Petschkův palác
| Petschkův palác | |
 Petschkův palác |
|
| Základní informace | |
|---|---|
| Země |  Česká republika |
| Vystavěn | 1923–1929 |
| Architekt | Max Spielmann |
| Sloh | Novoklasicismus |
| Původní majitel | Julius Petschek |
| Současný majitel | Český stát (Ministerstvo průmyslu a obchodu) |
| Zeměpisné souřadnice | 50° 4′ 53″ s. š., 14° 25′ 52″ v. d. |
Petschkův palác (Pečkův palác, Pečkárna) je novoklasicistní budova č. p. 931 na Novém Městě v Praze, na nároží ulic Politických vězňů (č. o. 20) a Washingtonova (č. o. 15). V letech 1923–1929 jej podle návrhů architekta Maxe Spielmanna nechal postavit bankéř Julius Petschek jako Bankovní dům Petschek a spol.
Obsah |
Architektura [editovat]
Ačkoliv budova má historizující vzhled, jedná se o ve své době moderní železobetonovou stavbu, která byla plně klimatizovaná, disponovala potrubní poštou, telefonní ústřednou, tiskárnou, dosud funkčními páternostery a samozřejmě i masivními sejfy v suterénu. Klimatizace byla, dle pamětníků, provedena v suterénu ve vykachlíkované místnosti, ve které trvale kapala voda na velkou kamennou desku, která byla zespodu nahřívána plynovými hořáky. Z této místnosti byl vzduch rozváděn dutinami ve stěnách. V některých místnostech jsou dodnes zachovány ozdobné "výdechové" mřížky na zdech. Taktéž existují viditelné vstupy do potrubní pošty. Kromě toho jsou v budově údajně zdvojené stropy umožňující práce na instalacích bez velkého bourání zdiva.
Již určitou dobu před okupací zbytku republiky (15. března 1939) pražská rodina Petschků pochopila, jaké nebezpečí jí od nacistických vládců hrozí, a dům v souvislosti se svou emigrací do Velké Británie (a později do USA) prodala.
Petschkův palác jako sídlo Gestapa 1939–1945 [editovat]
Pro členy odboje byl Petschkův palác známý jako "Pečkárna". Za druhé světové války, ihned po okupaci, zabrala tuto budovu německá tajná státní policie (gestapo) a zřídila si zde svou hlavní úřadovnu v Protektorátu Čechy a Morava.
Probíhaly zde smutně proslulé výslechy a mučení českých vlastenců a odbojářů. Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich zde nechal zřídit stanný soud, který ve většině případů odsouzené posílal na popravu, nebo do koncentračních táborů. Mnoho vlastenců bylo umučeno i přímo v prostorách tohoto paláce. Toto smutné období připomíná pamětní deska umístěná na nároží budovy.
Osud budovy po roce 1945 [editovat]
Po válce v roce 1948 palác získalo Ministerstvo zahraničního obchodu, nyní zde sídlí Ministerstvo průmyslu a obchodu.
V roce 1989 se budova stala národní kulturní památkou.
