Místní církev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Místní církev či partikulární církev (latinsky ecclesia particularis) je označení jakéhokoliv samostatně konstituované církevní společenství, které je součástí katolické církve ve smyslu celé, univerzální církve. Tak pojem definuje i kanonické právo římskokatolické církve, které však pojem „jedna a jediná katolická církev“ omezuje na církve sjednocené s Římem, respektive v kánonu 373 přiznává papeži výhradní právo zřizovat místní církve, čímž zároveň upírá místním církvím povahu autonomně konstituovaných společenství. Obvykle je místní církev definována na základě určitého územního rozsahu, vliv může mít ovšem i určitá tradice či ritus.

V Kodexu kanonického práva římskokatolické církve pojednávají o místních církvích kánony 368-374.

Místními církvemi, v nichž a z nichž je jedna a jediná katolická církev, jsou především diecéze, jimž, pokud není zřejmý opak, jsou na roveň postaveny: územní prelatura a územní opatství, apoštolský vikariát a apoštolská prefektura a natrvalo zřízená apoštolská administratura.
— kánon 368

Literatura[editovat | editovat zdroj]