Pierre Bourdieu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pierre Bourdieu (kresba)

Pierre Félix Bourdieu [pjerr féliks burďjö] (1. srpna 1930 Denguin, Francie23. ledna 2002 Paříž) byl francouzský sociolog a antropolog. Věnoval se mj. sociologii vzdělání a kultury.

Život[editovat | editovat zdroj]

Bourdieu pocházel z prosté zemědělské rodiny ve francouzském Baskicku, studoval na gymnáziu v Pau a pak v Paříži. Vystudoval filosofii na École normale supérieure a mezi jeho učiteli byli Gaston Bachelard, Georges Canguilhem a Michel Foucault. Zabýval se dějinami vědy a psal o Leibnizovi a o Hegelovi. Pak vyučoval krátký čas filosofii v Auvergne a v letech 1955-1957 sloužil jako voják v Alžírsku, kam se roku 1958 vrátil a kde prováděl své první výzkumy mezi berberskými Kabyly. Zároveň přednášel na univerzitě v Algeru. V letech 1960-1961 působil na pařížské Sorbonně jako asistent Raymonda Arona a zároveň přednášel sociologii v Lille. Zabýval se E. Durkheimem, Maxem Weberem, americkými sociology a britskou kulturní antropologií. Všechen volný čas trávil v Alžírsku, o němž jedná i jeho první významná kniha o krizi tamního tradičního zemědělství.

Roku 1962 se oženil a měl s pak s Marie-Claire Brizard tři syny. V roce 1964 přešel na École pratique des hautes études en sciences sociales (EHESS) a téhož roku vyšla jeho práce „Iluze rovných šancí. Sociologie francouzského školství“, která vzbudila velkou pozornost. Roku 1968 založil na EHESS s Aronovou pomocí Středisko evropské sociologie (CSE), kde s pomocí Fernanda Braudela vydával a redigoval časopis Actes de la recherche en sciences sociales. V roce 1981 byl zvolen profesorem sociologie na Collège de France, nejprestižnější francouzské vzdělávací instituci, a roku 1985 se stal poradcem presidenta Mitterranda pro reformy ve školství. Po celý život se Bourdieu angažoval i veřejně, vyjadřoval se k politickým otázkám a vydal velmi kritické brožury o působení televize a o francouzských akademicích (Homo academicus). Roku 1993 byl vyznamenán zlatou medailí CNRS, což je nejvyšší francouzské vědecké vyznamenání. Stal se čestným doktorem řady univerzit (Berlín, Berkeley, Frankfurt nad Mohanem, Athény a Joensuu (Finsko)) a roku 2000 obdržel Huxleyovu medaili britského Královského antropologického institutu (RAI).

Sociologie P. Bourdieu[editovat | editovat zdroj]

Hrob P. Bourdieuho

Bourdieu patří k proudu tzv. kritické či angažované sociologie, orientoval se silně empiricky, všímal si však zároveň i individuálních lidských osudů a zkušeností. Programově se snažil propojit dosud zdánlivě neslučitelné pohledy sociologie subjektivistické a objektivistické a prostředkovat mezi idealismem a materialismem.

Zavedené sociologické pojmy jako habitus, sociální pole, kapitál a třída originálním způsobem rozvinul a vytvořil novou sociologickou teorii, která se obvykle nazývá „teorie jednání“ či praxe. V kulturní sociologii přirovnává běžné každodenní interakce ke hře. Každý z účastníků disponuje jistými možnostmi, které lze do jisté míry proměňovat jednu ve druhou. Postavení člověka ve společnosti tak lze znázornit na rovinném grafu se dvěma navzájem kolmými osami, na nichž se odečítá ekonomický a symbolický kapitál. Ten tvoří jednak kulturní kapitál, který zahrnuje například kompetence, výmluvnost či vzdělání, jednak sociální kapitál, tvořený styky a známostmi. Do takového grafu lze zanášet nejen postavení jednotlivců, ale také celých tříd a profesí, typická jídla, pivo nebo víno.

Bourdieu se zabýval také symbolickými systémy a zejména symbolickým násilím, a studoval různé strategie, jak se mocné společenské skupiny snaží prosazovat a reprodukovat. Takové soutěže probíhají na různých polích, kde se ovšem vedou také odlišnými prostředky. Prokázal, jak jemné odlišnosti řeči, například přízvuk, výslovnost nebo styl významně ovlivňují možnosti společenského vzestupu, například při hledání lepšího místa. Kritizoval inflaci diplomů ve francouzském školství, která snižuje jejich cenu a vytváří vrstvu trvale nezaměstnaných vysokoškoláků. Podobně varoval před „strukturálním násilím“ neomezené konkurence, která poškozuje už nejen lidi na okraji, ale i běžné zaměstnance. Věnoval se také sociologii fotografie, rolí intelektuálů v soudobém světě a možnostem sociologie ovlivnit průběh a dynamiku sociálních změn v moderní společnosti.

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Sociologie de l'Algerie, 1958
  • Les Héritiers, 1964
  • L'amour de l'art, 1966
  • La reproduction, 1970
  • La Distinction, 1979
  • Le Science pratique, 1980
  • Homo academicus, 1984
  • La noblesse d'Etat, 1989
  • Raison pratique, 1994, (česky Teorie jednání)
  • La domination masculine, 1998 (česky Nadvláda mužů)
  • Sur la télévision, 1996 (česky O televizi)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • P. Bourdieu, Nadvláda mužů. Praha: Karolinum, 2000 - 145 s. ISBN 80-7184-775-5
  • P. Bourdieu, O televizi. Brno: Doplněk, 2002 - 103 s. ISBN 80-7239-122-4
  • P. Bourdieu, Teorie jednání. Praha: Karolinum, 1998 - 179 s. ISBN 80-7184-518-3
  • P. Bourdieu, Pravidla umění: Vznik a struktura literárního pole. Brno: Host, 2011 -496 s. ISBN 978-80-7294-364-7
  • M. Dopita, Pierre Bourdieu o umění, výchově a společnosti: reflexe sociologie praxe Pierra Bourdieua v české sociologii. Olomouc: Univerzita Palackého 2007 - 183 s. ISBN 978-80-244-1650-2

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]