Azyl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mezník oblasti útočiště kolem kostela
(St. Georgenberg, Tyrolsko)

Azyl (z řec. asylon, útočiště) je ochrana uprchlého cizince, který ve státě, jehož je státním občanem (nebo kde bydlel, pokud jde o osobu bez státního občanství), má opodstatněné obavy z pronásledování, z rasových, náboženských nebo národnostních důvodů, kvůli zastávání určitých politických názorů nebo příslušnosti k určité sociální skupině, a vzhledem k těmto obavám se nechce nebo nemůže vrátit zpět do svého domovského státu. Azyl může být udělen jak z humanitárních důvodů, tak za účelem sloučení rozdělené rodiny.

Členské státy Evropské Unie musí zabránit situaci, aby žádosti o azyl byly podány stejnou osobou v několika státech současně, přičemž musí spolupracovat v rámci minimálních záruk, jež mají být poskytnuty žadatelům o azyl v případě vyhoštění a v době přezkumu žádosti o azyl nebo odvolání proti rozhodnutí.

Původ a dějiny[editovat | editovat zdroj]

Azyl je prastarý nábožensko-právní institut a původně znamená útočiště, místo, kam se pronásledovaný člověk může uchýlit před pronásledovateli, protože ho tam chrání náboženská autorita. Podle Bible měli mít staří Izraelci „útočištná města“, která však neposkytovala ochranu vrahům (Num 35,11-14; Joz 20,2nn; 1Par 6,42-52). Smysl byl zabránit okamžité pomstě a tak umožnit vyjednávání, případně nenásilné řešení konfliktu.[1] Povinnost poskytovat azyl chápaly staré kultury jako velmi vážnou a Aischylova tragédie „Prosebnice“ líčí konflikt panovníka mezi povinností chránit uprchlice a nebezpečím válečného konfliktu s jejich pronásledovateli. V křesťanských zemích se za útočiště pokládaly všecky chrámy, proto se vraždy v kostele chápaly i jako porušení asylového práva.

Teprve se vznikajícím absolutismem raného novověku byl azyl v Evropě zrušen a myšlenka se obnovila až s potřebou chránit uprchlíky z totalitních států ve 20. století.

V přeneseném smyslu[editovat | editovat zdroj]

V širším a přeneseném smyslu může slovo asyl znamenat:

  • útulek pro ohrožené osoby, uprchlíky a podobně,
  • útulek pro opuštěná domácí zvířata,
  • jakékoli místo, kde se člověk může cítit bezpečně a v klidu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sokol, Moc, peníze a právo. Plzeň 2007, kap. 14.

Související články[editovat | editovat zdroj]


Literatura[editovat | editovat zdroj]

Lojek, Antonín: K otázce rakouského azylového práva 16. až 18. století.Právněhistorické studie, č. 41/2012,Praha, s. 199-212. ISSN 0079-4929. Lojek, Antonín, Brezina, Peter: Církevní azyl a intercese, Bibliotheca Strahoviensis, č. 10/2011,Praha, s. 7-26. ISSN 1213-6514

  • Adamová Karolina, Lojek Antonín: Zamyšlení nad historií diplomacie a diplomatického azylu, Praha, Právník 2/2011, 166-180 s. ISSN 0231-6625
  • Adamová Karolina, Lojek Antonín: České církevní azylové právo 17. a 18. století (Případ Karla Škréty), Praha, Aplikované právo 1/2010, 39-49 s. ISSN 1214-4878
  • Lojek, Antonín: Formy azylového práva v raném novověku, Praha, Právník 3/2010, 273-294 s. ISSN 0231-6625
  • Lojek, Antonín: České azylové právo 16. až 18. století; kořeny pozdější úpravy nebo možné inspirace pro současnost?, Praha: Universita Karlova, Právnická fakulta, 2011, Prameny a nové proudy právní vědy 47, 139 s. ISBN 978-80-87146-43-9
  • Lojek, Antonín, Tobíšek Jiří: K otázce poskytování azylu a ochrany židům, Praha, Právník 7/2011, 680-696 s. ISSN 0231-6625
  • Čepelka – Jílek – Šturma, Azyl a uprchlictví v mezinárodním právu. Brno: Masarykova univerzita, 1997 - 262 s. ISBN 80-210-1493-8
  • L. V. Wellner, Právo azylu. Praha: Argo, 1997 - 591 s. ISBN 80-7203-162-7