Georg Simmel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Georg Simmel

Georg Simmel (1. března 1858 Berlín28. září 1918 Štrasburk) byl německý filosof a sociolog, představitel formální sociologie a filosofie života. Bývá řazen mezi "otce zakladatele" moderní sociologie.

Život[editovat | editovat zdroj]

Simmel se narodil v Berlíně jako nejmladší ze sedmi dětí továrníka a strávil zde většinu svého života. Po smrti otce 1874 jej adoptoval hudební vydavatel J. Friedländer, který mu pak odkázal velké jmění, takže Simmel byl po celý život hmotně zajištěn. Studoval filosofii a historii na Berlínské univerzitě a roku 1881 promoval prací o povaze hmoty u Kanta. Od roku 1885 zde přednášel filosofii, etiku, psychologii a sociologii jako soukromý docent. Jeho přednášky byly nesmírně oblíbené a inzerovaly se i v novinách.

Roku 1890 se oženil s malířkou a spisovatelkou Gertrudou Kinel a do jejich domu v Charlottenburgu docházeli výzhnamní přátelé jako Rainer Maria Rilke, Max Weber, Wilhelm Dilthey, Heinrich Rickert, Edmund Husserl a další. Simmel vydal řadu knih a esejí, které se překládaly do různých jazyků, jeho akademická kariéra však byla přes podporu přátel velmi obtížná. Jednak kvůli antisemitismu některých kolegů, jednak proto, že Simmel přednášel a psal také pro širší veřejnost a kolegové ho proto nepokládali za skutečného vědce. Nabídku z Heidelbergu (1908) nemohl přijmout pro odpor tamních antisemitů. Roku 1909 spolu s Ferdinandem Tönniesem a Maxem Weberem založil Německou společnost pro sociologii. Teprve v roce 1914 se stal řádným univerzitním profesorem na univerzitě v Štrasburku, její provoz však přerušila válka. Těsně před koncem První světové války zemřel na rakovinu (hepatocelulární karcinom).[1]

Vědecké působení[editovat | editovat zdroj]

Simmel byl zpočátku ovlivněn hlavně Kantem, později také Bergsonem. Od filosofie se jeho zájem obrátil k sociologii a psychologii, později se však dále rozšiřoval a v pozdějších letech se zabýval opět hlavně filosofií života a označení sociolog odmítal. Přednášel a psal o Kantovi, o Nietzschem a Schopenhauerovi, ale také o Goethem, o Darwinovi, o moderní kultuře, o pedagogice nebo o Rembrandtovi. Mezi nejslavnější knihy patří jeho „Filosofie peněz“ (1900).

Mezi jeho přímé i nepřímé žáky patřila řada významných osobností, například Martin Buber, Max Scheler, György Lukács, Albert Schweitzer, Ernst Cassirer, George Santayana, Karl Mannheim nebo mladý Ernst Bloch, jehož prostřednictvím Simmel významně ovlivnil pozdější „Frankfurtskou školu“. Od konce 20. let se však začal jeho vliv v Německu potlačovat a nacisté zničili jeho pozůstalost. Simmelovo dědictví tak přežívalo hlavně v USA a teprve v 70. letech se odtud rozšířilo zpátky do Evropy. Od té doby patří mezi klasiky filosofie i sociologie.[2]

Sociologie G. Simmela[editovat | editovat zdroj]

Simmel je pokládán za zakladatele a významného představitele tzv. formální sociologie. Sociologii původně vymezil jako vědu zkoumající formy zespolečenštění. Simmel se tedy nezabýval zkoumáním společnosti jako celku, nevěnoval se minulosti ani neprognózoval budoucnost, čímž se lišil od svých sociologických současníků. Předmětem jeho zájmu byla analýza současného života společnosti.

Simmel rozlišoval formu a obsah sociálních jevů. Zajímaly ho jen obecné formy vztahů, které nejsou vázány časově ani prostorově. Jsou to např. vztahy nadřízenosti a podřízenosti, nápodoby, dělby práce, konkurence, vytváření stran, reprezentace, vnitřní konsolidace ad. Tyto formy lze nalézt v rozmanitých sociálních skupinách lišících se cíli i významem (stát, hospodářské společenství, rodina, církev, gang atd.) Toto Simmelovo pojetí sociologie bylo v Evropě spíše odmítáno, kriticky na ně reagoval i Masaryk. Ovlivnilo však významně americkou sociologii, zejména takzvanou Chicagskou školu R. Parka. Z jeho prací vychází např. teorie konfliktu nebo sociologie každodennosti.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Die Probleme der Geschichtsphilosophie, 1892
  • Philosophie des Geldes, 1900
  • Kant, 1903
  • Die Religion, 1906
  • Soziologie, 1908
  • Schopenhauer und Nietzsche, 1906
  • Hauptprobleme der Philosophie, 1910
  • Goethe, 1913
  • Rembrandt, 1916
  • Grundfragen der Soziologie, 1917
  • Der Konflikt der modernen Kultur, 1918
  • Lebensanschauung, 1918.

Z pozůstalosti:

  • Zur Philosophie der Kunst, 1922
  • Vorlesungen über Schulpaedagogik, 1922

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Simmel, Georg . Sv. 10, str. 1239.
  • G. Simmel, Peníze v moderní kultuře a jiné eseje. Praha: SLON 1997. Se studií, životopisem a bibliografií od M. Petruska
  • G. Simmel, Filosofie peněz. Praha: Academia 2011

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. M. Petrusek, Stručná biografie a bibliografie. In: G. Simmel, Peníze v moderní kultuře, str. 193-204.
  2. M. Petrusek, Proč číst Simmela? In: G. Simmel, Peníze v moderní kultuře, str. 159-192.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]