Krize v České televizi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Demonstrace před budovou České televize v prosinci 2000

Jako krize České televize nebo televizní krize je označován sled událostí na přelomu let 2000 a 2001, kdy se redaktoři zpravodajství s podporou předních politiků spjatých s havlovským křídlem a Čtyřkoalicí vzbouřili proti vedení České televize, které bylo považováno za spřízněné zejména s ODS, přičemž obě parlamentní komory se nakonec přiklonily ke vzbouřencům. Vzbouření redaktoři vytvářeli na obvyklé technicky profesionální úrovni své zpravodajství, zatímco oficiální vedení angažovalo jako ředitelku zpravodajství Janu Bobošíkovou a produkovalo od 24. prosince 2000 do 9. ledna 2001 jednoduché improvizované vysílání, které mezi příznivci vzbouřenců získalo podle hlavní moderátorky přezdívku Bobovize. Na způsobu přenosu pak záviselo, že k některým divákům se dostalo oficiální vysílání zpráv a k jiným zprávy zpracované původními redaktory: na pozemní vysílače bývalo dopraveno oficiální zpravodajství ČT a do satelitních a těch kabelových sítí, které přijímaly signál ze satelitu zprávy vzbouřenecké. Před budovou zpravodajství ČT v Praze na Kavčích horách se denně scházelo množství lidí a sledovalo na velkoplošných projektorech zprávy vzbouřenců.

Leitmotivem krize byl možný politický vliv, který by nové vedení na tuto veřejnoprávní instituci mohlo mít, s perspektivou ovlivňovat nestrannost vysílaných pořadů.

Vývoj událostí[editovat | editovat zdroj]

  • Za počátek televizní krize bývá považováno odvolání Dušana Chmelíčka Radou ČT z pozice generálního ředitele ČT dne 12. prosince 2000. 17. prosince 2000 více než 40 zástupců různých sdružení zveřejnilo petici požadující okamžité odvolání Rady ČT a zastavení výběrového řízení na generálního ředitele a na protest proti postupu Rady ČT založilo občanskou iniciativou Česká televize – věc veřejná.
  • 20. prosince 2000 zvolila Rada ČT novým generálním ředitelem ČT Jiřího Hodače (hlasovalo pro něj 7 z 9 členů rady). To vyvolalo odpor mezi pracovníky zpravodajství ČT, kteří téhož dne zformovali Krizový výbor k řízení protestů proti způsobu volby nového ředitele ČT a informovali o něm veřejnost ve zpravodajských relacích Večerníku a Událostí. 21. prosince Krizový výbor zaměstnanců ČT vyzval Hodače, aby funkci ředitele televize nepřevzal a Radu ČT, aby jeho jmenování zrušila a poté sama odstoupila. To se nestalo a Jiří Hodač se 22. prosince de iure ujal funkce generálního ředitele ČT. Ve stejný den mu zástupci Krizového výboru sdělili, že jeho volbu považují za netransparentní a neprofesionální, a proto jej nebudou respektovat. 23. prosince 2000 Krizový výbor zaměstnanců ČT vydal prohlášení 2000 slov v roce 2000, v němž požadoval odstoupení Jiřího Hodače a Rady ČT. 23. prosince 2000 petiční výbor České televize – věc veřejná, ve svém prohlášení uvedl: „Při volbě či spíše jmenování poslední Rady ČT na jaře 2000 došlo k porušení zákona o ČT. Současná Rada ČT vznikla tak, že do ní poslaly své zástupce politické strany dle výsledků voleb v roce 1998 a ve shodě s opoziční smlouvou ČSSD a ODS. V poslední době považují politické strany svůj vliv na ČT za »normální«.“[1].
Jana Bobošíková – ředitelka zpravodajství v době krize
  • Dne 23. prosince 2000 Jiří Hodač jmenoval do funkce ředitelky zpravodajství bývalou moderátorku pořadu „21“ Janu Bobošíkovou. Bobošíková v roce 1999 krátce působila jako poradkyně v Kanceláři předsedy Poslanecké sněmovny, kterým byl tehdy Václav Klaus. Její fotografie s tehdejším předsedou ODS Václavem Klausem při propagaci internetové domény klaus.cz byla vzbouřenci použita jako důkaz propojení ODS s ředitelkou zpravodajství ČT.[2] Pracovníci redakcí publicistiky a zpravodajství ČT odmítli nominaci Bobošíkové kvůli údajnému propojení s ODS uznat.
  • Na pokyn Jiřího Hodače začala 23. prosince ochranná služba bránit v přístupu novinářů do budovy zpravodajství na Kavčích horách.[3] 24. prosince 2000 na pokyn Jiřího Hodače ochranná služba přestala vpouštět zaměstnance zpravodajství do prostor velína zpravodajství na Kavčích horách.
  • 24. prosince 2000 provizorní tým Jany Bobošíkové sestavený z externích spolupracovníků a dvou redaktorů ČT vstoupil do vysílání ČT signálem z prostor TV Nova, odkud odbavil náhradní vysílání svátečních Událostí, zatímco relaci původního týmu z Kavčích hor mohli sledovat jedině diváci se satelitním či kabelovým příjmem. Vysílání dvojích zpráv pokračovalo až do 9. ledna 2001. Zprávy týmu Jany Bobošíkové získaly řadu přezdívek, například Bobo TV anebo Bobovize.
  • 25. prosince 2000 se Bobošíková neúspěšně pokusila převést část redaktorů zpravodajství ČT na jinou práci a redakci zpravodajství navštívila skupina poslanců a senátorů, mj. tehdejší místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Petra Buzková a tehdejší místopředseda Senátu Jan Ruml. 26. prosince 2000 se Bobošíková protestujícím redaktorům zpravodajství, kteří ji odmítli jako ředitelku respektovat, pokusila rozdat okamžité výpovědi z pracovního poměru, protestující redaktoři je považovali za neplatné, nepřevzali je a pokračovali v blokádě zpravodajského velína. Rozhodnutí Bobošíkové, přestože bylo v souladu se zákoníkem práce, pobouřilo mnoho umělců (např. Michala Viewegha) a další.
    Jiřího Hodače ten samý den vyzval k rezignaci tehdejší ministr kultury Pavel Dostál. Z obavy, že budou redaktoři ČT z velína vyvedeni násilím, dorazila na Kavčí hory skupina politiků Čtyřkoalice, například Ivan Pilip a Jan Ruml, kteří ve spacácích nocovali společně s protestujícími zaměstnanci ČT v objektu zpravodajství.
  •  30. prosince 2000 Hodač jmenoval nové členy managementu (finančního ředitele, personalistu a technického náměstka).[4] Ve stejný den ředitel komerční TV Nova Vladimír Železný se v pořadu Volejte řediteli vyjádřil ke krizi kolem ČT a podpořil generálního ředitele ČT Jiřího Hodače.
  • 1. ledna získala dosavadní revolta nesouhlasících zaměstnanců ČT statut stávky (jménem odborů ČT).
  • 3. ledna 2001 Senát přijal usnesení, v němž konstatoval odpovědnost Rady ČT a Jiřího Hodače za situaci v ČT, vyzval Jiřího Hodače k rezignaci a Poslaneckou sněmovnu k odvolání Rady ČT. 5.-6. ledna 2001 v závěrečném jednání Poslanecké sněmovny poslanci konstatovali, že odstoupení Jiřího Hodače je podmínkou řešení situace v ČT, a pokud neodstoupí, vyzvali Radu ČT, aby jej 8. ledna odvolala. 8. ledna 2001 bezpečnostní agentura, najatá Jiřím Hodačem, přestala blokovat vstup do velína zpravodajství ČT. Dne 11. ledna 2001 Jiří Hodač odstoupil ze zdravotních důvodů z funkce generálního ředitele ČT.
  • Na svém večerním jednání z 12. na 13. ledna Poslanecká sněmovna odvolala Radu ČT a schválila výrazné změny v zákoně o České televizi, který vstoupil v platnost 25. ledna.
  • 9. února 2001 Věru Valterovou ve své prozatímní funkci nahradil nový (též prozatímní, ale od 31. 10. 2000 řádný) ředitel, Jiří Balvín. Ten o den později odvolal členy managementu jmenované Hodačem a provedl kroky k ukončení stávky a stabilizaci situace v České televizi.

Jiné okolnosti[editovat | editovat zdroj]

  • V období kolem 27. a 28. prosince, bylo vysílání kanálů ČT1 i ČT2 nahrazeno sdělením[pozn. 1] informujícím o suspendování vysílání do doby, kdy se situace vyřeší. Tím České televize přišla o předpokládaný zisk z reklam mezi pořady a porušila některé smlouvy (například o zveřejňování výsledků Sazky) se sankcemi o výši v řádu milionů korun. Další finanční důsledek krize byla pokuta ve výši dvou milionů korun za porušení pracovní kázně.[5]
  • V pokročilejší fázi došlo k posunu krize čistě v rámci instituce České televize v krizi obecnějšího charakteru, která byla schopna vyvolat široké debaty ale i mnohatisícová shromáždění (např. 3. 1. na Václavském náměstí) a petiční sbírky ze strany občanů.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Text sdělení z 27. 12. 2000: „Generální ředitel ČT Jiří Hodač se obrátil na Radu České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání se žádostí o rozhodnutí, který program ČT je legálním a autorizovaným programem v souladu se zákonem o České televizi a který nikoliv. Do rozhodnutí rady vysílá ČT jako svůj program toto sdělení.“

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Prohlášení občanské aktivity Česká televize – věc veřejná, Politický zápisník B. Doležala, 27.12.2000
  2. Revoluce, kterou uměle vyvolala televize, Britské listy, Andrew Stroehlein, 8. 1. 2001
  3. (Prvních) 10 let České televize. 2002. Česká televize, edice PR a Promotion. ISBN 80-85005-37-9, (Prvních) 10 let České televize, strana 265, 23. 12. 2000
  4. http://web.archive.org/web/20090529223326/http://tucnak.fsv.cuni.cz/~smid/ppt/AVmedia5_06.ppt
  5. http://www.bbc.co.uk/czech/interview/komers.htm

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]