Ernesto Laclau

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Ernesto Laclau (6. října 193513. duben 2014, Sevilla, Španělsko) je argentinský filozof, představitel postmarxismu a poststrukturalismu.

Pochází z Buenos Aires, odešel však do Spojených států, kde se nakonec stal profesorem politických věd na Univerzitě v Essexu (New York).

Vypracoval tzv. filozofii radikální nahodilosti, při čemž byl velmi ovlivněn zejména koncepcí diskurzu Michela Foucaulta a différance Jacquese Derridy.

Spolu s Chantal Mouffeovou napsal vlivnou knihu Hegemony and socialist strategy: toward a radical democratic politics, v níž se pokusil definovat tzv. postmarxismus, tedy radikálně demokratickou politickou strategii, která by se neopírala o proletariát ani žádný jiný konkrétní politický projekt.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Politics and Ideology in Marxist Theory (1977)
  • LACLAU, Ernesto, MOUFFE, Chantal: Hegemony and socialist strategy: toward a radical democratic politics, London, Verso 1985.
  • New Reflections on the Revolution of our Time (1990)
  • The Making of Political Identities (1994)
  • Emancipation(s) (1996)
  • Contingency, Hegemony, Universality (2000) (s Judith Butlerovou a Slavojem Žižekem)
  • On Populist Reason (2005)
  • Elusive Universality (2010)

Literatura[editovat | editovat zdroj]