Karol Sidon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Efrajim ben Alexander
Vrchní zemský rabín Karol Sidon (2006)
Vrchní zemský rabín Karol Sidon (2006)
Rodné jméno Karol Sidon
Narození 9. srpna 1942 (26. avu 5702) (72 let)
Praha, Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolání spisovatel, rabín a autor
Etnický původ Čech
Stát Česká republika
Hlavní působiště Praha
Vzdělání Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění a Univerzita Heidelberg
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Manželka Vlasta Rút Sidonová
Děti Kateřina, Magdaléna, Eliáš, Daniel
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
K. Sidon v přátelském rozhovoru s Václavem Havlem

Karol Sidon, hebrejským jménem Efrajim ben Alexander, (* 9. srpna 1942 Praha) je vrchní zemský a bývalý pražský rabín, dramatik, spisovatel, bývalý chartista a disident částečně židovského původu.

V roce 2014 vydal knihu Altschulova metoda, a to pod pseudonymem Chaim Cigan.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se za války v tzv. smíšeném manželství. Otec byl pro svůj židovský původ poslán do koncentračního tábora Terezín a po neúspěšném pokusu o útěk popraven (1944). Po otcově deportaci byl chlapec skrýván na venkově, a to až do konce okupace. Matka ho vychovávala sama až do roku 1948, kdy se znovu provdala.

Studium a tvorba[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě na JSŠ (1960) pracoval jako dělník a kulisák a vystudoval dramaturgii a scenáristiku na FAMU. Poté krátce pracoval v Československém rozhlase, do roku 1968 byl dramaturgem ve Státního filmu ve studiu Jiřího Trnky. V roce 1968 byl redaktorem Literárních novin, Literárních listů a Listů. Po jejich zrušení (1969) se stal ineditním autorem. Od roku 1969 pracoval jako dělník a prodavač tisku, po podpisu Charty 77 byl propuštěn a následně byl zaměstnán jako topič.

Podepsal Chartu 77. Roku 1978 obdržel exilovou cenu J. Koláře.

Emigrace a konverze[editovat | editovat zdroj]

V roce 1978 konvertoval k judaismu a přijal jméno Efrajim.[1]

V roce 1983 byl nucen pod nátlakem StB (viz akce "Pavouk") emigrovat do Německa, kde v Heidelbergu studoval judaistiku. S německým prostředím se nikdy nesžil a prakticky v Německu přestal publikovat.

Polistopadové období[editovat | editovat zdroj]

Roku 1992 se stal pražským a zemským rabínem. Rabínská studia dokončil následně v Izraeli.

Překlad Tóry[editovat | editovat zdroj]

Roku 2012 vydalo nakladatelství Federace židovských obcí v České republice Sefer s. r. o. jeho překlad Tóry pod názvem Pět knih Mojžíšových.[2] Překlad je zajímavý hned z několika hledisek: Je dvojjazyčný (pravá strana hebrejsky, levá česky), vyvázán po pravé straně (jak je zvykem u hebrejských knih) a je přeložený více méně doslovně[zdroj?]. To může zejména u jmen působit neznalým čtenářům potíže, zase na druhou stranu je to velmi výhodné pro ty, kteří neumí hebrejsky, ale chtějí znát výslovnost daných jmen a pojmů (např. Abraham je přeložen jako Avraham, Izák jako Jicchak, či Rebeka jako Rivka).

Pražský arcibiskup Dominik Duka překlad rabína Sidona přijal positivně a s povděkem.[3]

  • První stvořil Bůh ta nebesa a zemi. Gn 1, 1 (Kral, ČEP)
  • Rivka totiž zvedla oči, a jak spatřila Jicchaka, spadla z velblouda. Gn 24, 64 (Kral, ČEP)
  • Moše a Aharon učinili, jak jim Hospodin přikázal, a on zvedl hůl a před očima faraona a jeho služebníků ranil vodu v Řece a voda v Řece se proměnila v krev. Ex 7, 20 (Kral, ČEP)

– ukázky ze Sidonova překladu Tóry

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Jeho třetí manželka Vlasta Rút Sidonová, rozená Soustružníková[4] (nar. 1953) vede kurzy práce s dobrovolníky a věnuje se aktivizačním technikám pro seniory. Vzal si ji v roce 1984.[5]

Má dvě dcery, spisovatelku a překladatelku Kateřina Sidonovou (nar. 1964)[6][7] a herečku v Divadle Na zábradlí Magdalénu Sidonovou (nar. 1970)[8] a dva syny, Eliáše Sidona (nar. 1978)[9] a herce Daniela Sidona (nar. 1986).[10]

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Sen o mém otci, 1968
  • Sen o mně, 1970
  • Boží osten, 1975, knižně 1991, první část tohoto románu vyšla již v r. 1988 v nakladatelství Index pod názvem Dvě povídky o utopencích
  • Brány mrazu, 1977, novela vydaná r. 1988 v nakladatelství Index pod názvem Dvě povídky o utopencích
  • Dvě povídky o utopencích, 1988, první část románu Boží osten a novela Brány mrazu
  • Evangelium podle Josefa Flavia, 1974, knižně až 1991
  • Altschulova metoda, 2014, Praha : Torst

Drama[editovat | editovat zdroj]

  • Dvojí zákon, 1968, tato hra vyhrála soutěž o nejlepší rozhlasovou hru roku 1968
  • Labyrint (cirkus podle Komenského), 1972
  • Latrína
  • Shapira, 1972, premiéra až 1990
  • Zpívej mi na cestu
  • Maringotka Zuzany Kočové

Pro děti[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Podle jeho scénářů natočil Juraj Jakubisko v roce 1969 filmy Zběhové a poutníci a Ptáčkové, siroty a blázni.

Spekulovalo se dlouho, zda napsal román Altschulova metoda vydaný pod pseudonymem Chaim Cigan. Později to v televizi sám také přiznal.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SČL
  2. SIDON, Karol. Pět knih Mojžíšových : včetně Haftarot. Praha : Sefer s. r. o.. ISBN 978-80-85924-67-1.  
  3. DUKA, Dominik. Překlad pěti knih Mojžíšových současným rabínem [online]. [cit. 2013-11-19]. Dostupné online.  
  4. NK ČR: AUT - Úplné zobrazení záznamu: Sidonová, Vlasta Rut
  5. S rabínem je vše jako poprvé, tvrdí manželka Karola Sidona, Rod Kodesh, iDNES.cz, 18.02.2010
  6. Pytel Plný Papírků, měsíčník židovské literární komunity Bejt Simcha, 06/2003
  7. NK ČR: AUT - Úplné zobrazení záznamu: Sidonová, Kateřina
  8. Magdaléna Sidonová - profil na stránkách Divadla Na zábradlí
  9. Paměti, záznamy, deníky: Halka Třešňáková: V běhu I. divadelní noviny, 29.03.2009
  10. Daniel Sidon - profil na fdb.cz
  11. [1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 578.  
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 629.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q-Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 122.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]