoru) nebo epického filmu. Většinou nastává po vyvrcholení děje a typicky u protagonisty „očišťuje“ jeho vnitřní či vnější konflikt, který byl motorem celého příběhu, a demonstruje změnu, ke které v celém příběhu došlo (tj. že na konci hlavní hrdina není takový, jaký byl na začátku – je něčím změněný, o něco ponaučený, zkušenější, vyrovnanější atp.).

Psychologie[editovat | editovat zdroj]

Na osvícenskou diskusi a významy navázal Sigmund Freud, který pomocí katarze a jejího protikladu mimésis vysvětluje psychologickou složitost vztahu mezi autorem a jeho dílem, hrdinou a čtenářem či divákem. Připomenutí, případně představení a přehrání traumatického zážitku může podle Freuda uvolnit pacientovy zábrany a předejít neurotickým problémům, které by jinak potlačené vzpomínky mohly způsobit.

Freudův výklad terapeutického významu rozpomenutí na traumatické zážitky byl silně kritizován, zejména empirickými psychology, kteří vyvrátili[zdroj?] hypotézu o očistném významu přehrávaných agresí. Metoda katarze (řízené abreakce) se stále používá, například ve skupinové terapii (Moreno) a v psychoanalýze.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Venglářová, M. (vyd.), Supervize v psychiatrické praxi. Praha: Grada 2013, str. 19. Dostupné na [1]
  2. ABZ.cz: slovník cizích slov [online]. [cit. 2012-05-20]. Dostupné online.  ; možná je to ale jen kontaminace slovem "katarakt".
  3. HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-303-X.  
  4. http://etext.lib.virginia.edu/cgi-local/DHI/dhi.cgi?id=dv1-36

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]