Druhá tichomořská válka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Druhá tichomořská válka
Konflikt:
Změna území po válce
Změna území po válce
Trvání: 14. únor 1879 – 20. říjen 1883
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: tichomořské pobřeží Peru a Bolívie, Jižní Amerika
Casus belli: hraniční spory Chile a Bolívie
Výsledek: vítězství Chile, Bolívie ztrácí přístup k moři
  • department Litoral a Tarapacá přičleněny k Chile.
  • oblasti Tarata, Arica a Tacna okupovány Chile do roku 1929, pak navráceny Peru
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Vlajka Peru Peru

Vlajka Bolívie Bolívie

Chile Chile
Velitelé
Vlajka Peru Mariano Ignacio Prado (1876-1879)

Vlajka Peru Nicolás de Piérola (1879-1881)
Vlajka Peru Francisco García Calderón (1881)
Vlajka Peru Lizardo Montero Flores (1881-1883)
Vlajka Peru Miguel Iglesias (Severní Peru 1882-1885)


Vlajka Peru Hilarión Daza (1876-1879)
Vlajka Peru Narciso Campero (1879-1884)

Chile Anibal Pinto (1876-1881)

Chile Domingo Santa Maria (1881-1886)

Síla
1879

Bolívijská armáda: 2.300 vojáků
Bolívijské loďstvo: žádné
Peruánská armáda: 4.700 vojáků
Peruánské loďstvo: 2 obrněné lodě, 1 korveta, 1 dělový člun

prosinec 1880
Peruánská armáda: 28.000 vojáků[1]
Peruánské loďstvo: žádné

1879

Chilská armáda: 4.000 vojáků
Chilské loďstvo: 2 válečné lodě, 4 korvety, 1 dělový člun, 1 škuner

prosinec 1880
Chilská armáda: 41.000 vojáků
Chilské loďstvo: 2 válečné lodě, 3 obrněné lodě, 4 korvety, 2 dělové čluny

Ztráty
10.467 zabito či zraněno
(9.103 válečných zajatců )
města Pisagua, Iquique, Mollendo, Supe, Chorrillos, Miraflores, Concepcion, San Pablo vybombardovány či vypáleny
2.825 zabito
7.347 zraněno
žádné město nebylo ovlivněno válkou
{{{poznámky}}}
Tento článek pojednává o válce v období 1879–1883. Další významy jsou uvedeny v článku Války v Tichomoří.

Tichomořské války představovaly dva ozbrojené konflikty některých zemí Latinské Ameriky v 19. století, které měly teritoriální vztah k Tichému oceánu a Jižní Americe.

Druhá tichomořská válka, také válka o ledek, byla konfliktem mezi Chile a koalicí Peru s Bolívií. Uskutečnila se v letech 18791883.

Nástin událostí[editovat | editovat zdroj]

Teritoriální změny v průběhu války.

Důvodem ke 2. tichomořské válce, označované také jako válce o ledek, byly rozpory mezi Chile a Peru o naleziště ledku v andské provincii Atacama. Na straně Peru stála Bolívie. Problémem se staly nejasně vytyčené státní hranice a daňový spor mezi Peru a Bolívií. V únoru 1879 došlo k bolivijskému útoku na chilský přístav Antofagasta. 8. října 1879 došlo k námořní bitvě u Angamos, kterou vyhrála Chile. V ní utrpěl smrtelná zranění admirál Miguel Grau Seminario, hrdina peruánského námořnictva. Po zničení peruánského loďstva došlo k pozemní fázi. Ta započala vyloděním chilského vojska a následující bitvou u Pisaguy, kterou Chile vyhrálo. Jeho armáda následně obsadila celé území provincie Atacamy a navíc i peruánské provincie Arica a Tacna. Zde se vojenské jednotky nezastavily a postoupily až k hlavnímu městu Limě, kterou po ostřelování dobyly. Následujícími významnými střety se staly bitva u Chorrillos, bitva u Miraflores a poslední bitva u Huamachuca.

Výsledek[editovat | editovat zdroj]

20. října 1883 došlo k vyhlášení příměří v Ancónu, ke kterému bylo Peru donuceno. Tímto aktem odstoupilo druhé straně provincie Tarapacá, Tacna a Arica. Bolívie s Chile podepsala prozatímní mírovou smlouvu následujícího roku 1884. Chile získalo území Antofagasty, čímž Bolívie ztratila přístup k moři. Konečná mírová smlouva byla podepsána v roce 1889, k její ratifikaci však došlo až roku 1904.

Důsledkem války o ledek byl nový status quo, kterým se Chile stalo nejbohatší jihoamerickou zemí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 19.000 v San Juan, 4.000 v Limě, 1.000 v El Callao, 4.000 v Arequipa, Col. Jose de la Torre Basadre 1964

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEČENKA, M.; LUŇÁK, P.. Encyklopedie moderní historie. Praha : Libri, 1998. ISBN 80-85983-46-X.