Jan Zlatoústý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svatý Jan Zlatoústý
{{{název}}}
Učitel církve
Narození kolem 347-349 v Antiochii
Úmrtí 14. září 407, Komana v Pontu, Turecko
Svátek 13. září - římskokatolická církev; 13. listopad - pravoslaví a východní katolické církve
Pohřben Řím, kaple v bazilice sv. Petra
Úřady patriarcha
Uctíván církvemi římskokatolická církev; řeckokatolická církev; pravoslaví; anglikánské církve; východní pravoslavné společenství
Atributy kniha evangelií, úl
Patronem křesťanských kazatelů; proti padoucnici

Svatý Jan Zlatoústý (347 nebo 349[1] Antiochie, Antakya, Turecko14. září 407, Komana v Pontu, Turecko; řecky Ιωάννης ο Χρυσόστομος, Ioannés Chrýsostomos) byl konstantinopolský arcibiskup známý pro svou řečnickou a kazatelskou zdatnost (právě díky ní byl k jeho jménu posmrtně přidán přídomek Zlatoústý). Rozhodně odsuzoval zneužívání pravomocí světskými i církevními činiteli. To vedlo např. k jeho sporu s císařovnou Eudokií. V roce 1568 jej papež Pius V. jmenoval učitelem církve.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po brzké smrti otce, který byl vysokým důstojníkem, se Janovy výchovy ujala jeho zbožná matka Anthusia. Studoval filosofii a rétoriku u řeckého spisovatele Libania (314—(asi)393) v Antiochii a byl jeho nejlepší žák. Po studiích působil jako právní zástupce. Současně se tři roky připravoval na křest, který přijal asi v roce 369. Pod vedením přísně asketického učitele Diodóra († 391), význačného představitele tzv. antiochijské teologické školy, se věnoval studiu Bible.

Roku 373 se stal poustevníkem v nedalekých horách. Drsná strohost tohoto způsobu života mu poškodila zdraví, takže se po šesti letech vrátil do Antiochie. Roku 386 byl biskupem Flavianem vysvěcen na kněze a pověřen kázat v katedrále. Proslavil se jako vynikající kazatel. Jeho kázání z nichž některá se zachovala, mu vynesla v 6. století přízvisko Chrýsostomos (Zlatoústý).

V roce 398 přijal s váháním jmenování patriarchou v Konstantinopoli, kde rozvinul charitativní činnost, s neúprosnou mravní přísností usiloval o reformu kněžského života a bojoval proti zlořádům ve společnosti i na císařském dvoře. Tím si znepřátelil jak vyšší kněžstvo včetně alexandrijského patriarchy Theofila, který toužil dosadit na konstantinopolský stolec svého kandidáta, tak i špičky světské hierarchie, a zejména pak císařovnu Eudokii. Na její popud byl v roce 403 sesazen a poslán do exilu, lid si však vynutil jeho návrat. Příměří s císařovnou netrvalo dlouho po surovém vojenském zásahu během velikonočních obřadů v roce 404 byl poslán do vyhnanství v Malé Arménii. Nepřestal však řídit svoji diecézi a vedl rozsáhlou korespondenci. Na nátlak svých nepřátel byl z císařova rozkazu přeložen na místo ještě odlehlejší na východní pobřeží Černého moře. Po tříměsíčním namáhavém putování však zemřel. Jeho pohřbu se zúčastnilo velké množství věřících.

Římský papež Inocenc I. (papežem 401417) jej krátce po jeho smrti zařadil do seznamu svatých.

Pravoslavná církev a východní katolické církve ho řadí ho mezi tři svaté hierarchy (společně s Basileiem Velikým a Řehořem z Nazianzu). Římskokatolická církev ho počítá mezi učitele církve. Jeho ostatky byly v roce 1204 uloupeny křižáky, ale v roce 2004 byly navráceny do Istanbulu.

Podle svého rodiště bývá někdy nazýván též Jan z Antiochie, tím však může dojít k záměně s antiošským biskupem téhož jména, který žil v první polovině 5. století.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

Ve své kazatelské a literární činnosti využíval Jan Zlatoústý antickou vzdělanost a spojoval myšlenkovou hloubku s ušlechtilou formou. Nezaměřoval se již na obhajobu křesťanství proti pohanům ani na dogmatické spory uvnitř křesťanství, ale usiloval především o nápravu společnosti.

Jsou dochovány stovky jeho homilií (promluv) na texty téměř všech knih Starého a Nového zákona a úvahy na rozmanitá témata. Nejznámější z nich jsou o kněžství, o mnišském životě, o křtu. Zachovalo se též přes 200 jeho listů. Byť není pravděpodobně jejím autorem, nese jeho jméno byzantská liturgie, užívána téměř ve všech pravoslavných (ortodoxních) církvích a latinizované podobě také uniaty – řeckými katolíky.

Mezi jeho další díla patří Knihy o napravení padlého (do češtiny přeložil a předmluvu napsal Viktorin Kornel ze Všehrd) a několik pojednání – O kněžství, Proti těm, kdo zavrhují klášterní život a Proti judaizujícím křesťanům.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Přesné datum Janova narození není známo, pro více informací si přečtěte knihu Robert a Cartera, "The Chronology of St. John Chrysostom's Early Life," in Traditio 18:357–64 (1962) Jean Dumortier, "La valeur historique du dialogue de Palladius et la chronologie de saint Jean Chrysostome," in Mélanges de science religieuse, 8:51–56 (1951). Carter datuje jeho narození do roku 349. Stejně jako Robert Louis Wilken, John Chrysostom and the Jews: Rhetoric and Reality in the Late Fourth Century, (Berkeley: University of California Press:1983), p.5.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Homilie sv. Jana Zlatoústého, překlad J.Dvořák, úvod V. Bělohlávek. Příloha Kazatelny 20 (1917) 119 s.
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.  
  • Špirko, J., Patrologia, Praha, Ladislav Kuncíř 1939
  • Šmelhaus, V., Řecká patrologie, Praha, Komenského fakulta 1972
  • Patristická čítanka I, Praha, 1983
  • Dostálová, R., Byzantská vzdělanost, Praha, Vyšehrad 1990
  • Dattrino, L., Patrologie: pracovní text, Praha, Katolická teologická fakulta UK 1994

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]