Zahrada Eden
Zahradu Eden (hebrejsky: גַּן עֵדֶן, Gan Eden, arabsky: جنة عدن, Jannat ‘Adn), jinak též Rajskou zahradu, popisuje kniha Genesis jako místo, ve kterém žili Adam a Eva od svého stvořeni Hospodinem až do svého vyhnání.[1]
Obsah |
Poloha [editovat]
Kniha Genesis neudává žádné informace o poloze zahrady, kromě toho, že se nachází na východě.[2] Zahradu popisuje následovně:
| „ | Z Edenu vychází řeka, aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři hlavní toky. Jméno prvního je Píšon; ten obtéká celou zemi Chavílu, v níž je zlato, a zlato té země je skvělé; je tam také vonná pryskyřice a kámen karneol. Jméno druhé řeky je Gíchón; ta obtéká celou zemi Kúš. Jméno třetí řeky je Chidekel; ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat. | “ |
| — Genesis 2:10-14[3] | ||
Interpretace [editovat]
Jako synonymum Edenské zahrady je často používáno slovo Ráj (hebrejsky:פרדס, Pardes).
Někdy bývá Eden považován za království řízené Bohem.
Eden v umění [editovat]
Nejčastěji ztvárňované motivy zahrady Eden jsou Stvoření Evy z Adamova žebra, Had nabízející plod ze stromu poznání Evě, prvotní hřích a vyhnání z ráje. V Edenu se odehrává většina děje epické básně Ztracený ráj (John Milton). Scéna ze zahrady je vyobrazena i na stropě Sixtinské kaple (Michelangelo Buonarroti).
Reference [editovat]
- ↑ NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha : Sefer, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4. s. 37.
- ↑ Gn 2, 8 (Kral, ČEP)
- ↑ Gn 2, 10-14 (Kral, ČEP)