Frankfurtská škola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Max Horkheimer (vepředu vlevo), Theodor Adorno (vepředu vpravo), a Jürgen Habermas (vzadu vpravo) v roce 1965 Heidelbergu.

Frankfurtská škola je označení kruhu neomarxistických sociologů a filosofů, kteří se shromáždili kolem Maxe Horkheimera na Ústavu pro sociální výzkum (IfS, Institut für Sozialforschung) ve Frankfurtu nad Mohanem.

Ústav pro sociální výzkum byl založen roku 1923 jako součást frankfurtské univerzity. Jednalo se o vůbec první marxisticky orientovaný vědecký ústav v Německu. Roku 1929 se ředitelem ústavu stal Max Horkheimer. Pod jeho vedením byl roku 1932 založen renomovaný teoretický časopis Zeitschrift für Sozialforschung. V roce 1933 emigrují členové institutu do Paříže a poté do USA, kde jejich institut existoval v rámci Columbia University až do roku 1949, kdy se stěhuje zpět do Frankfurtu.

V centru pozornosti frankfurtské školy stálo zprvu učení Karla Marxe a Sigmunda Freuda, ústící později v tzv. kritickou teorii (Kritische Theorie), často označovanou jako nedogmatický, neortodoxní neomarxismus. Velkou roli sehrála kritická teorie koncem 60. let 20. století v rámci radikálních studentských hnutí, především pak v Německu.

Směr frankfurtské školy a její kritické teorie společnosti je charakteristický snahou o spojení neortodoxního marxismu s Hegelovou filosofií za využití poznatků např. psychoanalýzy, sociologie, existenciální filosofie. Jejich analýza kapitalistické společnosti byla zásadní kritikou společenských poměrů v podmínkách industrializace, monopolizace a rostoucího významu technologie, ovlivňujících i kulturní vývoj. Zabývali se studiem masové kultury a tzv. kulturního průmyslu (masové produkci zboží určeného ke "konzumaci" ve volném čase), tedy i médii, která se stávají odbytištěm tohoto odvětví. Velkou roli hrála analýza nejen fašismu, ale totalitních režimů vůbec (včetně společností sovětského typu).

K okruhu frankfurtské školy jsou řazeni vedle zakladatele Maxe Horkheimera a spoluzakladatele Theodora W. Adorna také filozof Jürgen Habermas, psycholog a psychoanalytik Erich Fromm, sociolog umění a literatury Walter Benjamin, filozof a politolog Herbert Marcuse, Oskar Negt a další.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • Martin Valenta: Revoluce na pořadu dne. Kritická teorie Frankfurtské školy v německém protestním levicovém hnutí šedesátých let dvacátého století, Frakci Rudé armády a německé straně Zelených, FSV UK IMS, Praha 2011. ISBN 978-80-7378-153-8
  • Jan Jirák, Barbara Köpplová: Média a společnost, Portál, Praha 2007, ISBN 978-80-7367-287-4
  • Marek Hrubec: Od zneuznání ke spravedlnosti. Kritická teorie globální společnosti a politiky. Filosofia, Praha 2011. ISBN 978-80-7007-362-9

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PAVEL, Siostrzonek. Česká recepce frankfurtské školy : Ohlédnutí za třicátými, šedesátými a sedmdesátými léty. Filosofický časopis. 2007, roč. 55, čís. 5, s. 691-707.