Neoklasická ekonomie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Neoklasická ekonomie je jedním ze dvou směrů současné ekonomie hlavního proudu. Druhým směrem jsou školy soustředěné kolem keynesiánství, zejména neokeynesiánství a postkeynesiánství.

Neoklasická ekonomie je takto nazývána proto, že některými předpoklady a východisky navazuje na původní klasickou ekonomii, ovšem zároveň ji překonává zapojením nových myšlenek a nástrojů ekonomické analýzy.

Předpoklady a metody[editovat | editovat zdroj]

Základním předpokladem neoklasické ekonomie jsou trhy, které se samy automaticky čistí a spějí k rovnováze. Neoklasičtí ekonomové jsou odpůrci státních zásahů a stoupenci koncepce laissez faire. Případné nerovnováhy v ekonomice chápou jako důsledky určitých rigidit způsobených opět zejména státní regulací.

Základní metodou je pozitivizmus, tedy snaha popsat a vysvětlit jevy bez morálních nebo etických soudů. Neoklasická ekonomie rovněž odstartovala široké zapojení matematických nástrojů v ekonomii, zejména nástrojů diferenciálního počtu a rovněž grafů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik neoklasické ekonomie lze spojit s počátkem marginalistické revoluce, tedy souboru směrů, který do ekonomie přivedl koncepci mezních veličin, zejména mezního užitku.