Potosí

Potosí
znak vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:	19° 33′ j. š., 65° 43′ 60″ z. d.
nadmořská výška:	3900–4070 m n. m.
stát:	Bolívie
departement:	Potosí
provincie:	Tomás Frías
Potosí
rozloha a obyvatelstvo
rozloha:	53 km²
počet obyvatel:	170 230 (2011)
hustota zalidnění:	3212 obyv. / km²
světové dědictví UNESCO
typ:	kulturní dědictví
kritérium	ii, iv, vi
odkaz:	420 (anglicky)
zařazení:	1987 (11. zasedání)
správa
starosta:	René Joaquino
oficiální web:	www.ci-lapaz.gov.bo

Potosí, dříve známé také jako Villa Imperial de Potosí, je město na jihu Bolívie, hlavní město stejnojmenného departementu a provincie Tomás Frías. Rozkládá se na úbočí pověstmi opředené hory Sumaj Orcko (kečuánsky „bohatý vrch“), v níž fungoval největší stříbrný důl na světě.

V roce 2011 žilo v Potosí 170 230 obyvatel. Jeho průměrná nadmořská výška činí 3900 m n.m., což z něj činí druhé nejvýše položené velkoměsto (nad 100 000 obyvatel) na světě po bolivijském sídle El Alto, které však tvoří předměstí níže položeného La Paz.

Dějiny

Město založili Španělé roku 1545 v nově vzniklém místokrálovství Peru a díky stříbrnému bohatství začalo extrémním tempem růst; podle sčítání místokrále Francisca de Toledo zde již v roce 1573 žilo 120 000 lidí, z toho zhruba dvě třetiny tvořily domorodé národy. O půlstoletí později se město velikostí vyrovnalo Seville a byly zde stavěny opulentní kostely a další stavby. Sláva Potosí, které dodávalo značnou část příjmů španělské imperiální pokladny, se velmi rychle šířila: zmiňuje se o něm i Miguel de Cervantes v Donu Quijotovi a v hovorové španělštině se výraz potosí stal synonymem neobyčejného bohatství.

Potosí a Cerro Rico na britské rytině, 1715

Po vrcholu v 17. století se však Potosí následkem vyčerpávání zásob stříbra a tvrdého vykořisťování horníků (zejména z řad Indiánů) začalo opět postupně vylidňovat, přestože místo skomírajících Indiánů sem byli španělskými kolonisty dodáváni černošští otroci.

V roce 1776 bylo Potosí i celé tzv. Horní Peru přičleněno k nově ustavenému místokrálovství Río de la Plata se sídlem v Buenos Aires. Vytěžené stříbro už tedy nadále nebylo dováženo do Evropy oklikou přes Peru a Panamu, nýbrž právě přes budoucí hlavní město Argentiny, pro něž koncem 18. století představovalo hlavní zdroj příjmů, ovšem pouze do doby válek o nezávislost na počátku 19. století.

V roce 1825 se město stalo součástí nezávislé Bolívie, ovšem už s pouhými 8000 obyvateli, necelou desetinou někdejší velikosti. Před vylidněním bylo zachráněno novými cínovými doly v polovině 19. století a turismem koncem 20. století. V roce 1987 bylo město zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO.

Externí odkazy

• (španělsky) Oficiální stránky

Pohled na město (2007) – v pozadí Cerro Rico