Neoklasická ekonomie
Neoklasická ekonomie je jedním ze dvou směrů současné ekonomie hlavního proudu. Druhým směrem jsou školy soustředěné kolem keynesiánství, zejména neokeynesiánství a postkeynesiánství.
Neoklasická ekonomie je takto nazývána proto, že některými předpoklady a východisky navazuje na původní klasickou ekonomii, ovšem zároveň jí překonává zapojením nových myšlenek a nástrojů ekonomické analýzy.
Předpoklady a metody [editovat]
Základním předpokladem neoklasické ekonomie jsou trhy, které se samy automaticky čistí a spějí k rovnováze. Neoklasičtí ekonomové jsou odpůrci státních zásahů a stoupenci koncepce laissez faire. Případné nerovnováhy v ekonomice chápou jako důsledky určitých rigidit způsobených opět zejména státní regulací.
Základní metodou je pozitivizmus, tedy snaha popsat a vysvětlit jevy bez morálních nebo etických soudů. Neoklasická ekonomie rovněž odstartovala široké zapojení matematických nástrojů v ekonomii, zejména nástrojů diferenciálního počtu a rovněž grafů.
Historie [editovat]
Vznik neoklasické ekonomie lze spojit s počátkem marginalistické revoluce, tedy souboru směrů, který do ekonomie přivedl koncepci mezních veličin, zejména mezního užitku.
