Karel I. Robert

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Karel Robert z Anjou

Karel Robert z Anjou (* 1288, Neapol, Itálie – † 16. červenec 1342, Visegrád, Maďarsko), často uváděný také jako Karel I., byl uherským králem^[1] v letech 1301/1307/1308-1342. Korunovaný byl v květnu 1301, 15. června 1309 a 27. srpna 1310.

Zpočátku byl Karlovým oponentem, co se týče vlády v Uhrách Václav III., snoubenec dcery posledního krále arpádovské krve Ondřeje III., kterého uherští magnáti 27.srpna 1301 nechali korunovat uherským králem. Václav III. fakticky držel i přes protesty kurie svatoštěpánskou korunu až do října 1305, kdy se jí vzdal ve prospěch bavorského bratránka Oty III. Karel Robert nakonec s podporou papeže uherský trůn definitivně získal. Povzbuzoval obchod v Uhersku, zvedl daně kvůli zabezpečení armády. Jako uherský král zavedl nutné reformy, dal razit nové mince a jeho dvůr se proslavil pro Evropě jako škola rytířství.Jeho největším úspěchem byla unie Uherska a Polska v obraně proti českým králům a Habsburkům. Usiloval sice o sjednocení Uher s Neapolským královstvím, dědic Ludvík se ale nakonec stal také polským králem.

[editovat] Rodina

Karel Robert byl synem neapolského korunního prince Karla Martela a Klemencie Habsburské, dcery římskoněmeckého krále Rudolfa I.

Manželky a děti:

poprvé se (zřejmě) oženil s Marií Rurikovou († po 1309), dcerou haličského knížete Lva
podruhé se oženil s Marií Bytomskou († 1317), dcerou bytomského knížete Kazimíra:
- Kateřina († asi 1355) se roku 1338 vdala za svídnického vévodu Jindřicha II.
potřetí se oženil s Beatrice Lucemburskou († 1319), dcerou římského císaře Jindřicha VII.
počtvrté se oženil s Alžbětou Polskou († 1380), dcerou polského krále Vladislava I.
- Karel († 1321)
- Ladislav (* 1. listopad 1324 Bělehrad – † 24. únor 1329)
- Ludvík I. Uherský (1326 – 1382, Trnava) - uherský král (1342-1382)
- Ondřej (* 30. listopad 1327 – 1345, Avensa, Itálie) - kalábrijský vévoda a manžel neapolské královny Johany I.
- Štěpán (* 26. prosinec 1332 – † 9. srpen 1354, Záhřeb, Chorvatsko) - slavonský vévoda

[editovat] Životopis

1301- Papež Bonifác VII. ho předurčil za Uherského krále.
1307- Uherský sněm ho uznal za krále.
1312- porazil odbojné velmože v bitvě u Rozhanovic, jimž pomáhal Matúš Čák Trenčanský.
1321- po smrti Matúša Čáka Trenčanského sjednotil celé Uhersko.
1322- uzavřel spojenectví s českým králem Janem Lucemburským proti Rakousku.
1342- zemřel.