Zahrada Eden

Část obrazu Zahrada pozemských rozkoší od Hieronyma Bosche

Zahradu Eden (hebrejsky: גַּן עֵדֶן‎‎, Gan Eden, arabsky: جنة عدن‎‎, Jannat ‘Adn), jinak též Rajskou zahradu, popisuje kniha Genesis jako místo, ve kterém žili Adam a Eva od svého stvořeni Hospodinem až do svého vyhnání.

Poloha

Kniha Genesis neudává žádné informace o poloze zahrady, kromě toho, že se nachází na východě. Zahradu popisuje následovně:

„	Z Edenu vychází řeka, aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři hlavní toky. Jméno prvního je Píšon; ten obtéká celou zemi Chavílu, v níž je zlato, a zlato té země je skvělé; je tam také vonná pryskyřice a kámen karneol. Jméno druhé řeky je Gíchón; ta obtéká celou zemi Kúš. Jméno třetí řeky je Chidekel; ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat.	“
— Genesis 2:10-14

Interpretace

Jako synonymum Edenské zahrady je často používáno slovo Ráj (hebrejsky:פרדס‎‎, Pardes).

Někdy bývá Eden považován za království řízené Bohem.

Eden v umění

Nejčastěji ztvárňované motivy zahrady Eden jsou Stvoření Evy z Adamova žebra, Had nabízející plod ze stromu poznání Evě, prvotní hřích a vyhnání z ráje. V Edenu se odehrává většina děje epické básně Ztracený ráj (John Milton). Scéna ze zahrady je vyobrazena i na stropě Sixtinské kaple (Michelangelo Buonarroti).

Související články

• Prvotní hřích
• Strom poznání dobra a zla
• Stvoření