Martin Heidegger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Martin Heidegger
Martin Heidegger
Martin Heidegger
Celé jméno Martin Heidegger
Období Filosofie 20. století
Narození 26. 9. 1889
Meßkirch, Německé císařství
Úmrtí 26. 5. 1976
Freiburg im Breisgau, Německo
Škola/tradice fenomenologie, existencialismus
Oblasti zájmu řecká filosofie, ontologie, metafyzika
Ovlivněný Edmund Husserl, Søren Kierkegaard, Aristotelés,

Martin Heidegger (26. září 1889, Meßkirch26. května 1976, Freiburg im Breisgau) byl německý fenomenologický filosof, žák Edmunda Husserla,[1] a jeden z nejvlivnějších filosofů 20. století[2] který ovlivnil mnoho myslitelů, mimo jiné Jean-Paula Sartra. Jeho největší přínos tkví v tom, že obnovil otázku po bytí čili ontologii, kterou podle něho moderní filosofie zanedbala. Většinu života strávil přednášením na akademické půdě.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodný domek v Messkirchu
Chata v Todtnaubergu
Náhrobní kámen Martina Heideggera v Meßkirchu

Heidegger se narodil v obci Meßkirch asi 35 km severně od Kostnice v chudé rodině bednáře a zároveň kostelníka. Místní farář si všiml jeho nadání a zajistil mu stipendium nejprve v Kostnici a od roku 1906 v biskupském semináři ve Freiburgu. Po maturitě roku 1909 vstoupil tamtéž do kněžského semináře a studoval teologii a filosofii. Roku 1911 přerušil studium teologie a vedle filosofie studoval matematiku a historii. Při četbě Brentana objevil Aristotela a scholastiku, což jeho myšlení trvale ovlivnilo. Promoval roku 1913 prací o psychologismu a roku 1916 se habilitoval u H. Rickerta prací o „spekulativní gramatice“ Jana Dunse Scota.

Roku 1915 narukoval k vojenské poště, roku 1917 se oženil a brzy po válce se rozešel s katolictvím, protože je pokládal za "neslučitelné s filosofií".[zdroj?] Od roku 1922 často pracoval v osamělé chatě, kterou nechala jeho žena postavit na Todtnaubergu ve Schwarzwaldu. Ke sklonku života se sem natrvalo přestěhoval. V té době hodně cestoval, psal svá pozdní díla a občas poskytoval interview; poslední z nich, pro časopis Der Spiegel, vyšlo bezprostředně po jeho smrti roku 1976.

Akademická činnost[editovat | editovat zdroj]

Rickerta nahradil roku 1916 ve Freiburgu Edmund Husserl. Heidegger jej následoval a byl až do roku 1923 Husserlovým asistentem a nejbližším spolupracovníkem. Roku 1920 navázal blízké přátelství s Karlem Jaspersem. V letech 1923 až 1926 byl mimořádným profesorem v Tübingenu, kde se spřátelil s protestantským teologem a významným biblistou Rudolfem Bultmannem. Mezi jeho významné žáky patřil Karl Löwith, Leo Strauss, Hans Jonas, Emmanuel Lévinas nebo Hannah Arendtová, do níž se roku 1925 vášnivě zamiloval. Jejich poměr dlouho netrval, Arendtová se však o Heideggerovi vždycky vyjadřovala s uznáním. V rámci přípravy na profesuru, už jako proslulý učitel, vydal roku 1927 své nejslavnější dílo Bytí a čas a roku 1928 nastoupil po emeritovaném Husserlovi do Freiburgu. Velký ohlas měla i jeho polemika s Ernstem Cassirerem o výkladu Kanta na symposiu v Davosu (1929).

Heidegger a NSDAP[editovat | editovat zdroj]

Hitlerovo převzetí moci roku 1933 chápal Heidegger jako příležitost k reformě německých univerzit. V dubnu 1933 byl na návrh svého předchůdce Möllendorfa, který musel rezignovat, zvolen rektorem, 1. května vstoupil do NSDAP a 27. května měl pověstnou nástupní řeč, kde představil svůj návrh reforem: německé univerzity se podle něho měly zbavit oborové roztříštěnosti, přiblížit se lidu (Volksgemeinschaft) a vztah mezi profesorem a studenty se měl podobat vztahu vůdce k jeho následovníkům.

Během svého rektorství Heidegger pomohl jedné ze svých židovských studentek do emigrace, zabránil pálení knih a vylepování protižidovských plakátů na freiburské univerzitě, na druhé straně se ale snažil prosadit své reformy s pomocí nacistických aktivistů. Když se mu to nedařilo, rok po svém zvolení rezignoval, zůstal však členem NSDAP a i když byl v nemilosti, dále přednášel. Roku 1944 byl však jako „zcela postradatelný“ povolán na zákopové práce. Po roce 1945 měl v rámci denacifikace zákaz přednášet, mimo jiné i na základě posudku K. Jasperse.

Poválečná léta[editovat | editovat zdroj]

Roku 1946 se Heidegger zhroutil a po uzdravení napsal na výzvu francouzského filosofa Jeana Beauffreta slavný Dopis o humanismu. V něm nepovažoval řeč jako takovou za nástroj komunikace, ale za prostředí, ve kterém "přichází ke slovu bytí"[3] V roce 1947 se na něho obrátil švýcarský psycholog Medard Boss a společně pak po řadu let rozvíjeli nový terapeutický směr, daseinsanalýzu. Roku 1951 byl Heidegger emeritován a začal opět s velkým ohlasem přednášet. Roku 1955 se seznámil s francouzským spisovatelem René Charem a společně pak pořádali řadu seminářů o básnictví a filosofii.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho dílo se často dělí na rané a pozdní období, přičemž dělítkem je tzv. "obrat" (die Kehre) někdy na počátku 30. let 20. století. Před svou smrtí Heidegger zorganizoval vydávání svých sebraných spisů, které rozvrhl do 102 svazků; od roku 1975 vyšlo doposud přes 60 svazků. Jeho nejznámějším dílem je Bytí a čas.

Bytí a čas (Sein und Zeit)[editovat | editovat zdroj]

Heidegger koncipoval tzv. fundamentální fenomenologii, kterou představil v nedokončeném díle (vyšel jenom první díl[2]) Bytí a čas z roku 1927. Heidegger usiloval o kritické překonání metafyzického pojetí povahy lidství, které nechce uchopit kategoriálně (jelikož kategorialita odpovídá určení věcnosti, což lidství člověka deklasuje na úroveň pouhého předmětu), nýbrž na základě „existenciálů“. Lidství pojímá jako existenci a tvrdí, že pouze člověk existuje. Existence není nic definitivně stanoveného a je třeba o ni usilovat: jsoucno, které se stará o svou existenci, nazývá Heidegger Dasein – pobyt (český termín zavedl Jan Patočka). Člověk je tedy pobyt (Dasein), jemuž v jeho bytí jde o toto bytí, neboli člověk se stará o svou existenci. Existence se podává v různých naladěních (Stimmung), z nichž nejradikálnější je úzkost (Angst), jelikož přivádí existenci před samotný fakt svého „bytí“ tím, že zjevuje možnost nebytí. Tím, že úzkost zjevuje „nic“, zároveň poukazuje na samo bytí, které se ukazuje jako problematické a ohrožené konečností. Tím pro pobyt (Dasein) vystupuje jako zásadní problém smrtelnost a časovost. Odhalení časového charakteru existence je zásadním přínosem rané fáze Heideggerova myšlení a z časovosti se odvíjí koncepce "vrženého rozvrhování se" pobytu (Dasein). Heidegger si však záhy byl vědom, že nelze omezit určení smyslu bytí pouze na lidské jsoucno, což by vedlo na scestí antropologizace a antropocentrismu.

Martin Heidegger a jeho analýza člověka v šesti bodech:[zdroj?]

1. člověk svůj život žije v první osobě (subjektivně, individuálně)

2. člověk je na svém bytí zainteresován (snaží se prožít svůj život co nejlépe)

3. člověk je "vržen" do života bez vlastního přičinění - bytí autentické (já se rozhoduju za sebe), bytí neautentické (rozhodují za mně druzí)

4. člověk je spjat s okolím a druhými lidmi

5. člověk žije v určitém čase a je si vědom své smrtelnosti

6. člověk je bytostí pravdy, hledá pravdu a poznává jiná bytí.

Obrat (die Kehre)[editovat | editovat zdroj]

Od poloviny 30. let 20. století se v jeho myšlení počíná tzv. „obrat“ (Kehre), kde se odvrací od decisionismu lidského pobytu (Dasein) k chápání dějinnosti proměny určení smyslu bytí (tzv. Seinsgeschichte). Heidegger prochází dějiny myslitelských pozic od Anaximandra po Nietzscheho a ukazuje jednotlivé tzv. „epochy“ (neboli dosl. „zadržení“) dějin bytí: bytí se mu ukazuje jako chreón u Anaximandra, logos u Hérakleita, Parmenidovo hen, Platónova idea, energeia u Aristotela, středověká actualitas, Descartesova perceptio, Leibnizův conatus, Kantovo představování - Vorstellen, Hegelův pojem - Begriff, Schellingova vůle - Wille, a konečně Nietzscheho věčný návrat téhož - ewige Wiederkunft des Gleichen. Pro všechny tyto pozice však platí, že se v nich vytrácí, byť nikoliv zcela, temporální smysl, jelikož všechny pozice chápou smysl bytí jako „ustavičnou nebo stálou přítomnost“.

Heidegger stanovuje, že význam bytí jako „ustavičná přítomnost“ zcela vyprazdňuje smysl bytí a vystupuje jako nihilismus. Suspendování časovosti se podle Heideggera demonstruje v podobě povahy techniky, která se stala hlavním tématem pozdní fáze jeho myšlení. Tuto povahu techniky chápe Heidegger jako Ge-Stell (něco jako totální manipulovatelnost), která (totiž povaha) nivelizuje jak prostorovost, tak časovost všeho, co bylo, je a bude: vše je totiž neustále k dispozici a nahraditelné. Povaha techniky je tak nejextrémnější pozicí smyslu bytí, je to samo bytí ve svém nejzazším vyprázdnění. Proto je třeba povahu techniky promýšlet, abychom k ní nabyli adekvátního postoje a dokázali jednat již ne z pozice decisionismu ustaraného pobytu (Dasein), nýbrž tak, aby to odpovídalo povaze každého jsoucna, které nabývá svého významu v rámci tzv. Součtveří (Geviert) Země a Nebe, božských a smrtelníků. Toto Součtveří je dějištěm (Ereignis) temporální konstituce významů bylo-je-bude, což je řešením otázky původně položené v knize Bytí a čas: jaký je smysl bytí? Vodítkem měl být čas a ten se konstituuje v rámci vzájemného čelení si dimenzí Součtveří Země a Nebe, božských a smrtelných.

Vliv[editovat | editovat zdroj]

Heideggerův velmi originální způsob myšlení i vyjadřování vytvořil skutečnou filosofickou školu a jeho obtížné, těžko přístupné dílo ovlivnilo mnoho významných filosofů 20. století. Patří mezi ně například Giorgio Agamben, Hannah Arendtová, Georges Bataille, Jacques Derrida[4], Eugen Fink, Michel Foucault, Hans-Georg Gadamer, Hans Jonas, Emmanuel Lévinas, Karl Löwith, Jean-Francois Lyotard, Herbert Marcuse, Jan Patočka, Richard Rorty, Jean-Paul Sartre a Leo Strauss.

Dílo v češtině[editovat | editovat zdroj]

  • Anaximandrův výrok. Praha : OIKOYMENH, 2012 - 88 s. ISBN 978-80-7298-474-9
  • Aristotelova Metafyzika IX,1-3 : o bytí a skutečnosti síly : přednáškový cyklus z letního semestru 1931 na universitě ve Freiburku. Praha : OIKOYMENH, 2001 - 194 s. ; 21 cm ISBN 80-7298-042-4
  • Básnicky bydlí člověk : německo-česky. Praha : Oikoymenh, 2006 - 203 s. ISBN 80-7298-165-X
  • Bytí a čas. Praha : OIKOYMENH, 2002 - 487 s. ; 21 cm ISBN 80-7298-048-3
  • Co je metafyzika? Praha : Oikoymenh, 2006 - 95 s. ISBN 80-7298-167-6
  • Fenomenologická interpretace Kantovy Kritiky čistého rozumu. Praha : OIKOYMENH, 2004 - 343 s. ISBN 80-7298-124-2
  • Kant a problém metafyziky. Praha : Filosofia, 2004 - 270 s. ISBN 80-7007-193-1
  • Konec filosofie a úkol myšlení. Praha : Oikoymenh, 2006 - 63 s. ISBN 80-7298-166-8
  • O humanismu. Rychnov nad Kněžnou : Ježek, 2000 - 55 s. ISBN 80-85996-32-4
  • O pravdě a Bytí. Praha : Mladá fronta, 1993 - 78 s. ISBN 80-204-0416-3
  • Rozvrh fenomenologické interpretace Aristotela. Praha : OIKOYMENH, 2008 - 93 s. ISBN 978-80-7298-305-6
  • Údiv a zdrženlivost: o naladěnosti myšlení. Praha : OIKOYMENH, 1999 - 85 s. ; 21 cm ISBN 80-86005-77-1
  • Věda, technika a zamyšlení. Praha : OIKOYMENH, 2004 - 62 s. ISBN 80-7298-083-1

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filozofie. Praha : Zvon, 1992. 560 s. ISBN 80-7113-058-3. Kapitola Rozvinutí otázky po bytí:Martin Heidegger, s. 441. (čeština) 
  2. a b STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filozofie. Praha : Zvon, 1992. 560 s. ISBN 80-7113-058-3. Kapitola Rozvinutí otázky po bytí:Martin Heidegger, s. 440. (čeština) 
  3. STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filozofie. Praha : Zvon, 1992. 560 s. ISBN 80-7113-058-3. Kapitola Rozvinutí otázky po bytí:Martin Heidegger, s. 444. (čeština) 
  4. STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filozofie. Praha : Zvon, 1992. 560 s. ISBN 80-7113-058-3. Kapitola Rozvinutí otázky po bytí:Martin Heidegger, s. 447. (čeština) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Benyovszky, L., Náhlost : myšlení bytí z času. Praha : OIKOYMENH, 2006 - 293 s. ISBN 80-7298-151-X
  • Biemel, W., Martin Heidegger. Praha : Mladá fronta, 1995 - 221 s. : fotogr. ISBN 80-204-0268-3
  • Collins, J., Heidegger a nacisté. Praha : Triton, 2001 - 84 s. ; 17 cm ISBN 80-7254-208-7
  • Condrau, G., Sigmund Freud & Martin Heidegger : daseinsanalytická teorie neuróz a psychoterapie. Praha : Triton, 1998 - 323 s. ; 20 cm ISBN 80-85875-74-8
  • Dasturová, F., Čas a druhý u Husserla a Heideggera. Praha : Filozofický ústav ČSAV, 1992 - 30 s. ISBN 80-7007-032-3
  • Dubský, I., Ve věci Heidegger : problém Heideggerovy biografie. Praha : OIKOYMENH, 1997 - 109 s. : obr. ; 21 cm. ISBN 80-86005-35-6
  • Ettingerová, E., Hannah Arendtová a Martin Heidegger. Praha : Academia, 2004 - 178 s. ; 21 cm ISBN 80-200-1167-6
  • Emmanuel Faye, Heidegger. The Introduction of Nazism into Philosophy in Light of the Unpublished Seminars of 1933-1935, Translated by Michael B. Smith, Foreword by Tom Rockmore, Yale University Press, 2009, 436 p. Foreword Award: Book of the year 2009 for Philosophy.
  • Hempel, H.-P., Heidegger a zen. Praha : Mladá fronta, 2001 - 231 s. ; 17 cm ISBN 80-204-0927-0
  • Kouba, P., Smysl konečnosti. Praha : OIKOYMENH, 2001 - 223 s. ; 21 cm ISBN 80-7298-040-8
  • Kouba, P., Fenomén duševní poruchy : perspektivy Heideggerova myšlení v oblasti psychopatologie. Praha : OIKOYMENH, 2006 - 263 s. ; 21 cm ISBN 80-7298-188-9
  • Lotz, J. B., Martin Heidegger a Tomáš Akvinský : člověk - čas – bytí. Praha : Oikoymenh, 1998 - 237 s. ; 20 cm ISBN 80-86005-27-5
  • Michalski, Krysztof. Heidegger i filozofia współczesna. Wyd. 1. Warszawa: Państwowy Instytut Wydawniczy, 1978. 233 s.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

(německy)

(anglicky)

Filmy a videa[editovat | editovat zdroj]