Karl Rahner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karl Rahner
Karl Rahner
Karl Rahner
Narození 5. března 1904
Freiburg, Bádensko-Württembersko
Úmrtí 30. března 1984
Innsbruck, Tyrolsko
Povolání teolog
Ocenění Řád za zásluhy Bádenska-Württemberska
Velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo s hvězdou
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prof. Karl Rahner (5. března 1904 Freiburg - 30. března 1984 Innsbruck) byl německý katolický kněz, jezuita a teolog, jeden z nejvýznamnějších teologů 20. století. Stal se jedním z nejvlivnějších teologů Druhého vatikánského koncilu. Jeho Sebrané spisy mají 26 svazků.

Život[editovat | editovat zdroj]

Karl Rahner se narodil jako čtvrté dítě ze sedmi. Po ukončení střední školy vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova, noviciát zahájil v roce 1922, čtyři roky poté, co do téhož řádu vstoupil jeho starší bratr Hugo. Karl byl v úvodní fázi noviciátu hluboce ovlivněn spiritualitou Ignáce z Loyoly. V dalších letech se soustředil na katolickou scholastickou filozofii a moderní německé filozofy: silný zájem měl zejména o Immanuela Kanta a dva tehdejší tomisty, belgického jezuitu Josepha Maréchala a francouzského jezuitu Pierra Rousselota, kteří ovlivnili Rahnerovo chápání filozofie Tomáše Akvinského.

Na kněze byl Rahner vysvěcen 26. července 1932. V roce 1934 se vrátil do Freiburgu, aby tam získal doktorát z filozofie. Ještě více se ponořil do prací Kanta a Maréchala, v téže době také navštěvoval semináře Martina Heideggera. Jeho dizertační práce Geist im Welt (Duch ve světě), interpretace epistemologie Tomáše Akvinského ovlivněná transcendentalizujícím tomismem Maréchala a také Heideggerem, byla nakonec vedoucím jeho práce Martinem Honeckerem odmítnuta, údajně kvůli důrazu na Heideggerovu filozofii a nedostatečnému vyjádření katolické novoscholastické tradice.

Karl Rahner v diskusi se španělským filosofem M. C. Castrem v roce 1974

V roce 1936 byl Rahner poslán do Innsbrucku, aby tam pokračoval ve studiu teologie. Zde dokončil habilitační práci, poté byl jmenován docentem na fakultě teologie univerzity v Innsbrucku. V roce 1939, kdy univerzitu převzali nacisté, dostal nabídku práce z Pastoračního institutu ve Vídni. Tam vyučoval a byl aktivní v pastorační práci až do roku 1949. Poté se vrátil do Innsbrucku, kde učil a publikoval eseje na řadu teologických témat.

V roce 1962 se Rahner od svého řádového představeného dozvěděl, že podléhá předběžné cenzuře ze strany Říma, takže bez svolení nemůže publikovat ani přednášet. Jeho otevřený přístup k některým otázkám víry a teologie jej dostal do potíží s konzervativními vatikánskými autoritami. Jejich základní výtky se týkaly zejména Rahnerových názorů na eucharistii a mariologii. Praktický dopad předběžné cenzury však vymizel v listopadu 1962, když papež Jan XXIII. ustanovil Rahnera poradcem Druhého vatikánského koncilu. Rahner tak získal přístup na koncil a mnoho příležitostí sdílet své myšlenky s jeho účastníky. Rahnerův vliv v rámci koncilu byl tak rozsáhlý, že byl nakonec vybrán mezi sedm teologů, kteří připravovali jeden z nejdůležitějších dokumentů sněmu, dogmatickou konstituci Lumen gentium.

V době konání koncilu Rahner přijal profesorské místo na univerzitě v Mnichově a vyučoval tam v letech 1964 až 1967. Poté učil dogmatickou teologii na univerzitě v Münsteru, kde pracoval až do svého odchodu do penze v roce 1971. Poté se přestěhoval do Mnichova a v roce 1981 do Innsbrucku, kde další tři roky psal a přednášel.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Na začátku 60. let navázal Rahner blízký vztah s německou spisovatelkou Luise Rinserovou. Během dvou desítek let si napsali asi čtyři tisíce dopisů, některé své pak Rinserová publikovala.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Česky vyšlo[editovat | editovat zdroj]

  • Všední věci. Einsiedeln 1966
  • Můj problém. Brno 1990
  • O svátostech v církvi. Praha 1993
  • Teologický slovník. Praha 1996
  • Bůh je s námi. Duchovní promluvy. Praha 1997
  • Filosofie pro každého. Košice 1998
  • Novou odvahu k ctnosti. Praha 1998
  • Rozjímání podle exercicií sv. Ignáce. Velehrad 2001
  • Slova do mlčení. Svitavy 2004
  • Základy křesťanské víry. Svitavy 2004
  • Dynamický prvek v církvi. Olomouc 2007
  • Poslání a milost. Příspěvky k pastorální teologii. Olomouc 2011

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity informace z článku en:Karl Rahner na anglické Wikipedii.

  1. Karl Rahner’s secret 22-year romance [online]. National Catholic Reporter, 1997-12-19. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]