Ernesto Laclau
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ernesto Laclau (* 6. října 1935) je argentinský filozof, představitel postmarxismu a poststrukturalismu.
Pochází z Buenos Aires, odešel však do Spojených států, kde se nakonec stal profesorem politických věd na Univerzitě v Essexu (New York).
Vypracoval tzv. filozofii radikální nahodilosti, při čemž byl velmi ovlivněn zejména koncepcí diskurzu Michela Foucaulta a différance Jacquese Derridy.
Spolu s Chantal Mouffeovou napsal vlivnou knihu Hegemony and socialist strategy: toward a radical democratic politics, v níž se pokusil definovat tzv. postmarxismus, tedy radikálně demokratickou politickou strategii, která by se neopírala o proletariát ani žádný jiný konkrétní politický projekt.
Bibliografie [editovat]
- Politics and Ideology in Marxist Theory (1977)
- LACLAU, Ernesto, MOUFFE, Chantal: Hegemony and socialist strategy: toward a radical democratic politics, London, Verso 1985.
- New Reflections on the Revolution of our Time (1990)
- The Making of Political Identities (1994)
- Emancipation(s) (1996)
- Contingency, Hegemony, Universality (2000) (s Judith Butlerovou a Slavojem Žižekem)
- On Populist Reason (2005)
- Elusive Universality (2010)
Literatura [editovat]
- BARKER, Chris: Slovník kulturálních studií, Praha, Portál 2006. ISBN 80-7367-099-2
