Sociální status

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Sociální status (sociální postavení člověka nebo jiného tvora ve společnosti) je pozice v sociální struktuře. Status může stejně tak nést i skupina - etnická skupina, rodina, zvířecí smečka apod. Status vymezuje práva a povinnosti jedince ve vztahu k ostatním jedincům a zároveň také formuje očekávání, která může okolí mít od držitele statusu v určitých situacích. Vztah mezi různými sociálními statusy vymezuje sociální role.

Ralph Linton (1947) definuje status jako místo, které individuum zaujímá v určitém sociálním systému.[1]

Anthony Giddens definuje status jako prestiž, kterou má určitá skupina v očích jiných členů společnosti. Obvykle je spojena s charakteristickým stylem života - způsobem chování, který se od členů dané skupiny očekává.[2]

Dělení[editovat | editovat zdroj]

Sociální status se dělí na vrozený, připsaný (askriptivní) a získaný.

  • Vrozený status je založen například na našich tělesných vlastnostech (postava, tělesné dispozice, krása, inteligence), nemůžeme ho ovlivnit prakticky vůbec. V některých společnostech může být překážkou sociální mobility.
  • Askriptivním sociálním statusem je postavení přidělené společností v důsledku sociálních okolností (například dědictví nebo šlechtický predikát apod.). Představuje koncentrované sociální dědictví, které může znevýhodňovat nebo zvýhodňovat nositele, přičemž je nositel může ovlivnit jen málo nebo vůbec ne.
  • Získaný status je výsledkem našeho celoživotního snažení. Odvíjí se od toho, co jsme se naučili a čeho jsme dosáhli vlastní pílí. Příkladem je pozice řečníka, sportovce a absolventa vysoké školy. Zaměstnání je získaným statusem jen za předpokladu, že jsme pro jeho dosažení museli splnit nějaké schopnostní předpoklady.

Někdy se rozlišuje i status přechodný či vnucený.

Pro označení toho atributu statusu, který dominuje nad ostatními a determinuje tak obecnou pozici svého nositele ve společnosti se užívá pojmu master status.[3]

Další dělení[editovat | editovat zdroj]

Kategorii získaného statusu je možno popsat pomocí několika vzájemně propojených ukazatelů, proto bývá často označována jako syntetický status.

Další způsob dělení může rozlišovat status subjektivní, tedy kam jedinec zařazuje sám sebe, a status objektivní, kam jej řadí okolí. Dále existuje dělení na status aktuální a latentní. Aktuální přímo souvisí s rolí vykonávanou v dané konkrétní situaci, zatímco latentní jsou ty, které pro danou situací nemají význam.

Řídící statusy[editovat | editovat zdroj]

Řídící statusy nejvíce ovlivňují postavení jedince, jeho interakci a vztahy s ostatními. Ovlivňují očekávání ostatních ve vztahu ke schopnostem a vlastnostem jednotlivce. Mají podstatný vliv na dosažené vzdělání, výběr profese nebo životní styl. Příkladem může být věk, pohlaví, etnikum, jazyk, či rasa.

Příjem a status[editovat | editovat zdroj]

Paradoxy statusu jsou takové situace, kdy nastává statusově - příjmová nerovnováha, sociální pozice jednotlivce má pozitivní i negativní vliv na jeho či její sociální status. Například lékař může mít respekt a prestiž, což jeho status zvyšuje, ale může mít zároveň nízký příjem, což ho naopak snižuje.

Sociální mobilita[editovat | editovat zdroj]

Sociální status jednotlivce může být změněn skrze proces sociální mobility. Sociální mobilita je změna pozice ve stratifikačním systému, tedy přechod jednotlivce z jedné sociální vrstvy nebo skupiny do jiné. Posun může být směrem nahoru (např. povýšení v práci) nebo směrem dolů (např. ztráta zaměstnání).[4] Sociální mobilita dovoluje jednotlivci změnit svůj sociální status na jiný, než do jakého se narodil a může se měnit vícekrát během života. Sociální mobilita je více obvyklá ve společnostech, kde jsou úspěch či výkon primárním základem sociálního statusu.

Teorie Pierra Bourdieu o třídním vymezení[editovat | editovat zdroj]

Dle P. Bourdie každá skupina ve společnosti přikládá různý význam hodnotám a vlastnostem, se kterými se v životě můžeme setkat. Přitom se tímto souborem vymezuje, je jím charakterizována, určuje to její status. Jedinci z vyšších vrstev se svými specifickými preferencemi snaží odlišit od ostatních. Nižší třídy přejímají návyky od privilegovaných vrstev, jejich jednání je jim vzorem. Životní preference se potom předávají nové generaci již v útlém věku. Bourdieu v tomto směru vyzdvihuje roli sociálního původu nad ekonomický i sociální kapitál. Nezáleží tedy až tak na situaci, v jaké se v životě ocitneme, jako především na tom, do jakého prostředí jsme se narodili. P. Bourdieu zmiňuje speciálně záliby v jídle, kulturní zájmy a prezentování sebe sama jako tři kategorie, které jsou každé skupině specifické. Uvádí například, že chudé vrstvy volí pro své stravování spíše kvantitu méně kvalitních potravin, zatímco v bohatých rodinách je naopak obvyklá konzumace přírodních či exotických jídel. Dle P. Bourdieu se tedy připsaný status nejvíce odráží v každodenní volbě u všedních záležitostí.[5] Každý člověk si v raném věku osvojí životní návyky svého nejbližšího okolí, které potom praktikuje nehledě na proměnlivou ekonomickou situaci.

Funkcionalistické pojetí sociální stratifikace[editovat | editovat zdroj]

Funkcionalistické pojetí, k jehož nejvýznamnějším představitelům patří Talcott Parsons vnímá společnost jako systém, jenž je rozdělen do jednotlivých částí zajišťujících jeho přežití. Společnost je tvořena sociálními statusy, které lze rozčlenit dle:

  • Důležitosti pro společnost
  • Množství práce a talentu, který je vyžadován od osob, které mají tento status obsadit.

Pro existenci společnosti v tomto pojetí jsou podstatné zejména tři základní funkce:

  1. Vymezení a podpora hodnot a cílů: Definici hodnot a jejich udržování je přisuzováno zejména náboženství. Jeho představitelem jsou pak duchovní.
  2. Podpora normativního systému: Je úzce spojena s řízením společnosti, plánováním a řešením konfliktů. Tuto funkci plní politici, diplomaté či vrstva manažerů.
  3. Hledání prostředků k dosahování cílů: Probíhá prostřednictvím vědy, výzkumu či výuky.

Stratifikace a existence sociálních nerovností slouží k obsazování jednotlivých pozic kvalifikovanými jedinci. Stratifikace je motivačním systémem, ve kterém se motivace liší dle zájmu o konkrétní pozici, prestiže, která je s ní spojená či míry potřebného vzdělání.

Tři dimenze stratifikace podle Maxe Webera[editovat | editovat zdroj]

Německý sociolog Max Weber přišel s teorií, která předkládá, že stratifikace je založena na třech faktorech: majetku, prestiži a moci. Tvrdil, že sociální stratifikace je výsledkem interakce těchto faktorů. Přesto vlastnictví některého z faktorů nezaručuje dosažení ostatních z nich.

  • Bohatství odkazuje na materiální vlastnictví jednotlivce a jeho životní šance. Když někdo má kontrolu nad majetkem, tak má zároveň moc nad ostatními a může využít majetek k jeho vlastnímu prospěchu.
  • Prestiž je také významným faktorem v určovaní místa jednotlivce ve stratifikačním systému. Jsou ale povolání, která jsou přes svou vysokou prestiž finančně málo ohodnocená (např. učitel).
  • Moc dává jednotlivci možnost nebrat ohled na vůli ostatních lidí při prosazování svých rozhodnutí. Existují ovšem profese s vysokou mírou moci (např. státní správa), která neodpovídá majetku, který tito lidé mají.

Status a role[editovat | editovat zdroj]

Status a role odráží určitou společenskou pozici a strukturu.

Statusu je přiřazována určitá společenská prestiž, zatímco role je spojena s určitými kulturními vzorci chování, které jsou od daného jedince očekávány.

Společenský status se dělí na :

  • Vrozený status (pohlaví, rasa)[6]
  • Získaný status (sociální aktivita, povolání)[7]
  • Připsaný status (věk, socioekonomická pozice)[8]

Ke každému společenskému statusu jsou připisována určitá práva a povinnosti. V každé kultuře se projevuje dualismus mužského a ženského pohlaví, kterým jsou připisovány různé vlastnosti, práva a povinnosti, zvláště při zaopatřování a výchově dětí. P.R. Hofstater rozlišuje lidi podle výrobní, spotřební a rozmnožovací funkce. Podle T. M. Newcomba má každé organizované společenství určitou společenskou funkci.[9]

Podle R. Lintona se i v nejprimitivnějších kulturách vyskytuje alespoň 5 následujících pozic:[10]

  1. Věk a pohlaví (dítě, dívka, mladý muž, mladá paní, starým muž, stará paní)
  2. Profesionální pozice
  3. Prestiž (extrémně: prezident – dělník)
  4. Rodina
  5. Asociativní skupina

Díky rolím lze očekávat chování druhých z podobných předchozích zkušeností. Rozlišujeme role dlouhodobé (otec, matka) a krátkodobé (cestující, host v restauraci). T. M. Newcomb rozlišuje společné (muž a žena) a role spojené s určitými statusy v rámci společenských skupin.[11]

Pomocí sociální role se člověk socializuje a začleňuje se do společnosti. Podle dodržování nebo nedodržování  společenských rolí je jedinec pochválen a odměněn nebo trestán okolní společností.[12]

Status a role se stávají důležitými hledisky sociálně psychologické a sociologické analýzy, neboť podle E. Benoit-Smullyana (1944) osoby s vysokým společenským statusem jsou:[13]

  • Předmětem obdivu
  • Předmětem úcty
  • Předmětem napodobování
  • Středem přitažlivosti

Socialistická a komunistická společnost[editovat | editovat zdroj]

V různých společnostech se faktorům ovlivňujících význam sociálního statusu přikládá odlišná váha. Karl Marx vychází z dichotomického dělení společnosti na třídu vykořisťovatelů a třídu vykořisťovaných.[14] V socialistické a komunistické společnosti se vlády snaží vyrovnat rozdíly jednotlivých tříd až do té míry, že vznikne beztřídní společnost. I v beztřídní společnosti se ale vyskytují určité nerovnosti ve statusu. Jsou to:

  • Dělba práce
  • Odborná schopnost
  • Míra účasti na rozdělování materiálních i jiných statků
  • Společenský vliv
  • Životní styl a společenské kontakty
  • Společenská prestiž

Oproti tomu v kapitalismu je společnost rozdělena v první řadě dle majetku, politického vlivu a na mnohem méně důležitých místech jsou práce a vzdělání.[15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Social status na anglické Wikipedii.

  1. TUREK; OBORSKÁ. Malý sociologický slovník. [s.l.] : [s.n.]. S. 474.  TUREK, Josef; OBOROVSKÁ, Jarmila. Malý sociologiký slovník. I.. vyd. Praha : nakladatelství Svoboda, 1970. 614 s. S. 466-474.  
  2. GIDDENS, Anthony. Sociologie. Praha : Argo, 1999. 595 s. ISBN 80-7203-124-4.  
  3. LIE, John; ROBERT J., Brym. Sociology: Your Compass for a New World [online]. Wandsworth: 2007. Dostupné online.  
  4. GIDDENS, Anthony. Sociologie. [s.l.] : [s.n.]. S. 226.  
  5. BOURDIEU, Pierre. Distinction: a Social Critique of the Judgment of Taste. Cambridge : Harvard University Press, 1984. 613 s. ISBN 0-674-21277-0. S. 77.  
  6. TUREK, Josef; OBORSKÁ, Jarmila. Malý sociologický slovník. Vydání I.. vyd. Praha : nakladatelství Svoboda, 1970. 614 s. S. 466.  
  7. TUREK; OBORSKÁ. Malý sociologický slovník. [s.l.] : [s.n.]. S. 466.  
  8. TUREK; OBORSKÁ. Malý sociologický slovník. [s.l.] : [s.n.]. S. 466.  
  9. TUREK; OBORSKÁ. Malý sociologický slovník. [s.l.] : [s.n.]. S. 466.  
  10. TUREK; OBORSKÁ. Malý sociologický slovník. [s.l.] : [s.n.]. S. 467.  
  11. TUREK; OBORSKÁ. Malý sociologický slovník. [s.l.] : [s.n.]. S. 467.  
  12. TUREK; OBORSKÁ. Malý sociologický slovník. [s.l.] : [s.n.]. S. 469.  
  13. TUREK; OBORSKÁ. Malý sociologický slovník. [s.l.] : [s.n.]. S. 469.  
  14. TUREK; OBORSKÁ. Malý sociologický slovník. [s.l.] : [s.n.]. S. 474.  
  15. TUREK; OBORSKÁ. Malý sociologický slovník. [s.l.] : [s.n.]. S. 476.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Užítá

  • Social status. (2007). In Encyclopædia Britannica. Retrieved October 17, 2007, from Encyclopædia Britannica Online: Robert Brym; John Lie (11 June 2009).
  • ŠANDEROVÁ, Jadwiga, Sociální stratifikace,, Nakladatelství Karolinum, 2000, ISBN 80-246-0025-0.
  • Bourdieu, Pierre. Distinction: a Social Critique of the Judgment of Taste, přeloženo Richardem Nice. Cambridge: Harvard University Press, 1984. (anglicky).
  • "The Effect of Middle School Extra Curricular Activities on Adolescents' Popularity and Peer Status – EDER and KINNEY 26 (3): 298 – Youth & Society". Yas.sagepub.com. 1995-03-01. Retrieved 2014-05-24.

Doporučená

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]