Karol Sidon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Efrajim ben Alexander
Karol sidon rabbi.jpg
Vrchní zemský rabín Karol Sidon (2006)
Rodné jméno Karol Sidon
Narození 9. srpna 1942
Praha, Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolání rabín
Etnický původ Čech
Stát Česká republika
Hlavní působiště Praha
Vzdělání FAMU
Univerzita Heidelberg
Manželka Vlasta Rút Sidonová
Děti Kateřina, Magdaléna, Eliáš, Daniel
K. Sidon v přátelském rozhovoru s Václavem Havlem

Karol Sidon, hebrejským jménem Efrajim ben Alexander, (* 9. srpna 1942 v Praze) je Vrchní zemský a pražský rabín, dramatik, spisovatel, bývalý chartista a disident částečně židovského původu.

Obsah

Život [editovat]

Mládí [editovat]

Narodil se za války v tzv. smíšeném manželství. Otec byl pro svůj židovský původ poslán do koncentračního tábora Terezín a po neúspěšném pokusu o útěk popraven (1944). Po otcově deportaci byl chlapec skrýván na venkově, a to až do konce okupace. Matka ho vychovávala sama až do roku 1948, kdy se znovu provdala.

Studium a tvorba [editovat]

Po maturitě na JSŠ (1960) pracoval jako dělník a kulisák a vystudoval dramaturgii a scenáristiku na FAMU. Poté krátce pracoval v Československém rozhlase, do roku 1968 byl dramaturgem ve Státního filmu ve studiu Jiřího Trnky. V roce 1968 byl redaktorem Literárních novin, Literárních listů a Listů. Po jejich zrušení (1969) se stal ineditním autorem. Od roku 1969 pracoval jako dělník a prodavač tisku, po podpisu Charty 77 byl propuštěn a následně byl zaměstnán jako topič.

Podepsal Chartu 77. Roku 1978 obdržel exilovou cenu J. Koláře.

Emigrace a konverze [editovat]

V roce 1978 konvertoval k judaismu a přijal jméno Efrajim.[1]

V roce 1983 byl nucen pod nátlakem StB (viz akce "Pavouk") emigrovat do Německa, kde v Heidelbergu studoval judaistiku. S německým prostředím se nikdy nesžil a prakticky v Německu přestal publikovat.

Polistopadové období [editovat]

Roku 1992 se stal pražským a zemským rabínem. Rabínská studia dokončil následně v Izraeli.

Osobní život [editovat]

Jeho třetí manželka Vlasta Rút Sidonová, rozená Soustružníková[2] (nar. 1953) vede kurzy práce s dobrovolníky a věnuje se aktivizačním technikám pro seniory. Vzal si ji v roce 1984.[3]

Má dvě dcery, spisovatelku a překladatelku Kateřina Sidonovou (nar. 1964)[4][5] a herečku v Divadle Na zábradlí Magdalénu Sidonovou (nar. 1970)[6] a dva syny, Eliáše Sidona (nar. 1978)[7] a herce Daniela Sidona (nar. 1986).[8]

Dílo [editovat]

Nuvola apps bookcase.svg
  • Sen o mém otci, 1968
  • Sen o mně, 1970
  • Boží osten, 1975, knižně 1991, první část tohoto románu vyšla již v r. 1988 v nakladatelství Index pod názvem Dvě povídky o utopencích
  • Brány mrazu, 1977, novela vydaná r. 1988 v nakladatelství Index pod názvem Dvě povídky o utopencích
  • Dvě povídky o utopencích, 1988, první část románu Boží osten a novela Brány mrazu
  • Evangelium podle Josefa Flavia, 1974, knižně až 1991

Drama [editovat]

  • Dvojí zákon, 1968, tato hra vyhrála soutěž o nejlepší rozhlasovou hru roku 1968
  • Labyrint (cirkus podle Komenského), 1972
  • Latrína
  • Shapira, 1972, premiéra až 1990
  • Zpívej mi na cestu
  • Maringotka Zuzany Kočové

Pro děti [editovat]

Podle jeho scénářů natočil Juraj Jakubisko v roce 1969 filmy Zběhové a poutníci a Ptáčkové, siroty a blázni.

Odkazy [editovat]

Reference [editovat]

  1. SČL
  2. NK ČR: AUT - Úplné zobrazení záznamu: Sidonová, Vlasta Rut
  3. S rabínem je vše jako poprvé, tvrdí manželka Karola Sidona, Rod Kodesh, iDNES.cz, 18.02.2010
  4. Pytel Plný Papírků, měsíčník židovské literární komunity Bejt Simcha, 06/2003
  5. NK ČR: AUT - Úplné zobrazení záznamu: Sidonová, Kateřina
  6. Magdaléna Sidonová - profil na stránkách Divadla Na zábradlí
  7. Paměti, záznamy, deníky: Halka Třešňáková: V běhu I. divadelní noviny, 29.03.2009
  8. Daniel Sidon - profil na fdb.cz

Literatura [editovat]

  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. s. 578.  
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. s. 629.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q-Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. s. 122.  

Externí odkazy [editovat]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
logo Wikicitátů
Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma