Merkantilismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Merkantilismus je považován za první buržoazní ekonomickou teorii, která vznikla na přelomu 16. a 17. století v západní Evropě v období vzniku absolutistických monarchií. Merkantilismus je považován za ekonomický nacionalismus. V oblasti evropského ekonomického myšlení tato teorie převládala od počátků kapitalismu téměř až do průmyslové revoluce.

Hlavní zásady merkantilismu:

  • bohatství země je určeno množstvím drahých kovů v zemi
  • bohatství se vytváří v obchodních vztazích (mezinárodní obchod)
  • cílem obchodu je aktivní obchodní bilance
  • k tomu slouží protekcionismus, státní subvence a vydávání ochranných cel

Samotné slovo „merkantilismus“ je latinského (mercator – obchodník, Mercurius – římský bůh obchodu) či francouzského (merkantile - tržní, obchodní) původu.

S rostoucím dovozem drahých kovů z kolonií (zejména z Ameriky) byl příliv zlata do země měřítkem jejího bohatství. Protože měna byla zpravidla kovová (zlatá, stříbrná), usilovalo se o dosažení aktivní obchodní bilance a rozšíření peněžního oběhu, který měl jednak podporovat obchod a výrobu a dále měl státu zajistit likviditu pro případ války.

V merkantilismu se řešily především hospodářské otázky spojené se zájmy absolutistických panovníků, velkých finančních domů a obchodních společností. Přímé zásahy státu do ekonomiky omezily volnou konkurenci a měly zabránit úniku zlata ze země. Zisk byl dosahován obchodem s výrobky vyráběnými převážně cechovními řemeslníky a feudálními velkostatky, které se prodávaly panovnickému dvoru a feudálům.

Merkantilismus ve Francii[editovat | editovat zdroj]

Merkantilismus byl prosazován na dvoře francouzského krále Ludvíka XIV. V této době Francie pronikla do kolonií (AmerikaLouisiana, Kanada, Indie, Indonésie). Hlavním představitelem byl Jean-Baptiste Colbert, ekonom, právník a ministr financí. Colbert byl od roku 1651 ve službách kardinála Mazarina a ovlivňoval státní záležitosti. Byl autorem mnoha občanských, trestních, obchodních a jiných nařízení, která přispěla k sjednocení zákonodárství ve Francii. Podpořil vznik obchodních společností pro styk se zámořím a kolonizaci Kanady a Lousiany. V roce 1666 založil Akademii věd. Je po něm nazvána francouzská varianta merkantilismu (colbertismus), jejímž cílem bylo zajistit zvýšení státních příjmů. Podporoval také zakládání královských manufaktur a výrobu a obchod spojený s odčerpáváním bohatství ve prospěch zájmů státu.

Merkantilismus v Anglii[editovat | editovat zdroj]

V Anglii byl představitelem merkantilismu Thomas Mun (1571–1641), který působil ve funkci ředitele anglické Východoindické společnosti. Napsal Pojednání o obchodu Anglie s východní Indií (1601), ostrý útok proti monetárnímu systému. Dalším jeho dílem je Bohatství Anglie ze zahraničního obchodu.

Merkantilismus v Čechách (respektive v Rakouské monarchii)[editovat | editovat zdroj]

V našem prostředí řadu návrhů podpory průmyslového rozvoje, vyslovili jako první dva brněnští měšťané - konšel a císařský rychtář Pavel Hynek Morgenthaller, a advokát a podnikatel Fabián Šebestián Malivský. Jejich doporučení zemským úřadům a císařskému dvoru se na světě ocitla kolem roku 1650. Vyslyšena však nebyla.

Přestože, svá doporučení jako první vyslovili jako učení.

Dále uvedeme jen pár vybraných citátů z Morgenthallerova díla Všeobecné příčiny rozkvětu a úpadku státu (Generalis florentis et intereuntis rei publicae causae), pro více informaci pokračujte zde (toulky českou minulostí).

  • Stát získává své příjmy především z daní a poplatků, které mají být úměrné zdrojům poplatnických příjmů a mají být spravedlivě rozvrženy. Morgenthaller odsuzuje rozhodnými slovy daňové zatížení sociálně nejslabších, a prohlašuje: Falešné je to zlato, jež je smíšeno se slzami poplatníků.
  • V době, kdy feudálové přesunovali dost bezostyšně berní břemeno na své poddané, bylo dost odvážné napsat (kupříkladu), že nikdo nemá býti osvobozen od daňové povinnosti, bohatým nemá v tomto ohledu býti polehčováno na úkor chudých.
  • A jsme u třetího bodu, kterak vylepšit státní rozpočet: To, co se vybere od poddaných, se má vynaložiti k veřejnému prospěchu, a ne na pochybené výdaje anebo pro vladařovy oblíbence. Je v zájmu vlády, aby její úřednický aparát byl poctivý a neúplatný. Je nutno připomenout panovníkovi, aby zkoumal, odkud bere tak mnohý veřejný činitel peníze na svůj honosný dům, nádherný šat, drahá jídla, zahrady, dvory, mlýny, zámky a podobně. Lehce pak přijde na to, že je to většinou z odcizených veřejných prostředků.
  • Je prvním úkolem řádného vladaře pečovat o rozvoj řemesel a výroby. Není-li v zemi dostatek řemeslníků, má je přilákati dobrými mzdami a zvláštním uznáním a odměňováním nejzdatnějších.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]