Lama

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o českém rodovém jménu lama. Další významy jsou uvedeny v článku Lama (rozcestník).

Wikipedie:Jak číst taxobox Lama

Guanako (Lama guanicoe)
Guanako (Lama guanicoe)
Vědecká klasifikace
Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: Savci (Mammalia)
Řád: sudokopytníci (Artiodactyla)
Čeleď: velbloudovití (Camelidae)
rody

Lamy, známé též jako velbloudi Jižní Ameriky, jsou zvířata z čeledi velbloudovití, která se přizpůsobila těžkému životu v Andách. V posledních 40 letech se šíří do celého světa jako chovný dobytek či zvěř chovaná v zoologických zahradách.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Český název lama odpovídá dvěma taxonomickým rodům Lama a Vicugna, česky též vikuňa. Patří do čeledi Camelidae - velbloudovití; podřádu Tilopoda - mozolochodci; řádu Artiodactyla - sudokopytníci a třídy savci.

V současnosti jsou uznávány pouze dvě formy jednoho druhu v rodu Lama

  • Lama guanicoe f. glama (Linnaeus, 1758) Lama krotká
  • Lama guanicoe f. pacos (Linnaeus, 1758) Alpaka

a jeden druh v rodu Vicugna

  • Vicugna vicugna (Molina, 1782)

Starší členění bylo podrobnější.

Rod Lama G. Cuvier, 1800, Guanako
  • Lama guanicoe (Müller, 1776) - lama guanako
Lama guanicoe subsp. guanicoe
Lama guanicoe subsp. huanacus (Molina 1782)
Lama guanicoe subsp. cacsilensis (Lonnberg, 1913)
Lama guanicoe subsp. voglii (Krumbiegel, 1944)
  • Lama glama (Linnaeus, 1758) - lama krotká
Plemena: cv. Ccara, cv. Ch'aku
  • Lama pacos (Linnaeus, 1758) - lama alpaka
Plemena: cv. Suri, cv. Huacaya
Rod Vicugna Lesson, 1842 vikuňa
  • Vicugna vicugna (Molina, 1782) - lama vikuňa
Vicugna vicugna subsp. vicugna
Vicugna vicugna subsp. mensalis (Thomas, 1917)
Vicugna vicugna subsp. Yvlensis (Mythas, 1991)

Všechny lamy mají 74 chromozomů, proto se mohou mezi sebou křížit. Mezidruhové křížení se nevyskytuje ve volné přírodě, dochází k němu pouze při chovu. Nejobvyklejší kříženci jsou lama krotká x alpaka a nazývají se huarizo. Kříženci s alpakou a vikuňou jsou nazýváni pakovikuňa a kříženci lama krotká x vikuňa jsou lamovikuňa. Za nejlepší křížence se považuje pakovikuňa. Pakovikuni, které byly vypuštěny do volné přírody, nebo utekly z farem v okolí jezera Titicaca, se volně kříží a vznikají tak nové variety. Wari neboli huarizo jsou indiánskými pastýři dále rozdělovány na llamawari (tedy podobní lamě) a pacowari (podobný alpace). Oba typy spojují nežádoucí fenotypové vlastnosti. Všechny druhy se mohou mezi sebou křížit a všichni kříženci jsou neplodní.

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Lamy mají rakovité chodidlo, opatřené mozolovitými polštáři, které jim umožňují snadný pohyb na písčitém a hrubém terénu a strmých skalách. Kopýtko mají na konečném článku prstu. Postranní prsty zmizely. Jsou to mimochodníci, tzn. vykračují oběma pravýma/levýma nohama.

Horní pysk je rozdělen, spodní řezáky jsou velmi ostré a stále dorůstají. Utváření pysků umožňuje spásání krátkých a tvrdých travin. Mají třídílný žaludek.

Srst je velmi hustá a zajišťuje účinnou ochranu proti nízkým teplotám ve vysokých výškách. Barva srsti je přizpůsobena prostředí.

Počet červených krvinek dosahuje 14 mil. v 1 mm³ a funguje jako kompenzační mechanismus nízkého tlaku vzduchu ve vysokých výškách. I srdce je větší.

Domestikace a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Velbloudovití pochází ze Severní Ameriky. Žili zde v pliocénu, tedy před 40 - 50 miliony lety. Před 3 miliony let se velbloudi přesunuli do Asie a lamy do Jižní Ameriky.

Předkem dnešních lam je rod Pliarchenia, nalezený v Severní Americe a starý 9 - 11 milionů let. Z Pliauchenia se vyvíjí Hemiauchenia a tito se přesouvají do Jižní Ameriky na přelomu pliocénu a pleistocénu. Zhruba před 2 miliony let vznikají z Hemiauchenia lama a vikuňa. Před 10 tisíci lety zmizeli Lamini z místa svého původu.

Hemiauchenia macrocephala je lama nalezená na Floridě. Pochází z pozdního pleistocénu. Byla dlouhonohá a měla až dva metry v kohoutku. V Kalifornii se našly její fosilní otisky nohou.

Lamy byly domestikovány Inky na pláních okolo jezera Titicaca, nebo na altiplánu Junín. Domestikace začala před 5 000 lety. Přičemž s prvními domestikačními praktikami se setkáváme před 4 800 - 4 100 lety. Avšak domestikace alpaky se neuskutečnila dříve než r. 500 př. n. l. Domestikovaní camelidi byli integrální součástí ekonomických, sociologických a náboženských aktivit předincké a incké civilizace. Inkové využívali camelidy jak domestikované, tak divoké. Tento vynikající řídící systém zmizel s příchodem španělských conquistadorů. První španělští dobyvatelé Peru potlačili nejen lid této země, nýbrž také místní camelidy. Veškerý řídící systém a techniky chovu vyvinuté Inky byly ignorovány a stáda prudce degenerovala a v brzku hrozilo vyhynutí zvířat. V tomto stadiu si koloniální úřady uvědomily toto nebezpečí a vydaly nařízení vedoucí k ochraně zvířat. Brzo po zavedení republikánského systému byla učiněna zákonná opatření zakazující lov, využívání a export. V r. 1917 byla založena ústřední výzkumná stanice v Peru, nazvaná La Granja Modelo del Puno, a v r. 1950 další stanice La Raya ve vysokých horách. V Bolívii byl učiněn pokus ustavit podobný ústav v Oruro.

Užitkové vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Primárním produktem, který poskytují je vlna. Jedná se především o vlnu alpak, lam a vikuň. Vlna lam je obecně považována za velmi kvalitní, přičemž vlna vikuň je považována za nejlepší na světě. Mezi alpakami má lepší vlákno plemeno Huacaya a u lam Chaku. S tímto produktem se obchoduje po celém světě a vyrábí se z něho řada textilních výrobků. Rouno se hodnotí z řady hledisek. Zejména barva, hrubost, vlnatost a z které části zvířete je, tedy z které krajiny.

Dále se využívají na maso, jehož nutriční hodnota je velmi vysoká v porovnání s ostatními druhy.

Kůže a kožešina, má velké uplatnění v kožedělném průmyslu a výrobě uměleckých a náboženských předmětů. Jako velký problém v poslední době vyvstal lov mladých guanako a vikuň pro kožky a cenné rouno. Ten se daří v poslední době potlačit.

Dalším cenným materiálem, který lamy produkují je jejich trus, který se používá jako hnojivo nebo po vysušení palivo. Lamy ho ukládají na určitém místě, kterému se pak zdaleka vyhýbají. Toho se využívá v chovatelské praxi. Trusem se natírají stromy a chrání se tak proti okusu, protože se Lamini tomuto místu zdaleka vyhnou. Navíc trus na andském altiplánu, větry vysuší a odstraní nadměrných pachů.

Lama se také díky své velikosti a síle používá k dopravě materiálů nebo na ní jezdí mladí domorodci. Denně je schopna ujít až několik kilometrů s nákladem kolem 40 kg. K nošení se většinou používají kastrovaní samci.

V poslední době se s chovem těchto zvířat mimo Jižní Ameriku objevují i jiná využití. Chovají se v různých chovech ať už za účelem plemenitby nebo výzkumu. Dále se objevuje ekologické hledisko, kdy při spásání porostu provádí úpravu krajiny, stejně tak jako je tomu u ovcí a koz. Zejména ve Spojených státech a Velké Británii se uplatňují v agroturistice a nahrazují místo psa domácího mazlíčka. Jelikož jsou učenlivé a přátelské učí je jejich majitelé řadě úkonů, které by pes nezvládl. V neposlední řadě se používají jako studijní materiál ve školách, přírodovědných klubech a zoologických zahradách. V nedávné době asistují i při tzv. psychoterapii.

Lamy venku[editovat | editovat zdroj]

Chov alpak a lam je důležitou ekonomickou aktivitou pro obyvatelstvo Vysokých And především Peru a Bolivie a v menší míře Argentiny, Chile a Ekvádoru. Odhaduje se, že okolo 500 000 vesnických rodin z andského regionu je závislých na chovu jihoamerických velbloudovitých nebo požívají jejich produkty.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Lamy žijí ve stádech, kde je jeden samec na 7 - 10 samic. Samice dospívají ve dvou letech, samci ve dvou a půl. Samice má dělohu se dvěma rohy. K reprodukci dochází v zimě (prosinec - únor). Doba březosti je zhruba kolem jednoho roku. K ovulaci dochází stimulací koitem, který se odehrává vleže. Vajíčko se vyvíjí v levém děložním rohu. Všechny druhy se mohou mezi sebou křížit a všichni kříženci jsou plodní. Mají 1 mládě, které se rodí ráno, nejsou žádné záznamy o narození dvojčat. Mláďata se rodí dobře vyvinutá a po 1 - 2 hodinách po porodu jsou schopna následovat matku a pít mlezivo. Lamy umí ovládat svůj čas porodu (takže k němu nedojde za nepříznivých klimatických podmínek). Je tedy nutné aby samice nebyla ve stresu a měla odpovídající výživu.

Etologie[editovat | editovat zdroj]

Mají výrazně definovanou sociální strukturu a při vyrušení se vzrušují až do zuřivosti. Napadají se končetinami a způsobují nebezpečné rány. Podobně jako velbloudi plivají s přesností žaludeční tekutinu. Jsou velmi zvědavé a nebojácně zkoumají neznámé objekty. Během noci spí, pasou se během dne a přežvykují odpoledne a navečer. Používají zvláštní volání. Lamy odpočívají, kálejí a spí na určitých místech, na kterých se nepasou. Také mají určitá místa, kde se válejí v prachu.

Lamy mimo Západní Ameriku[editovat | editovat zdroj]

Alpaky byly v 70. letech poprvé dovezeny do Severní Ameriky. V počátcích se objevovaly neúspěchy při chovu lam, ale v současnosti se tyto neúspěchy daří překonávat a lamy se chovají po celém světě. Zejména v USA, Kanadě, Austrálii, na Novém Zélandu a v zemích EU.

Nejrozšířenějšími druhy chovanými mimo Jižní Ameriku jsou alpaka a guanako. Početné chovy alpak jsou v Německu a to zejména jako zdroj chutného masa.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHRADSKÝ, František. Místní plemena domácích zvířat tropů a subtropů. Praha : Academia, 1999. ISBN 80-200-0742-3, EAN 9788020007421

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Kategorie lama ve Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo lama ve Wikislovníku
  • Taxon lama ve Wikidruzích