Basilejsko-ferrarsko-florentský koncil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Basilejsko-ferrarsko-florentský koncil
Kdy 14311445
Uznávají jej katolická církev
Předchozí koncil Kostnický koncil
Následující koncil pátý lateránský koncil
Svolal jej Evžen IV.
Předsedal mu
Účastníků
Diskutované otázky husité ,konciliarismus, sjednocení s východními církvemi
Dokumenty a prohlášení buly o sjednocení s Kopty, Řeky, Armény, Syřany a Chaldejci
Přehled ekumenických koncilů

Basilejský koncil, podle dalších měst jednání označovaný také jako basilejsko-ferrarsko-florentský koncil (přičemž termín basilejský koncil může pak úžeji označovat pouze jednání konaná v Basileji) byl podle počítání římskokatolické církve 17. ekumenický koncil, konaný v letech 14311445. Vedle jednání dodnes uznávaných katolíky za právoplatná došlo během koncilu také k vydělení skupiny církevních hodnostářů, jejíž rokování bylo později církví označeno za heretické.

Koncil byl svolán papežem Evženem IV. do švýcarské Basileje, což odráželo přání řady účastníků jednat mimo území některé z tehdejších evropských velmocí či papežského státu. Jednání bylo roku 1438 papežem přeneseno do italské Ferrary a roku 1439 pro nebezpečí moru do Florencie. Někteří účastníci, odpůrci Evžena IV. a zastánci konciliarismu, ovšem zůstali v Basileji a považovali se za legitimní pokračování koncilu. Zde roku 1439 zvolili vzdoropapeže Felixe V., který ovšem rezignoval roku 1449, čímž ukončil poslední velké papežské schizma. Mezitím byla opoziční část koncilu vypuzena z Basileje do Lausanne, kde se po rezignaci Felixe V. sama rozpustila.

Basilejský koncil dojednal sjednocení s některými východními církvemi; unie s řeckým pravoslavím však nepřežila dobytí Konstantinopole. Koncil znamenal definitivní vítězství papalismu nad konciliarismem v římskokatolické církvi, tedy porážku představy, že koncil je nadřazen papeži. Basilejská kompaktáta, smlouva koncilu s husity, pomohla kompromisně vyřešit nábožensko-politickou situaci v českých zemích, nebyla však později církví potvrzena. I když koncil vykonal některé reformní kroky, základní problémy katolické církve té doby vyřešeny nebyly, jak ukázal vznik reformace o půl století později.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Primární prameny[editovat | editovat zdroj]

  • Mansi, vol. xxix.-xxxi.
  • Aeneas Sylvius, De rebus Basileae gestis (Fetmo, 1803)
  • Monumenta Conciliorum generalium seculi xv., Scriptorum, vol. i., ii. and iii. (Vienna, 1857-1895)
  • Sylvester Syropoulos, Mémoires, ed. and trans. V. Laurent, Concilium Florentinum: Documenta et Scriptores 9 (Rome, 1971)
  • Ducas, Historia turco-bizantina 1341-1462, a cura di Michele Puglia, 2008, il Cerchio, Rimini, ISBN 88-8474-164-5

Sekundární literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Alberigo Giuseppe, La chiesa conciliare. Identità e significato del conciliarismo, Brescia 1981 (Testi e ricerche per le Scienze religiose di Bologna 19).
  • Black A., Council and Commune: The Conciliar Mouvement and the Council of Basle, London 1979.
  • Brandmüller Walter, Papst und Konzil im grossen Schisma (1378-1431), Paderborn 1990.
  • Cecconi E., Studi storici sul concilio di Firenze, 1-2, Firenze 1869.
  • Diehl Charles, Figure bizantine, introduzione di Silvia Ronchey, 2007 (1927 originale), Einaudi, ISBN 978-88-06-19077-4
  • Geanakoplos Deno J., The Council of Florence (1438-9) and the problem of Union between the Byzantine and Latin churches, Church History 24 (1955), 324-46 reprint in D.J. Geanakoplos, Constantinople and the West (Madison, Wisconsin, 1989), pp. 224–54
  • Gieseler J. C. L., Ecclesiastical History, IV, 312nn., Edinburgh, 1853.
  • Gill Joseph, Constance et Bâle-Florence, Paris 1965.
  • Gill Joseph, Personalities of the Council of Florence and other Essays, Oxford 1964.
  • Gill Joseph, The Council of Florence, Cambridge, 1959, it. Il Concilio di Firenze, Firenze 1959.
  • Haller J., Concilium Basiliense, vol. i.-v., Basel 1896-1904.
  • Harris Jonathan, Greek Emigres in the West c.1400-1520, Camberley 1995, 72–84.
  • Harvey M., Rome and the Papacy, 1417-1464, Manchester 1993.
  • Hefele, Conciliengeschichte VII., Freiburg-im-Breisgau 1874.
  • Helmrath Johannes, Das Basler Konzil 1431 - 1449, Köln-Wien 1987.
  • Helmrath Johannes, Das Basler Konzil. 1431 – 1449. Forschungsstand und Probleme, Köln 1978.
  • (česky) Hlaváčová Anna A., Florentský koncil a liturgická hudba, TT 19(2008)/4, 217-218. http://www.teologicketexty.cz/casopis/2008-4/Florentsky-koncil-a-liturgicka-hudba.html
  • Hofmann G., Charakter der Sitzungen im Konzil von Florenz, Orientalia Christiana Periodica 16 (1950) 358-376
  • Hofmann G., Die Konzilsarbeit in Ferrara... in Florenz... in Rom, Orientalia Christiana Periodica 3 (1937) 110-140, 403-455; 4 (1938) 157-188, 372-422; 15 (1949) 71-84.
  • (česky) Jedin Hubert, Malé dějiny koncilů, Praha, ČKCh 1990, 47-61. Dostupné online: Basilejsko-ferrarsko-florentský koncil (1431-1449) na stránkách Revue Theophil.
  • Krämer W., Konsens und Rezepzion. Verfassungsprinzipien der Kirche im Basler Konziliarismus, Münster 1980.
  • (česky) Krchňák Alois, Čechové na basilejském sněmu, Řím, Křesťanská akademie 19671 a Svitavy, Trinitas 19972 ISBN 80-86036-01-4
  • (česky) Kubalík Josef, Zápas o pojetí církve, Praha, Zvon 1991. ISBN 80-7113-048-6
  • (slovensky) Kumor Boleslav, Cirkevné dejiny 4. Jeseň cirkevného stredoveku, Levoča, Polypress 2002, 93-97.201-208. ISBN 80-88704-49-9
  • McManus Stuart M., Byzantines in the Florentine polis: Ideology, Statecraft and ritual during the Council of Florence, Journal of the Oxford University History Society, 6 (Michaelmas 2008/Hilary 2009).
  • Müller Heribert, Die Franzosen, Frankreich und das Basler Konzil (1431-1449), 1-2, Paderborn 1990.
  • Nicol Donald M., The Last Centuries of Byzantium, 1261-1453, Cambridge 19932, 306–317, 339-368.
  • Ourliac P., Sociologie du Concile de Bâle, RHE 56 (1961) 5-32.
  • Perouse G., Le Cardinal Louis Aleman, président du concile de Bâle, Paris 1904.
  • (česky) Rapp Francis, Církev a náboženský život Západu na sklonku středověku, Brno, CDK 1996.
  • Richter O., Die Organisation and Geschäftsordnung des Basler Konzils, Leipzig 1877.
  • (slovensky) Šafin Ján, Posledný zápas Byzance : na ceste k Florentskému koncilu, Pravoslávny teologický zborník/Acta facultatis orthodoxae universitatis prešoviensis 23 /8 (2000) 187-234.
  • Sfranze Giorgio, Paleologo Grandezza e caduta di Bisanzio, Palermo, Sallerio 2008, ISBN 88-389-2226-8.
  • Sieben H., Die Konzilsidee des lateinischen Mittelalters, Paderborn 1984.
  • Sieben H., Traktate und Theorien zum Konzil, von Beginn des grossen Schismas bis zum Voirabend der Reformation (1378-1431), Paderborn 1990.
  • Stieber Joachim W., Pope Eugenius IV, the Council of Basle and the secular and ecclesiastical Authorities in the Empire. The Conflict over supreme Authority and Power in the Church, Leiden 1978 (Studies in the History of Christian Thought 13).
  • Sudmann Stefan, Das Basler Konzil: Synodale Praxis zwischen Routine und Revolution, Frankfurt, Peter-Lang-Verlag 2005 (Tradition - Reform - Innovation, t. 8).
  • Valois N., Le Pape et le Concile (1418-50), 1-2, Paris 1909.
  • Wohlmuth J., Verständigung in der Kirche. Untersucht an der Sprache des Konzil von Basel, Mainz 1983.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]