Jana Bobošíková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ing. Jana Bobošíková
Ing. Jana Bobošíková
Ing. Jana Bobošíková

1. a 3. předsedkyně strany
POLITIKA 21 / HLAVU VZHŮRU - volební blok
Úřadující
Ve funkci od: 29. srpna 2013
Předchůdce Miroslav Novák
Ve funkci:
5. srpna 2006 – 14. ledna 2011
Předchůdce subjekt vznikl
Nástupce Miroslav Novák

1. předsedkyně strany
SUVERENITA - Blok Jany Bobošíkové
Ve funkci:
4. června 2011 – 26. srpna 2013
Předchůdce subjekt vznikl
Nástupce Jana Volfová

Ve funkci:
20. července 2004 – 13. července 2009

Narození 29. srpna 1964 (50 let)
Praha
Czechoslovakia Československo
Politický subjekt nestraník za Nezávislí
Politika 21 (2006-2011)
Suverenita (2011-2013)
Hlavu vzhůru (od 2013)
Choť Pavel Bobošík
Vzdělání

VŠE v Praze

Webová stránka bobosikova.cz
Jana Bobošíková s manželem při vzpomínkové akci na Národní třídě 17. listopadu 2012

Ing. Jana Bobošíková (* 29. srpna 1964 Praha)[1] je česká moderátorka, redaktorka a politička. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou a poté byla zaměstnána v České televizi, Hospodářských novinách, Českém rozhlasu, v rádiu Frekvence 1 a na TV Nova. Veřejně známou se stala při krizi v České televizi na přelomu let 2000 a 2001, kdy byla hlavní tváří náhradního oficiálního vysílání a jedním ze dvou manažerů ČT, kteří nejviditelněji čelili vzbouřeným redaktorům. V politice se profiluje euroskepticky.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Po studiu na Gymnáziu Budějovická v Praze 4 (v letech 19781982) absolvovala roku 1987 studium na Obchodní fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze. Během studia pracovala ve volených funkcích SSM.[2] Mimo jiné v komisi při Ústředním výboru SSM. Jako aktivní svazačka vítala tehdejšího komunistického prezidenta totalitního Československa Gustáva Husáka při jeho návštěvě na Staroměstské radnici.[3] Po získání inženýrského titulu studovala v letech 19881990 postgraduálně na Národohospodářské fakultě VŠE v Praze, kde byla posluchačkou oboru výuka ekonomických předmětů. Během postgraduálního studia si rok přivydělávala jako uklízečka.[1]

Práce v médiích[editovat | editovat zdroj]

Od prosince 1989 Ing. Bobošíková začala pracovat jako redaktorka domácí rubriky v Československé televizi, kde se zabývala tématy Občanského fóra a privatizace. V následujících letech 1993 a 1994 působila v Hospodářských novinách nejdříve jako redaktorka a později jako vedoucí oddělení hospodářské politiky. Paralelně spolupracovala s Radiožurnálem, dnes prvním okruhem Českého rozhlasu. Od listopadu 1994 až do prosince 1998 byla ekonomickou redaktorkou Redakce zpravodajství České televize. Současně moderovala v České televizi zpravodajský pořad „21“ a spolupracovala s rádiem Frekvence 1.

Odchod z České televize v roce 1998[editovat | editovat zdroj]

1. dubna 1998 se spolu s vrcholným managementem ujal své funkce nově jmenovaný generální ředitel ČT Jakub Puchalský. Šéfredaktorem zpravodajství se od 1. dubna stal londýnský reportér České televize Ivan Kytka. Ivan Kytka měl za úkol zásadně zreformovat práci ve zpravodajství České televize. Spolu s ním otevřeně kritizovala práci redaktorů i Jana Bobošíková.[4] Ivan Kytka byl ze své funkce odvolán 21. května 1998 a ve funkci šéfredaktora jej nahradil Zdeněk Šámal, dnešní ředitel zpravodajství. Jana Bobošíková nadále kritizovala editorskou a personální politiku televize a zejména způsob řízení zpravodajství. V prosinci 1998 oznámila svůj plánovaný odchod z České televize a v tisku se kriticky vyjadřovala k situaci v ČT.[zdroj?] Zdeněk Šámal ji za to tehdy stáhl z moderování pořadu „21“ a z přípravy zpravodajských relací. Místo toho jí Šámal dal za úkol zpracovat analýzu pořadu Dobré jitro s ČT, který Bobošíková dříve také kritizovala.[zdroj?] Následně Jana Bobošíková během prosince 1998 z České televize odešla.

Druhé angažmá v ČT a televizní krize[editovat | editovat zdroj]

Po odchodu z České televize v prosinci 1998 se v březnu 1999 zúčastnila konkursu na místo generální ředitelky Českého rozhlasu, kam nebyla vybrána. V červenci 2000 neúspěšně kandidovala do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Od září 2000 byla během vrcholu tzv. internetové horečky redaktorkou a spolumajitelkou internetového zpravodajského serveru Interview21 pro ekonomiku a politiku,[5] jehož provoz byl ukončen v únoru 2002.[6] Od 24. prosince 2000 byla během tzv. televizní krize ředitelkou zpravodajství ČT až do svého odvolání 9. ledna 2001. Tomuto období ČT se říkalo posměšně Bobovize. Českou televizi opustila definitivně 15. února 2001.

Sedmička[editovat | editovat zdroj]

Od 9. září 2001 moderovala diskusní pořad televize Nova Sedmička až do 4. dubna 2004. Touto nedělní debatou s politiky Jana Bobošíková zakončila svou dosavadní práci v médiích. Ke konci května 2003 byla Bobošíková v souvislosti s výroky a otázkami, které pokládala v pořadu Sedmička vyslýchána policií.[7]

Kandidatura na ředitelku ČT[editovat | editovat zdroj]

Dne 13. května 2009 Jana Bobošíková postoupila do druhého kola volby ředitele ČT. V druhém kole volby 15. července 2009 nezískala od radních ani jeden hlas a generálním ředitelem ČT byl znovu zvolen Jiří Janeček.[8]

Vysokoškolská pedagožka[editovat | editovat zdroj]

Jana Bobošíková působila také jako konzultantka a vysokoškolská pedagožka (odborná asistentka) na Katedře Public Relations a komunikace[9] Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů v Praze,[10] kde vyučovala předmět Mediální komunikace.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Poslankyně v Evropském parlamentu[editovat | editovat zdroj]

V roce 2004 byla spolu s Vladimírem Železným zvolena do Evropského parlamentu za hnutí NEZÁVISLÍ, z kterého později vystoupila a stala se předsedkyní strany Politika 21. V Evropském parlamentu působila jako nezařazená poslankyně, byla členkou Výboru pro regionální rozvoj (REGI), který je příslušný pro záležitosti týkající se Evropského fondu pro regionální rozvoj, Fondu soudružnosti a dalších nástrojů regionální politiky. Bobošíková byla dále členkou parlamentní delegace ve Výboru pro parlamentní spolupráci EUUkrajina. V červnu 2009 se neúspěšně pokoušela o znovuzvolení do Evropského parlamentu jako volební lídryně koalice strany Politika 21 se Stranou zdravého rozumu pod názvem Suverenita.[11]

Kandidatura na prezidentku za KSČM[editovat | editovat zdroj]

V roce 2008 byla KSČM nominována jako kandidátka na post prezidenta České republiky pro druhou volbu. V den druhé prezidentské volby, konané 15. února 2008, pak na Pražském hradě sice pronesla svůj projev,[12] aby pak po rozpravě ostatních zákonodárců oznámila, že svou kandidaturu stahuje. Nezasáhla tak tedy ani do prvního kola druhé prezidentské volby.

Kandidatura do Poslanecké sněmovny 2010[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách 2010 neúspěšně kandidovala ve dnech 28. a 29. května 2010 do Poslanecké sněmovny na kandidátce Suverenity pro Moravskoslezský kraj. Zároveň byla Bobošíková celostátní lídryní strany. Strana Suverenita se ziskem 3,67 % hlasů obsadila ve volbách 8. místo a nedostala se do Poslanecké sněmovny.[13] V květnu 2010 se její jméno objevilo na internetovém seznamu pravicových osobností určených k likvidaci, jimž bylo na něm uvedeným osobnostem vyhrožováno fyzickou likvidací.[14][15]

Kandidatura na primátorku Prahy[editovat | editovat zdroj]

Kromě voleb do senátu byla Jana Bobošíková v roce 2010 také kandidátkou v komunálních volbách a byla navržena stranou Suverenita jako kandidátka na primátorku Prahy.[16]

Kandidatura do Senátu[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách 2010 neúspěšně kandidovala do Senátu za obvod č. 22 - Praha 10, když se ziskem 9,20 % hlasů obsadila 4. místo.[17] Bobošíková kandidovala i v doplňovacích volbách do Senátu v březnu 2011, ve kterých se obsazovalo v Kladně místo po zemřelém senátorovi Jiřím Dienstbierovi.[18] Ani v těchto volbách Bobošíková se ziskem 7,29 % hlasů neuspěla a nepostoupila ani do druhého kola.[19]

Kandidatura na prezidentku 2013[editovat | editovat zdroj]

Jana Bobošíková kandidovala na prezidentku ČR v prezidentských volbách v roce 2013. Podle původního rozhodnutí Ministerstva vnitra ale nezískala potřebných 50 000 podpisů,[20] proti čemuž podala stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který jí vyhověl a nechal ji zaregistrovat jako jednu z devíti kandidujících.[21] Ve volbách pak se ziskem 2,39 % hlasů skončila na posledním místě.[22]

Kandidatura do Poslanecké sněmovny 2013[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 neúspěšně kandidovala ve Středočeském kraji jako lídryně hnutí Hlavu vzhůru.[23]

Názory[editovat | editovat zdroj]

Vyslovila se pro zrušení zákazu osvojení dětí homosexuálními páry.[24]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Volba prezidenta 2008 – Profily kandidátů na www.rozhlas.cz
  2. Nikolaj Savický: Děsivý příběh zásahů do České televize, Britské listy, 7. 2. 2001
  3. TICHÝ, Oldřich. Svazačka Bobo vítala Husáka: Kvůli uniformě má z ostudy kabát. Blesk.cz [online]. 2012-10-05 [cit. 2012-12-03]. Dostupné online.  
  4. Revoluce, kterou uměle vyvolala televize, Britské listy, Andrew Stroehlein, 8.1.2000
  5. Poslední dochována stránka, Internet Archive Wayback Machine, 29.11.2001
  6. Interview21 je down a už zůstane, Lupa.cz, 21.2.2002
  7. Případ Bobošíková: Shrnutí pro Český rozhlas, Britské listy, Jan Čulík, 4.6.2003
  8. Generálním ředitelem ČT byl opět zvolen Jiří Janeček
  9. Katedra Public Relations a komunikace Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů Praha
  10. Jana Bobošíková
  11. Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 05.06. - 06.06.2009
  12. Prezidentský projev, Bobosikova.cz, Jana Bobošíková, 15.2.2008
  13. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 28.05. – 29.05.2010
  14. BARTOŠ, Adam B.: Na webu je seznam konzervativců určených k likvidaci. První zprávy. 15. květen 2010. Dostupné online: http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-domova/na-webu-je-seznam-konzervativcu-urcenych-k-likvidaci/
  15. HASLINGEROVÁ, Ivana.: Komunisté zavírali odpůrce na Bory, zelení levičáci je chtějí rovnou upalovat. Fragmenty - Kulturně-hospodářská revue, XV. ročník. 2010. Dostupné online: http://www.fragmenty.cz/iz000845.html
  16. Bobošíková je kandidátkou Suverenity na primátorku Prahy, E15.cz, 10. srpna 2010
  17. Volby 2010
  18. Bobošíková se postaví Dienstbierovi, Stehlík shání podpisy, Lidovky.cz, 28. ledna 2011
  19. Volby.cz senátní obvod č. 30 Kladensko
  20. Rozhodnutí o registraci kandidátní listiny nebo o odmítnutí kandidátní listiny Ing. Jana BOBOŠÍKOVÁ 23.11.2012 (PDF, 947 kB)
  21. Josef Kopecký, Jan Jiřička: Bobošíkovou vrátil soud do boje o Hrad. Okamura a Dlouhý neuspěli, iDNES.cz, 13. 12. 2012
  22. Výsledek volby – Volba prezidenta republiky konaná ve dnech 11.01. – 12.01.2013, volby.cz
  23. Blok HLAVU VZHŮRU představil všechny lídry. ParlamentníListy.cz [online]. 2013-09-14 [cit. 2013-09-15]. Dostupné online.  
  24. http://cirkev.wordpress.com/2013/10/12/jana-bobosikova-volebni-blok-hlavu-vzhuru-a-propagace-sodomie/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • (Prvních) 10 let České televize. 2002. Česká televize, edice PR a Promotion. ISBN 80-85005-37-9
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 48.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]