Místní církev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Místní církev či partikulární církev (latinsky ecclesia particularis) je označení jakéhokoliv samostatně konstituovaného církevního společenství, které je součástí katolické církve ve smyslu celé, univerzální církve. Tak pojem definuje i kanonické právo římskokatolické církve, které však pojem „jedna a jediná katolická církev“ omezuje na církve sjednocené s Římem, respektive v kánonu 373 přiznává papeži výhradní právo zřizovat místní církve, čímž zároveň upírá místním církvím povahu autonomně konstituovaných společenství.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Obvykle je místní církev definována na základě určitého územního rozsahu, vliv může mít ovšem i určitá tradice či ritus.

Právní vymezení[editovat | editovat zdroj]

V Kodexu kanonického práva římskokatolické církve pojednávají o místních církvích kánony 368-374.

Místními církvemi, v nichž a z nichž je jedna a jediná katolická církev, jsou především diecéze, jimž, pokud není zřejmý opak, jsou na roveň postaveny: územní prelatura a územní opatství, apoštolský vikariát a apoštolská prefektura a natrvalo zřízená apoštolská administratura.
— kánon 368

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]