Sociální kapitál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Sociální (též společenský) kapitál je podle svého autora P. Bourdieu souhrn zdrojů, které může určitá osoba využít, protože se zná s jinými lidmi. Je to souhrn užitečných sociálních kontaktů, styků a známostí. Jeho objem je dán jako součet objemu finančního, kulturního i sociálního kapitálu těchto známostí, nakolik je daná osoba může mobilizovat ke svému prospěchu.[1]

Pojem byl popularizován R. Putnamem v jeho pracích, týkajících se Itálie a USA. Ten ho definoval jako:

Rysy společenské organizace, např. sítě, normy a důvěra, které zajišťují koordinaci a spolupráci, vedoucí ke společnému prospěchu.
— R. Putnam, ‘The prosperous community’; a R. Putnam, ‘Bowling alone’.

Podle Putnama zahrnuje sociální kapitál vzájemnost, zajišťuje tok informací, vedoucí k vzájemnému prospěchu a důvěře. Putnam také tvrdí, že lokalizované normy, vytvořené vzájemnou spoluprací, mají tendenci přenášet úspěch také na následující generace.

Pojem je ale nadále vágně definován.[2] Zahrnuje různé složky, jako rodinu, tradice, vzdělání, neformální autoritu, solidaritu, kolektivní odpovědnost, účast v občanských sdruženích, regionální, národní a etnickou identitu a vazby. Jedinou podmínkou je pozitivní vazba na ekonomický vývoj a zejména ekonomický růst.

Limity pojetí sociálního kapitálu[editovat | editovat zdroj]

Koncept sociálního kapitálu má podle Mohana a Stokka (2000) určité limity. Ty spočívají především v uvažování bezproblémových vztahů v lokální komunitě. Opomíjeny jsou tak konfliktnější pojmy, jako moc, třída, gender nebo etnicita. Problémem je také nejasná možnost provádění politik, které by vedly k posílení sociálního kapitálu.

Kromě Putnamova populárního přístupu k sociálnímu kapitálu se v sociologii používají i užší a konkrétnějsí operacionalizace tohoto Bourdieuho konceptu, které nespočívají na idealizici komunitních vztahů a umožňují přesné vyjádření a měření.[3][4]

Historie pojmu sociální kapitál[editovat | editovat zdroj]

Jako nový pojem se termín "sociální kapitál" objevil již v roce 1916. Použil jej L. Hanifan ve snaze zdůraznit význam vstřícné a přátelské pospolitosti pro úspěšné vzdělávání dětí. Další zmínky o sociálním kapitálu se znovu objevují až v padesátých letech minulého století (Seely, Sin, Loosey 1956, Bonfield 1958).

Následující tři sociologové, P. Bourdieu, J. S. Coleman a R. Putnam jsou považováni za otce zakladatele současného konceptu sociálního kapitálu (Pileček 2010).

Systémový rozvoj pojmu „sociální kapitál“ v sociologii je spjat s P. Bourdieu (1980). Pro Bourdieura představuje sociální kapitál zdroje druhých lidí, které můžeme mobilizovat ve svůj prospěch, za podmínky že jsme s těmito lidmi v trvalých vztazích a proto nás uznávají (Bourdieu 1980, 1986).

Další krystalizaci pojmu sociální kapitál určil americký sociolog J. S. Coleman. J. Coleman chápe sociální kapitál jako jistou formu racionální směny. Sociální kapitál v jeho pojetí usnadňuje individuu dosažení cílů snížením nutných nákladů. Logickým výsledkem takového pojetí je využití sociálního kapitálu k maximalizaci osobního zisku (Coleman 1988).

Třetí, R. Putnam chápe sociální kapitál jako četnost neformálních kontaktů fungujících na základě reciprocity a důvěry na makrosociální úrovni. Právě R. Putnam se zasloužil o obecné rozšíření pojmu sociálního kapitálu jako četnosti kontaktů. Přitom právě R. Putnam si všiml úbytku sociálního kapitálu u mladší generace. Správné vysvětlení pro to nemá on (Putnam 2000), ani jeho oponenti (Hrstka 2011).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Petrusek, Velký sociologický slovník I., str. 475.
  2. MOHAN, Giles, STOKKE, Kristian. Participatory development and empowerment : the dangers of localism. Third World Quarterly. 2000, vol. 21, no. 2, s. 247-268.
  3. LIN, Nan. Building a network theory of social capital. V N. LIN, K. COOK, & R.S. BURT, (Ed.), Social capital: Theory and research, (s.3-29). New York: Aldine de Gruyter.
  4. MATOUS, Petr., OZAWA, Kazumasa. Measuring Social Capital in a Philippine Slum. Field Methods, 2010 vol. 22 no. 2, s. 133-153.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • P. Bourdieu, Teorie jednání. Praha: Karolinum
  • M. Petrusek a kol., Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum 1996. Heslo Kapitál sociální, str. 475.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]