Neomarxismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Herbert Marcuse

Neomarxismus je označení pro sociologickofilosofické koncepce 20. století, které navazují na učení Karla Marxe. Intelektuálové, kteří se věnovali problému odcizení člověka v moderní době, se ve své kritice sociálních mechanismů inspirovali především ranými Marxovými spisy. Samotný termín neomarxismus má více významů, nejčastěji je užíván jako synonymum pro kulturní marxismus a učení Frankfurtské školy, či pojem zastřešující různé na marxismus navazující směry.

Neomarxismus ve zvýšené míře navazuje na podněty zanechané v raném Marxově díle. Rezervovaně se staví k redukcionistickým a naturalistickým prvkům pozdního Marxe, kde je podle jejich názoru zanedbán zvláště antropologický problém, popřípadě není dostatečně zvládnut problém dialektiky dějin. (Pod negativním vlivem Engelsovy interpretace.) Neomarxisté se dožadují modernizace marxismu začleněním paradigmat Freudových, Heideggerových, Husserlových, popř. Kierkegaardových, kde je antropologická problematika rozvinuta.

Významní představitelé směru[editovat | editovat zdroj]

V současném mediálním diskursu bývá pojem "neomarxismus" užíván povrchně a propagandisticky jako dehonestující nálepka pro řadu odlišných liberálních, levicových a ekologických postojů, aniž je jakkoli zřejmá jejich vazba na Marxovu teorii. Záměrem tohoto nálepkování bývá zejména snaha diskvalifikovat tyto postoje jako údajná kryptokomunistická rezidua.[1] Těžko obhajitelnou je obzvláště snaha považovat multikulturalismus za součást neomarxistické agendy; multikulturalistické ideje se totiž od počátku v 60. letech rozvíjejí ve zřetelné opozici k hegelovskému a marxistickému myšlení.[2]

Ukazuje se, že pojem "neomarxismu" v současnosti využívají zejména polemikové zprava, ale k takto používanému pojmu neomarxismu se prakticky nikdo z jeho údajných zastánců nehlásí. Například podle ultrakonzervativního slovenského katolického autora Michalky klasický marxismus pracuje zejména s pojmy jako vlastnictví výrobních prostředků, kapitál a útlak dělnické třídy, oproti tomu si prý neomarxismus více všímá oblasti kultury a psychologie.[3]

Podle amerického paleokonzervativce Pata Buchanana neomarxisté nevidí jako utlačovanou dělnickou třídu, ale skupiny jako domněle utlačované vidí lidi na sociální podpoře, ženy, nebělošské přistěhovalce, homosexuály a jiné sexuální menšiny, rasové a některé náboženské menšiny v západních státech, národy třetího světa, narkomany a další skupiny. Za práva těchto skupin je třeba podle neomarxistů bojovat. Viníkem útlaku jsou západní civilizace a její hodnoty, od kterých je třeba lidi osvobodit.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. např. http://pravyprostor.cz/politicka-korektnost-dusi-svobodu/
  2. DESCOMBES, Vincent. Stejné a jiné : Čtyřicetpět let francouzské filosofie (1933-1978). Přel. M. Petříček jr. 1. vyd. Praha : ISE, 1995. ISBN 80-85241-74-9. (Zvl. s. 59-72.)
  3. Branislav Michalka: Neomarxismus v teorii a praxi
  4. BUCHANAN, Patrick J. Smrt Západu : jak vymírání obyvatel a invaze přistěhovalců ohrožují naši zemi a civilizaci. Patrick J. Buchanan ; přeložil Luděk Bednář. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 2004. 400 s. (Myšlenky ; sv. 16) ISBN 80-204-1103-8. str. 111-141

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]